Svátek 28. října

Vyhlášení samostatného československého státu v roce 1918 a s tím spojená připomínka 28. 10. patří ke svátkům, které v sobě nesou silnou symbolickou hodnotu, protože výročí tohoto dne dokázalo účinně mobilizovat veřejnost i v dalších letech. Přinášíme text historika doc. Jaroslava Šebka.
Publikováno: 25. 10. 2010 18:00

Oslavy 28. října se staly důležitými okamžiky nejen meziválečných dějin, ale vstupují do naší historie i událostmi roku 1939, kdy byly spontánní manifestace v pražských ulicích krvavě potlačeny nacistickou okupační mocí, anebo roky 1988 a 1989, kdy demonstrace na Václavském náměstí signalizovaly stále větší nespokojenost občanů s komunistickým režimem.  

Atmosféra v době několika dnů před říjnovým převratem 1918 byla poznamenána velkým napětím, ale i nadějí a očekáváním, protože obyvatelstvo již toužilo po míru a ukončení utrpení čtyřech válečných let. Již 14. října 1918 vyhlásily socialistické strany generální stávku a při této příležitosti došlo na některých místech k pokusům vyhlásit státní samostatnost. Rakouská státní moc tehdy pohrozila ozbrojeným zásahem a v obavách před možnými incidenty se davy v ulicích raději rozešly. Oznámení žádosti rakouské vlády o příměří, které se objevilo ve vývěskách Národní politiky na Václavském náměstí, však o čtrnáct dní později vzedmulo vlnu všeobecného nadšení.

Proti lidovému pozdvižení se již ozbrojená moc neodvážila zasáhnout, a tak byla tento den vyhlášena státní samostatnost. Jako zásadní politický zvrat se pak 28. říjen stal součástí naší historické paměti a přetrval v ní i navzdory snahám komunistické moci, jež si svátek připomínala nejprve jako Den znárodnění (v roce 1945) a posléze i jako Den vzniku československé federace (v roce 1968).       

Je třeba také připomenout, že k tomuto svátku se v době první republiky příliš nehlásili příslušníci národních menšin, žijících na našem území. Nejkritičtěji se vůči němu vymezovali Němci, a proto se v pohraničních městech nezřídka stávalo, že oslavy doprovázely i násilné národnostní střety.           

V prvních letech samostatnosti stály poněkud stranou společenského dění katolické církevní kruhy, což bylo dáno provázaností části jejich elit s předchozím režimem. Počátek vztahů mezi novou republikou a katolickou církví začal navíc odpočítávat "velký třesk", který zanechal pád Mariánského sloupu hned v prvních dnech státní samostatnosti. Jeho stržení bylo interpretováno nejen jako účtování s monarchií, ale i jako začátek proticírkevního boje.

Někteří čeští katoličtí politici se však už ve dnech před vznikem republiky hlásili ke vzniku samostatného státu a spojovali národní samostatnost s osobou svatého Václava. Vyšehradský kanovník (a lidovecký činitel) Bohumil Stašek například připomínal, že tento světec, nikoli rod habsbursko-lotrinský, je skutečným dědicem české země. Stašek zároveň tvrdil, že pouze na základě zachování křesťanské víry, morálky a svatováclavské úcty může český národ skutečně vlastenecky, sociálně a spravedlivě založit svou obnovenou státnost. Ve svých úvahách tak prezentoval sv. Václava jako symbol úzkého sepětí české národní myšlenky a současně katolické víry.

V meziválečném období hledalo katolické prostředí a česká společnost přes všechny problémy možnosti dialogu, který se týkal i hledání vztahu k národním svátkům a tradicím. Veřejnost byla při této příležitosti svědkem množství konfliktů, ale také pokusů o nalezení konsensu, které byly zarámovány reflexemi o duchovním stavu české společnosti. Myslím si, že takové debaty, týkající se kořenů naší národní identity a plurality duchovních i společenských tradic, se nabízejí i dnes, a to nejen u příležitosti oslav významných výročí.

 

Doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D.,

Historický ústav Akademie věd České republiky

 

Foto převzato

Související články

Další aktuality

Dobré umírání může přinést pokoj

Místnost plná přátel, děti, vnoučata, pes. Vzpomínky, smích, slzy a objetí, vůně jídla i otevřené víno. A uprostřed na lůžku odcházející stará paní, kvůli které tu všichni jsou. Tak může vypadat umírání, po kterém nezůstane pocit dluhu.
14.08.2020

Jubilejní pouť k Paladiu města Brna

V rámci letošních oslav Dne Brna bude 15. srpna v 18.00 hodin slavit pontifikální bohoslužbu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně u obrazu Panny Marie Svatotomské, Paladia města Brna, brněnský pomocný biskup Pavel Konzbul.
14.08.2020

Biskup Martin David oslaví významné životní jubileum

Apoštolský administrátor ostravsko-opavské diecéze biskup Martin David oslaví zítra, na slavnost Nanebevzetí Panny Marie, významné životní jubileum - 50 let.
14.08.2020

Brněnské Zahrady pod Petrovem - místo odpočinku

Díky evropské dotaci byly obnoveny Zahrady pod Petrovem, které jsou součástí areálu katedrály sv. Petra a Pavla. Realizací projektu vznikl unikátní prostor nejen pro odpočinek, ale i pro pořádání kulturních a společenských akcí.
13.08.2020

Jen modlitba a dialog může odvrátit občanskou válku, říká arcibiskup Minska

Po prezidentských volbách v Bělorusku, mimochodem snad jediné zemi, jejíž občané nebyli podrobeni všeobecné koronavirové karanténě, propukly pouliční protesty neuznávající zvolení Alexandra Lukašenka. Demonstrace provází násilí a jedna osoba přitom přišla o život. Představitelka opozice Svjatlana Cichanouská opustila zemi a odešla do sousední Litvy, odkud vybízí k ukončení demonstrací. Mnoho demonstrantů bylo zatčeno. Vatikánský rozhlas se obrátil telefonicky na arcibiskupa Tadeusze Kondrusiewicze v hlavním městě Minsk, aby jej požádal o stanovisko:
13.08.2020