P. Lombardi k papežově knize Světlo světa

Dne 22. 11. 2010 zveřejnilo Tiskové středisko Svatého stolce prohlášení vatikánského mluvčího P. Federica Lombardiho ke slovům Svatého otce v knize Světlo světa o používání prezervativů.

Vatikán: Na závěr 11. kapitoly knihy Světlo světa papež odpovídá na dvě otázky týkající se boje proti AIDS a používání prezervativů. Otázky navazují na diskusi, která se rozpoutala po vyjádření papeže k tomuto tématu během jeho cesty do Afriky v roce 2009. Papež jasně zdůrazňuje, že nechtěl zaujmout postoj k problému prezervativů obecně, ale chtěl důrazně řici, že problém AIDS nelze vyřešit pouze distribucí prezervativů, protože je třeba učinit mnohem víc: je třeba věnovat se prevenci, výchově, pomáhat, radit, stát nablízku lidem jednak, aby neonemocněli, ale i v případě nemoci.

Papež uvádí, že také v prostředí mimo církev se dospělo k analogickému názoru, jak vyplývá z tzv. teorie ABC (Abstinence – Be Faithful – Condom), ve které první dva prvky (abstinence a věrnost) jsou mnohem více rozhodující a zásadní pro boj s AIDS, zatímco prezervativ se zdá být posledními zadními vrátky, když scházejí první dva. Musí být tedy jasné, že prezervativ není řešení problému.

Papež pak rozšiřuje svůj pohled a upozorňuje na skutečnost, že zaměření pouze na prezervativ znamená banalizaci sexuality, která ztrácí svůj význam jako projev lásky mezi lidmi a stává se jen jakousi 'drogou'. Bojovat proti banalizování sexuality je 'součástí velkého úsilí o to, aby sexualita byla kladně hodnocena a mohla se uplatnit ve svém pozitivním vlivu na lidskou bytost v její celistvosti'.

Ve světle této rozsáhlé a hluboké vize lidské sexuality a její každodenní problematiky, papež znovu zdůrazňuje, že 'církev samozřejmě nepovažuje prezervativy za autentické a morální řešení' problému AIDS.

Papež tím nereformuje ani nemění učení církve, ale znovu je potvrzuje tím, že zdůrazňuje perspektivu hodnoty a důstojnosti lidské sexuality jako projevu lásky a odpovědnosti.

Papež zároveň považuje za výjimečnou situaci, kdy sexuální vztah vystavuje riziku život druhého. V tom případě papež morálně neospravedlňuje nespořádané využívání sexuality, ale domnívá se, že použití prezervativu pro snížení nebezpečí nákazy může být 'prvním skutkem odpovědnosti', 'prvním krokem na cestě k lidštější sexualitě, místo vystavovat druhého jejím využitím riziku života'.

Proto papežova úvaha nemůže být definována jako revoluční obrat. Mnozí morální teologové a významné církevní osobnosti podporovaly a podporují analogické postoje; nicméně je pravda, že jsme je ještě tak jasně neslyšeli z úst papeže, i když formou rozhovoru, a ne magisteria.

Benedikt XVI. nám tedy s odvahou předkládá důležitý příspěvek k objasnění a prohloubení dlouho diskutované otázky. Je to původní příspěvek, protože na jedné straně je věrný morálním principům a představuje jasné odmítnutí iluzorní cesty 'důvěry v prezervativ'; na druhé straně však ukazuje chápající a dlouhodobou vizi, pozornou na odhalení drobných krůčků – i když jen počátečních a ještě rozpačitých –  často duchovně a kulturně chudého lidstva k lidštějšímu a odpovědnějšímu využívání sexuality.