Svatý Mansuetus

Dne 28. 11. slaví církev památku sv. Mansueta-Miloslava. Přinášíme text kardinála Miloslava Vlka, ve kterém se zamýšlí nad tímto světcem.

Jména, která rodiče dávali svým dětem, byla u starozákonních židů často jakýmsi prorockým předurčením. U proroků a četných velkých postav té doby to obdivuhodně platí. Římané si s tím naopak nedělali žádné starosti a mnohdy své děti označovali prostě číslovkou, aby je mohli rozlišovat: Quartus, Quintus atd. Křesťané dávali svým dětem jména svatých a mučedníků, aby měly vzor k následování, a svěřovali je pod jejich ochranu.

Jak to bylo se svatým Mansuetem, nevíme, i když se narodil v Římě, v oblasti latinské kultury. V překladu jeho jméno znamená 'mírný'. Ale základem českého překladu jména je spíše slovo 'milý' – tedy Miloslav, s běžnou koncovkou jako u velké řady jmen (Jaroslav, Bohuslav…).

Více než tyto jazykové otázky nás zajímá, kdo byl nositel tohoto jména a co jeho život přinesl. Sv. Mansuetus byl biskupem v Miláně v letech 676-685. I když v té době už Milán ztratil svou dávnou slávu jako střed říše (v roce 313 zde vydal císař Konstantin Milánský edikt, jímž dal po dlouhých staletích pronásledování  křesťanům svobodu), přesto zůstal důležitým duchovním centrem.

Pod slavnou milánskou katedrálou – druhou největší na světě – bylo vykopáno dávné baptisterium, kde biskup sv. Ambrož  pokřtil ve 4. století největšího teologa a církevního otce Západu, sv. Augustina. Ten ve svých dopisech, homiliích a spisech 'popularizoval' velké plody teologie církevních otců prvních křesťanských staletí.

Milánský biskup Mansuetus-Miloslav je známý svým bojem proti východnímu bludu monotheletismu, tj. učení, že v Kristu existuje jen jedna vůle, a to božská. Po dlouhou řadu prvních křesťanských staletí se totiž táhla diskuse o Kristu, o vztahu božství a lidství ve vtěleném Božím Synu, která skončila odsouzením bludu monofizitismu, tzn., že v Kristu existuje jen jedna přirozenost. Na konci boje proti tomuto mylnému učení církev prohlásila učení o Ježíši Kristu, pravém Bohu a pravém člověku, o jeho dvou přirozenostech. Po odsouzení uvedeného bludu se v době Mansuetově začala šířit právě hereze zvaná monotheletismus. Biskup Mansuetus se stal velkým bojovníkem proti ní.

Po Lateránském koncilu v  r. 649, který se tímto bludem zabýval, pokračoval sv. Mansuetus ve své diecézi v teologických diskusích a pak se stal protagonistou jednání na koncilu v Římě v r. 680, na němž byl tento boj ukončen. Jeho jméno ho charakterizuje jako mírného vůči hříšníkům a chybujícím, ale nesmiřitelného bojovníka proti bludům.

Sv. Mansuetus organizoval ve své diecézi synody a evangelizoval, prohluboval náboženský život v této největší, tzv. ambroziánské diecézi v církvi, která si dodnes, i po Druhém vatikánském koncilu, uchovala svou liturgii. Byl nejprve pohřben v Miláně v chrámu sv. Ambrože, později byly jeho ostatky přeneseny do milánské pětilodní katedrály. Jsou uloženy vpředu po pravé straně u boční stěny katedrály. Mansuetus je příkladem horlivého biskupa, který pečoval o zdravé učení víry a bojoval proti jejímu překrucování, proti nepravdě a lži. Tím je jeho životní příklad aktuální i pro dnešní dobu, která je často plná bludů, nepravd a lží.

kardinál Miloslav Vlk, emeritní arcibiskup pražský