Biskup Cikrle vzpomene na oběti pochodu smrti

Letos uplyne deset let od aktu smíření, který vykonal u památníku obětí pochodu smrti v Pohořelicích (okr. Břeclav) brněnský biskup Vojtěch Cikrle ve středu 1. 11. Jubilejního roku 2000.
Publikováno: 26. 10. 2010 12:00

Brno/Pohořelice: Ve dnech 30. až 31. května v roce 1945 bylo z Brna přes Pohořelice vyhnáno do Rakouska kolem dvaceti tisíc Němců, z nichž jen na českém území zemřelo asi šest set osob. Hroby těchto obětí se nacházejí právě v Pohořelicích.

V Jubilejním roce 2000, kdy papež Jan Pavel II. vyzýval celý svět i jednotlivce ke vzájemnému odpuštění, vykonal brněnský biskup Vojtěch Cikrle ve středu 1. listopadu 2000 v 15.00 hodin (v předvečer svátku, který katolická církev připomíná jako Vzpomínku na všechny věrné zemřelé) akt smíření u památníku obětí pochodu smrti v Pohořelicích. Přítomni byli také zástupci ze skupiny tehdy vyhnaných Němců i zástupci Němců žijících dnes v naší vlasti (např. Mons. Anton Otte z Ackermann-Gemeinde).

Brněnský biskup Vojtěch Cikrle chce při příležitosti letošního desátého výročí této události při bohoslužbě 2. 11. 2010 v 17.30 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně připomenout oběti tohoto pochodu smrti, stejně jako oběti všech národnostních a rasových nenávistí či nesnášenlivostí, a pomodlit se za ně.

 

Proslov  biskupa Vojtěcha Cikrleho z roku 2000:

Akt smíření

Památník obětí pochodu smrti 30. – 31. května 1945

(Pohořelice 1. listopadu 2000)

Milé sestry a bratři,

stojíme zde u památníku německých obětí, které ztratily život v prvních poválečných týdnech. Byl to tehdy čas zlomu, kdy se uvolnily nejrůznější emoce: radost a vděčnost za získanou svobodu, smutek nad oběťmi v době nesvobody, neodbytná touha po odplatě za utrpěné bezpráví, a to všechno spojeno se spontánním národním nadšením.

Na tomto pozadí se pak staly věci, které nás dnes děsí. Jednu takovou zlou událost připomíná tento kříž. Jak se to mohlo stát? Jaké si z toho musíme vzít  ponaučení?

  • Není pravda, že každý jednotlivec nese osobní vinu za všechno, co bylo ve jménu jeho národa spácháno.
  • Není pravda, že pomsta zjednává spravedlnost.
  • Není pravda, že příslušnost k určitému národu je kritériem pro rozlišení dobrého a špatného člověka.

Pravdou je, že dnes jsme všichni, zvláště my křesťané, postaveni před úkol být tvůrci pokoje tam, kde v minulosti zuřila nenávist. O to víc v letošním roce, který církev slaví jako milostivé léto, jako svatý rok, v němž jsme vyzýváni k posvěcování času a uzdravování vzpomínek. Církev nás zve, abychom hojili rány minulosti, v modlitbě vraceli mrtvým obětem lidskou důstojnost, a mohli tak nezatíženi a uzdraveni vkročit do nového tisíciletí.

Toto zpřítomnění nás nemá týrat, ale má nám pomáhat. Nepřipomínat se by bylo nebezpečné. Připomínáním totiž dostává smrt i těchto obětí jistý smysl. Je nám výzvou nasadit všechny naše síly pro mír a spravedlnost, výzvou nikdy nepřipustit, aby lidé byli pronásledováni a utlačováni, výstrahou, abychom zůstali bdělí vůči všem formám nacionalismu, intolerance a diskriminace.

Připomínáme si oběti pochodu smrti před křížem, který je znamením smrti, ale i vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Jako křesťané to děláme s důvěrou, že našly pokoj a mír u Boha, prosíme o odpuštění ve spojení s Ježíšem Kristem, Synem Božím, který na sebe vzal hříchy celého světa

A to všechno nás posiluje v důvěře, že uzdravení minulosti se může zdařit, že se nám ve spojení s obětí Ježíše Krista podaří odčinit pýchu a opovržení, zbavit se zatrpklosti a nenávisti a tím se osvobodit od toho, co nás poutá a svazuje a co nám překáží na cestě do nezatížené budoucnosti.

Víme, že doba bezpráví, které nás krutě zasáhlo v letech okupace, neskončila květnem 1945.

A tak vyznáváme, že ani my, křesťané, jsme vyhánění německých spoluobčanů z vlasti, ve které po staletí žili a měli ji rádi, nedokázali odsoudit jako protiprávní akt kolektivní viny, že jsme pouze v jednotlivých případech apelovali na zmírnění jeho nelidského průběhu, že jsme nedostatečně pomáhali tam, kde byla pomoc nezbytně nutná.

A tak vyznáváme naši vinu a prosíme, i zástupně za všechny ty, kdo toho ještě nejsou schopni,  o odpuštění.

Buď nám, Kriste, milosrdný, proměň naše srdce a smiluj se nad námi! Kriste eleison.

Smiluj se nad námi, Pane.- Hřešili jsme proti Tobě.

Ukaž nám, Pane, své milosrdenství. – a dej nám svou spásu.

Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám odpuštění a mír.

(Následovala modlitba Otče náš - česky a německy.)

Autor článku:
Martina Jandlová

Související články

Další aktuality

Kardinál Angelo De Donatis je pozitivní na koronavirus

V pondělí 30. března 2020 byl kardinál Angelo De Donatis, generální vikář římské diecéze, po projevu některých symptomů pozitivně testován na koronavirus (COVID-19). Kardinál byl převezen do nemocnice Gemelli v Římě.
31.03.2020

Zemřel fr. Jordán Vinklárek OP

V pondělí 30. března 2020 ve 23.45 v Charitním domově ve Staré Boleslavi odevzdal svou duši Pánu fr. Jordán Jaromír Vinklárek OP. Zemřel ve věku 95 let, 69 letech řeholních slibů a 55 letech kněžství. Byl posledním dominikánem české provincie, který vstoupil do řádu před násilným přerušením řeholního života v roce 1950. Vynikal velkou horlivostí o spásu duší v době komunistického pronásledování i za nově nabyté svobody. R. I. P.
31.03.2020

Videoseriál Velikonoce v rodině: 4. díl - Vigilie vzkříšení

Jak prožít Vigilii vzkříšení Páně? Nápovědu, komentář a inspiraci najdete ve videu, které pro vás připravila Liturgie.cz.
31.03.2020

Poděkování arcibiskupa Graubnera pracovníkům Charit

Arcibiskup Jan Graubner, předseda Komise pro Charitu při ČBK, napsal děkovný dopis řediteli Charity ČR Mgr. Lukáši Curylovi, ve kterém děkuje všem pracovníkům Charit za jejich mimořádné nasazení v této době.
31.03.2020

Videoseriál Velikonoce v rodině: 3. díl - Velký pátek

Jak prožít Velký pátek? Nápovědu, komentář a inspiraci najdete ve videu, které pro vás připravila Liturgie.cz.
31.03.2020