Dne 13. 11. slaví církev památku sv. Anežky České, panny. V souvislosti s blížícím se 800. výročím jejího narození v příštím roce přinášíme zamyšlení sestry M. Benedicty Liškové z kláštera klarisek v Brně-Soběšicích.
V lednu roku 1211, snad kolem svátku sv. Anežky Římské, se na Pražském hradě narodila sv. Anežka, nejmladší dcera Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie. Jen o několik týdnů později, v noci po Květné neděli, utíká v Assisi z domova osmnáctiletá Klára Favarone di Offreduccio, aby s pomocí sv. Františka začala život následování Krista v radikální chudobě a založila ženskou větev františkánského řádu. Nikdo ještě nemůže tušit, že obě ženy jednou spojí společný ideál a způsob života i hluboké osobní přátelství a že za osm set let budou společně slavit jubileum. Cesta k tomu bude pro Anežku dlouhá a složitá.
Otcova sňatková politika vede Anežku nejdříve do ciziny. Její výchova je svěřena předním klášterům. Tak už od dětství poznává duchovní život i proměnlivý svět politiky. Zasnoubení a jejich náhlý konec, mocenský boj a pomsta za uraženou čest patří k jejím zkušenostem z dětství. V cizině se ale také poprvé setkává s bratry sv. Františka a po svém návratu je zve do Prahy.
Podle vzoru své sestřenice Alžběty Uherské zakládá v Praze první špitál s bratrstvem, které se stará o chudé a nemocné. Aby 'pražské Assisi' bylo úplné, povolává i sestry Klářina řádu a staví pro ně první zaalpský klášter. Sama nakonec říká své definitivní ne sňatku s císařem i politické kariéře a vstupuje do svého kláštera.
Z ústraní ale nepřestává sledovat osudy svého rodu a doprovázet jej modlitbou, radou i konkrétními intervencemi ve prospěch pokoje a smíření. Anežka a Klára tedy žijí stejný ideál přes hranici kultur. V Assisi se už měšťanstvo bouřlivě hlásí o svůj mocenský podíl. V Čechách vládne přemyslovský absolutismus. A Anežka uskutečňuje františkánský ideál s velkorysostí královské dcery. Snad nic nevyjadřuje rozdíl mezi ní a Klárou viditelněji než nouzově, neodborně dostavěný klášteřík San Damiano na jedné, a burgundská gotika Anežského kláštera na druhé straně.
Ideál evangelijní nezajištěnosti je však na obou místech stejně radikální. Systematicky, krok za krokem, oprošťuje Anežka svůj klášter od všech fundací a odděluje jej od špitálu, organizuje proměnu špitálního bratrstva v Řád křížovníků s červenou hvězdou, až nakonec zůstává Anežský klášter stejně chudý a bezbranný jako San Damiano. Anežčina důslednost nemůže nepřipomenout Klářin celoživotní boj o privilegium chudoby.
V Anežce Přemyslovně získává Klára významnou spojenkyni. Její společenství totiž ještě nemá řeholi – alespoň ne takovou, která by dokázala vystihnout její charisma. Anežka je první ženou, která se pokusí napsat řeholi pro svůj řád a poslat ji papeži ke schválení. Řehoř IX. příkře odmítá a odkazuje ji na konstituce, které pro Kláru kdysi napsal on sám. Klára reaguje dopisem plným útěchy a povzbuzení. Ani ona se nevzdává a o patnáct let později, dva dny před smrtí, získává papežské potvrzení pro svou vlastní řeholi.
Po bitvě na Moravském poli v roce 1278 procházejí České země velmi těžkým obdobím. Sestry v Anežském klášteře cítí plný dopad své nezajištěnosti. Přesto se klášterní fortna snaží mírnit aspoň nejhorší bídu. Anežka se tak znovu vrací k charitativní službě svého mládí. V zemi bez vládce se stává posledním symbolem státnosti, hvězdičkou naděje na lepší časy. Opředena legendami si uchovává tuto roli v celých dalších dějinách, až po sametovou revoluci spojenou s jejím svatořečením.
Byl pádem komunismu splněn Anežčin dějinný úkol? Dvacet let svobody přineslo spíše vystřízlivění. Politická scéna připomíná i dnes kolbiště moci. Člověk bývá i dnes degradován na šachovou figurku politických tahů. Svoboda podnikání nepřinesla blahobyt pro všechny, ale prohloubila sociální rozdíly. Z tržních mechanismů nelze logicky vyvodit lidskou důstojnost. Anežčina doba jako by se vracela, jen v jiných kulisách.
Ale také ideál sv. Kláry a sv. Anežky Přemyslovny žije. V jubilejním roce si jejich řád připomíná narození své 'starší sestry', jak se Anežka nechávala oslovovat, aby nemusela užívat titul abatyše. Životem v maximální prostotě, v modlitbě, ve společenství stejných spolusester se snaží ukazovat, kde jsou pravé hodnoty: svědčit o tom, že následování Krista, který, ač bohatý, se pro nás stal chudým, relativizuje všechny společenské rozdíly. Je třeba dosvědčovat, že důstojnost člověka nespočívá v tom, co má a jaký podává výkon, ale v tom, čím je před Bohem.
Proroctví probošta Jana Papouška o pokojných a šťastných časech je vázáno na nalezení Anežčina těla. To se navzdory všemu úsilí dodnes nepodařilo. Možná ale, že i tohle patří k Anežčinu poselství tak jako to, že za svého života odešla z veřejného života do kláštera a že její sestry dodnes žijí ve skrytosti klauzury. Aureola tajemství provokuje dnes snad ještě víc než kdykoli jindy. Možná, že Anežka Přemyslovna ani dnes nestojí o naše pocty, ale raději zůstává tajemstvím, které nás nutí zastavit se a začít přemýšlet.
sestra M. Benedicta Lišková
klášter klarisek v Brně-Soběšicích