Křesťanské svědectví a ekumenický dialog

Od 15. do 17. 10. 2010 se konalo v Berlíně setkání skupiny mladých evropských protestantů, kteří se zamýšleli nad cestou ekumenismu v duchu hluboké obnovy probíhající v mnoha společenstvích.

Berlín (DE): V mnoha společenstvích probíhají diskuse o reformách struktury, o charakteru misie v 21. století a o nových formách křesťanského svědectví. Diskuse je někdy uzavřena v místním prostředí, které nedokáže přijímat celý rozsah změn probíhajících v Evropě, kde se křesťané setkávají s podněty, přicházejícími ze sekularizované společnosti i z ekumenického dialogu, který zaznamenává nové trhliny, zejména v oblasti etických a eklesiologických otázek. A to nehovoříme o vztahu s jinými náboženstvími v souvislosti se stále větším počtem muslimů. Protestantské komunity jsou vystavené také konfrontaci s výzvami letničních charismatických hnutí, která se v sekularizované společnosti stávají nositeli velmi jasných podnětů zaměřených na Krista.

Berlínské setkání je součástí projektu, který vyhlásila Komunita protestantských církví v Evropě (CPCE). Jeho cílem je církevní reflexe, do níž jsou zapojeni mladí evangelíci, teologové i prostí věřící, jako příprava na plenárního zasedání CPCE ve dnech 20. – 25. září 2012 ve Florencii. Zvolené téma 'Ecclesia semper reformanda' (Církev stále obnovovaná) má připomenout kořeny teologické reflexe světa reformace v době, kdy se mnohé komunity již připravují na 500. výročí počátku luteránské reformace (2017), kterou chtějí prožívat jako ekumenickou příležitost, jak tomu povětšinou bylo při slavení výročí narození Kalvína (1509 – 2009).

Projekt této skupiny mladých ekumeniků předpokládá vypracování dokumentu pro plenární shromáždění v roce 2012. Za tímto účelem se již konalo právě před rokem setkání v Berlíně, jehož obsahem byly první úvahy o oblastech, kterým se pak věnovaly pracovní skupiny a vypracovaly podklady pro budoucí dokument. Na letošním setkání v Berlíně se již společně hodnotily jednotlivé části textu a určila se kritéria pro korektury, které mají být dokončeny do léta 2011. Poté zahájí redakční tým práci na definitivním znění dokumentu.

Redakční práce – jak se hned na začátku ukázalo – není snadná, protože velká účast mladých ekumeniků s sebou přináší odlišnou vnímavost a tradici vzhledem k protestantským komunitám v Evropě.  Ač mají společný původ v reformaci, ekumenický dialog a dialog mezi náboženstvími získal velmi odlišné formy.

V Berlíně mladí ekumenici diskutovali o oblastech, kterým se již letos začaly pracovní skupiny věnovat: obsahy a formy křesťanského učení, ekleziologická reflexe v protestantském světě, církevní struktura se zaměřením na vztah mezi hierarchií a členy komunity, vztah mezi službou a liturgií a nakonec stav církevní obnovy. Reflexe by měly vést k velmi konkrétním návrhům podpory procesu obnovy ve snaze zapojit mladou generaci, která – jak se ukázalo – projevuje určité rozpaky nad tím, že se svou činností ocitá v křesťanských komunitách na okraji. Proto se věnovala velká pozornost každodennímu svědectví komunit, aby se zachytila pestrost obnovy účasti na církevním životě vzhledem k pomalému poklesu počtu věřících a reagovalo se tak na výzvy sekularizace a ateismu. Ve snaze najít nové formy pro komunikaci evangelia spustili mladí ekumenici sociální síť. Rovněž vybízejí ke křesťanskému přijetí migrantů v církvích i ve společnosti. Uvažovali o dopadu evropského integračního procesu po desetiletích rozdělení mezi východem a západem, které zanechalo hluboké rány v evropské společnosti. Diskuse o těchto tématech byla vedena snahou o výměnu zkušeností.

Při stanovení prvních základních linií chystaného dokumentu se kladl důraz na fakt, že musí posílit protestantské komunity na cestě k plné jednotě, která je jedním z cílů CPCE už od jejího založení. Tato reflexe tak zapadá do širšího horizontu ekumenického dialogu v Evropě. Obnova, oslabená rozmanitostí forem, struktur, liturgií a spiritualit, musí tedy vést k posílení cesty k jednotě, jak si přejí mladí ekumenici, a měla by se vydat cestou sdílení zkušeností s každodenním ekumenismem, v němž se naslouchá evangeliu, i když je hlásáno jinou než tou vlastní tradicí. Jde tedy znovu o potvrzení jádra ekumenického povolání, které vzbuzuje naději v obnovu podstaty poslání každého křesťana: hlásání evangelia.