Papež Benedikt XVI. dne 12. 10. 2010 zveřejnil apoštolský list (motu proprio) Ubicumque et semper, kterým byla zřízena Papežská rada pro novou evangelizaci. V neděli (24. 10. 2010) oznámil téma příští synody úzce související s touto novou institucí. V rozhovoru pro Vatikánské rádio hovořil arcibiskup Rino Fisichella o tom, s jakými pocity tuto zprávu přijal.
Vatikán: Benedikt XVI. oznámil při mši svaté na závěr synody o Blízkém východě (24. října 2010), že příští řádné všeobecné zasedání biskupské synody se bude konat v roce 2012 na téma: 'Nova evangelizatio ad christianam fidem tradendam – Nová evangelizace pro předávání křesťanské víry'. Papež zdůraznil 'naléhavou nutnost' nové evangelizace hlavně v 'zemích dávno obrácených na křesťanství'. Arcibiskup Rino Fisichella, předseda Papežské rady pro novou evangelizaci, ve Vatikánském rádiu hovořil o pocitech, s nimiž zprávu přijal: 'Především s velkým obdivem k tomu, jak velkou váhu papež tomuto stále důležitějšímu tématu přikládá. A tento obdiv je spojen s hlubokou radostí. Jednak z toho, že před několika týdny ustanovil Papežskou radu pro novou evangelizaci, a pak z toho, že chce do toho všeho zapojit biskupy z celého světa na synodě v roce 2012. A nevyhnutelně cítím také velkou zodpovědnost. Naše papežská rada vznikla teprve teď a rok 2012 je za rohem. Největší tíhu příprav ponese samozřejmě sekretariát synody, ale to vzhledem k povaze projednávaného tématu neznamená, že Papežská rada nebude zapojena.'
K liniím příští synody arcibiskup dodal: 'Linii již naznačil papež ve svém apoštolském listě 'Uicum et semper'. Hovořil o ní již víckrát ve svých promluvách. Myslím, že budou určité základní body, které se stále vracejí, především potřeba obnovit vše, co je v možnostech církve, aby byla schopna přinášet evangelium Ježíše Krista současnému člověku. Z nejrůznějších důvodů se hovořilo i o poušti, v níž náš současník žije. Proč? Protože se vzdálil od Boha, a tím nenašel to, co hledal, a stále více se uzavíral do sebe a nebyl schopen reagovat na své 'touhy'. Člověk Boha potřebuje. Papež znovu vrací do popředí rozměr, který je centrem života člověka. Jak to udělat, to vícekrát zdůraznil právě Benedikt XVI.: umožnit ve stále více sekularizované společnosti správně pochopit téma vztahu mezi vírou a rozumem. To znamená, jak může rozum opravdu dosáhnou cíle svého hledání, tedy pravdy. Z této pravdy nelze vyloučit přítomnost Boha ve vlastním životě. Existuje tedy řada prvků. Nepochybně velké téma je sekularizace, a ani z toho není církev vyloučena. Sekularizace se netýká jen církve, je to fenomén, který se týká především kultury, tedy všech dimenzí, v nichž člověk žije. Proto je sekularizace fenoménem, kterým je třeba se zabývat – jak tomu bylo v minulosti – a pozorně ho studovat. Nyní přichází chvíle dát pozitivní odpověď.'