Svatá Anežka Česká a Řád svaté Kláry

Dne 13. 11. slaví církev památku sv. Anežky České, panny. V souvislosti s blížícím se 800. výročím jejího narození v příštím roce přinášíme zamyšlení sestry M. Benedicty Liškové z kláštera klarisek v Brně-Soběšicích.
Publikováno: 9. 11. 2010 14:15

V lednu roku 1211, snad kolem svátku sv. Anežky Římské, se na Pražském hradě narodila sv. Anežka, nejmladší dcera Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie. Jen o několik týdnů později, v noci po Květné neděli, utíká v Assisi z domova osmnáctiletá Klára Favarone di Offreduccio, aby s pomocí sv. Františka začala život následování Krista v radikální chudobě a založila ženskou větev františkánského řádu. Nikdo ještě nemůže tušit, že obě ženy jednou spojí společný ideál a způsob života i hluboké osobní přátelství a že za osm set let budou společně slavit jubileum. Cesta k tomu bude pro Anežku dlouhá a složitá.

Otcova sňatková politika vede Anežku nejdříve do ciziny. Její výchova je svěřena předním klášterům. Tak už od dětství poznává duchovní život i proměnlivý svět politiky. Zasnoubení a jejich náhlý konec, mocenský boj a pomsta za uraženou čest patří k jejím zkušenostem z dětství. V cizině se ale také poprvé setkává s bratry sv. Františka a po svém návratu je zve do Prahy.

Podle vzoru své sestřenice Alžběty Uherské zakládá v Praze první špitál s bratrstvem, které se stará o chudé a nemocné. Aby "pražské Assisi" bylo úplné, povolává i sestry Klářina řádu a staví pro ně první zaalpský klášter. Sama nakonec říká své definitivní ne sňatku s císařem i politické kariéře a vstupuje do svého kláštera.

Z ústraní ale nepřestává sledovat osudy svého rodu a doprovázet jej modlitbou, radou i konkrétními intervencemi ve prospěch pokoje a smíření. Anežka a Klára tedy žijí stejný ideál přes hranici kultur. V Assisi se už měšťanstvo bouřlivě hlásí o svůj mocenský podíl. V Čechách vládne přemyslovský absolutismus. A Anežka uskutečňuje františkánský ideál s velkorysostí královské dcery. Snad nic nevyjadřuje rozdíl mezi ní a Klárou viditelněji než nouzově, neodborně dostavěný klášteřík San Damiano na jedné, a burgundská gotika Anežského kláštera na druhé straně.

Ideál evangelijní nezajištěnosti je však na obou místech stejně radikální. Systematicky, krok za krokem, oprošťuje Anežka svůj klášter od všech fundací a odděluje jej od špitálu, organizuje proměnu špitálního bratrstva v Řád křížovníků s červenou hvězdou, až nakonec zůstává Anežský klášter stejně chudý a bezbranný jako San Damiano. Anežčina důslednost nemůže nepřipomenout Klářin celoživotní boj o privilegium chudoby.

V Anežce Přemyslovně získává Klára významnou spojenkyni. Její společenství totiž ještě nemá řeholi – alespoň ne takovou, která by dokázala vystihnout její charisma. Anežka je první ženou, která se pokusí napsat řeholi pro svůj řád a poslat ji papeži ke schválení. Řehoř  IX. příkře odmítá a odkazuje ji na konstituce, které pro Kláru kdysi napsal on sám. Klára reaguje dopisem plným útěchy a povzbuzení. Ani ona se nevzdává a o patnáct let později, dva dny před smrtí, získává papežské potvrzení pro svou vlastní řeholi.

Po bitvě na Moravském poli v roce 1278 procházejí České země velmi těžkým obdobím. Sestry v Anežském klášteře cítí plný dopad své nezajištěnosti. Přesto se klášterní fortna snaží mírnit aspoň nejhorší bídu. Anežka se tak znovu vrací k charitativní službě svého mládí. V zemi bez vládce se stává posledním symbolem státnosti, hvězdičkou naděje na lepší časy. Opředena legendami si uchovává tuto roli v celých dalších dějinách, až po sametovou revoluci spojenou s jejím svatořečením.

