Svátek 28. října

Vyhlášení samostatného československého státu v roce 1918 a s tím spojená připomínka 28. 10. patří ke svátkům, které v sobě nesou silnou symbolickou hodnotu, protože výročí tohoto dne dokázalo účinně mobilizovat veřejnost i v dalších letech. Přinášíme text historika doc. Jaroslava Šebka.
Publikováno: 25. 10. 2010 16:00

Oslavy 28. října se staly důležitými okamžiky nejen meziválečných dějin, ale vstupují do naší historie i událostmi roku 1939, kdy byly spontánní manifestace v pražských ulicích krvavě potlačeny nacistickou okupační mocí, anebo roky 1988 a 1989, kdy demonstrace na Václavském náměstí signalizovaly stále větší nespokojenost občanů s komunistickým režimem.  

Atmosféra v době několika dnů před říjnovým převratem 1918 byla poznamenána velkým napětím, ale i nadějí a očekáváním, protože obyvatelstvo již toužilo po míru a ukončení utrpení čtyřech válečných let. Již 14. října 1918 vyhlásily socialistické strany generální stávku a při této příležitosti došlo na některých místech k pokusům vyhlásit státní samostatnost. Rakouská státní moc tehdy pohrozila ozbrojeným zásahem a v obavách před možnými incidenty se davy v ulicích raději rozešly. Oznámení žádosti rakouské vlády o příměří, které se objevilo ve vývěskách Národní politiky na Václavském náměstí, však o čtrnáct dní později vzedmulo vlnu všeobecného nadšení.

Proti lidovému pozdvižení se již ozbrojená moc neodvážila zasáhnout, a tak byla tento den vyhlášena státní samostatnost. Jako zásadní politický zvrat se pak 28. říjen stal součástí naší historické paměti a přetrval v ní i navzdory snahám komunistické moci, jež si svátek připomínala nejprve jako Den znárodnění (v roce 1945) a posléze i jako Den vzniku československé federace (v roce 1968).       

Je třeba také připomenout, že k tomuto svátku se v době první republiky příliš nehlásili příslušníci národních menšin, žijících na našem území. Nejkritičtěji se vůči němu vymezovali Němci, a proto se v pohraničních městech nezřídka stávalo, že oslavy doprovázely i násilné národnostní střety.           

V prvních letech samostatnosti stály poněkud stranou společenského dění katolické církevní kruhy, což bylo dáno provázaností části jejich elit s předchozím režimem. Počátek vztahů mezi novou republikou a katolickou církví začal navíc odpočítávat "velký třesk", který zanechal pád Mariánského sloupu hned v prvních dnech státní samostatnosti. Jeho stržení bylo interpretováno nejen jako účtování s monarchií, ale i jako začátek proticírkevního boje.

Někteří čeští katoličtí politici se však už ve dnech před vznikem republiky hlásili ke vzniku samostatného státu a spojovali národní samostatnost s osobou svatého Václava. Vyšehradský kanovník (a lidovecký činitel) Bohumil Stašek například připomínal, že tento světec, nikoli rod habsbursko-lotrinský, je skutečným dědicem české země. Stašek zároveň tvrdil, že pouze na základě zachování křesťanské víry, morálky a svatováclavské úcty může český národ skutečně vlastenecky, sociálně a spravedlivě založit svou obnovenou státnost. Ve svých úvahách tak prezentoval sv. Václava jako symbol úzkého sepětí české národní myšlenky a současně katolické víry.

V meziválečném období hledalo katolické prostředí a česká společnost přes všechny problémy možnosti dialogu, který se týkal i hledání vztahu k národním svátkům a tradicím. Veřejnost byla při této příležitosti svědkem množství konfliktů, ale také pokusů o nalezení konsensu, které byly zarámovány reflexemi o duchovním stavu české společnosti. Myslím si, že takové debaty, týkající se kořenů naší národní identity a plurality duchovních i společenských tradic, se nabízejí i dnes, a to nejen u příležitosti oslav významných výročí.

 

Doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D.,

Historický ústav Akademie věd České republiky

 

Foto převzato

Související články

Další aktuality

Papež František: Bible je místo, kde se Bůh setkává s člověkem

Při pravidelné středeční audienci, vysílané z knihovny Apoštolského paláce, pokračoval papež František v cyklu katechezí o modlitbě. Tentokrát zaměřil svou promluvu na důležitost Písma svatého v životě modlitby.
27.01.2021

Byla zveřejněna hymna Světových dnů mládeže v Lisabonu 2023

U příležitosti druhého výročí od závěrečné mše 34. světového dne mládeže, které se konaly v Panamě, představili organizátoři oficiální hymnu příštího setkání, které by se mělo uskutečnit v roce 2023 v portugalském Lisabonu.
27.01.2021

Katolický týdeník: Řeholníci a řeholnice ukazují směr

O svátku Uvedení Páně do chrámu 2. února si připomeneme Den zasvěcených osob. Tedy těch, kdo zaslechli Boží hlas a neváhali jej následovat. Jejich kroky prošlapávají cestu i nám, ukazují směr našeho pozemského putování.
27.01.2021

25. světový den zasvěcených osob

Na svátek Uvedení Páně do chrámu (lidově Hromnice), který připadá na 2. února, slavíme Světový den zasvěcených osob. Papež Jan Pavel II. v roce 1997 spojil tento liturgický svátek, který připomíná Ježíšovo zasvěcení, s připomínkou těch, kdo v církvi zasvěcují svůj život celoživotní službě Bohu i lidstvu. U příležitosti 25. výročí toho svátku přinášíme pracovní překlad dopisu Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života určený všem zasvěceným osobám.
27.01.2021

Stáří není stigma - lektor MUDr. Zdeněk Kalvach

Seminář o tom, jak přistupovat pozitivně ke svému stáří i ke starším lidem ve svém okolí (farnosti, společenství, rodině), a to i v dnešní době, kdy je věk často důvodem pro stigma byť dobře míněné. Netradiční pohled na možnosti komunikace a práce s lidmi v okolí i se sebou samými. Lektor představí Koncept úspěšného stárnutí a upozorní, jak se vyvarovat ageismu vůči lidem v našem okolí.
25.01.2021