Byl pádem komunismu splněn Anežčin dějinný úkol?  Dvacet let svobody přineslo spíše vystřízlivění. Politická scéna připomíná i dnes kolbiště moci. Člověk bývá i dnes degradován na šachovou figurku politických tahů. Svoboda podnikání nepřinesla blahobyt pro všechny, ale prohloubila sociální rozdíly. Z tržních mechanismů nelze logicky vyvodit lidskou důstojnost. Anežčina doba jako by se vracela, jen v jiných kulisách.

Ale také ideál sv. Kláry a sv. Anežky Přemyslovny žije. V jubilejním roce si jejich řád připomíná narození své "starší sestry", jak se Anežka nechávala oslovovat, aby nemusela užívat titul abatyše. Životem v maximální prostotě, v modlitbě, ve společenství stejných spolusester se snaží ukazovat, kde jsou pravé hodnoty: svědčit o tom, že následování Krista, který, ač bohatý, se pro nás stal chudým, relativizuje všechny společenské rozdíly. Je třeba dosvědčovat, že důstojnost člověka nespočívá v tom, co má a jaký podává výkon, ale v tom, čím je před Bohem.

Proroctví probošta Jana Papouška o pokojných a šťastných časech je vázáno na nalezení Anežčina těla. To se navzdory všemu úsilí dodnes nepodařilo. Možná ale, že i tohle patří k Anežčinu poselství tak jako to, že za svého života odešla z veřejného života do kláštera a že její sestry dodnes žijí ve skrytosti klauzury. Aureola tajemství provokuje dnes snad ještě víc než kdykoli jindy. Možná, že Anežka Přemyslovna ani dnes nestojí o naše pocty, ale raději zůstává tajemstvím, které nás nutí zastavit se a začít přemýšlet.

 

sestra M. Benedicta Lišková

klášter klarisek v Brně-Soběšicích

 

Foto převzato 

Soubory ke stažení

Související články

Další aktuality

Kardinál Czerny sloužil mši u oltáře sv. Václava ve vatikánské bazilice

Jako každý rok na slavnost sv. Václava oslavila národního patrona také česká komunita žijící v Římě. Bohoslužbu zorganizovali členové České papežské koleje Nepomucenum v čele rektorem, otcem Romanem Czudkem. Svého křestního patrona uctil také velvyslanec České republiky při Svatém stolci, Václav Kolaja, spolu s ostatními členy naší římské ambasády. Mši svatou sloužil kardinál Michael Czerny SI, kterého, jak známo, pojí s naší vlastí rodové kořeny.
28.09.2020

Ve Staré Boleslavi se konala Národní svatováclavská pouť

I přes přísná koronavirová opatření se dnes ve Staré Boleslavi konala Národní svatováclavská pouť. Hlavním celebrantem poutní bohoslužby byl pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, kazatelem olomoucký arcibiskup Jan Graubner, předseda ČBK. Společně s nimi koncelebrovali čeští a moravští biskupové a řada kněží.
28.09.2020

Obrácení je milost, o kterou musíme neustále prosit

V neděli před polednem se na Svatopetrském náměstí sešlo několik set lidí, aby si v dešti vyslechli pravidelnou papežovu promluvu před mariánskou modlitbou Anděl Páně.
27.09.2020

Papež vyzval evropské církve k duchovnímu výkladu pandemie

Papež ve svém poselství pro účastníky plenárního zasedání Rady evropských biskupských konferencí, které se z důvodu pandemie koná 26.-27. října pouze online, ujistil biskupy o své duchovní podpoře.
25.09.2020

U příležitosti Dne české státnosti ocenil Senát biskupa Václava Malého

U příležitosti Dne české státnosti předal dnes předseda horní komory Parlamentu ČR Miloš Vystrčil stříbrné pamětní medaile. Mezi oceněnými byl i pražský pomocný biskup Václav Malý.
25.09.2020