Adventní promluvy Raniera Cantalamessy ve Vatikánu

Dnes (3. 12. 2010) začínají adventní promluvy kapucína Raniera Cantalamessy ve Vatikánu.

Vatikán: ''Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.' (Jan 16,33) Opětovná evangelizace sekularizovaného světa.' To je téma meditací, které kazatel Papežského domu otec Raniero Cantalamessa, OfmCap. přednese za přítomnosti papeže – vždy v pátek prvních tří adventních týdnů (tj. 3. prosince, 10. prosince a 17. prosince) v kapli Redemptoris Mater Apoštolského paláce.

'Série adventních meditací,' vysvětluje otec Cantalamessa, 'má být malým příspěvkem úvah a povzbuzení v souvislosti s novou Papežskou radou pro novou evangelizaci, kterou zřídil papež Benedikt XVI. Pokaždé se budu snažit identifikovat jednu základní překážku moderní kultury pro přijetí křesťanského poselství: scientismus, racionalismus a sekularismus. Odpověď víry na každou z nich obsahuje i v tomto smyslu nabízený příspěvek nového blahoslaveného Johna Henryho Newmana.' Na promluvy jsou zváni kardinálové, arcibiskupové a biskupové, sekretáři kongregací, preláti Římské kurie a Římského vikariátu, generální představení a zástupci řeholních řádů, které patří k papežské kapli.

Hlavní linií adventních homilií kapucína Raniera Cantalamessy tedy jsou myšlenky blahoslaveného Johna Henryho Newmana. V rozhovoru pro deník Osservatore Romano kazatel vysvětlil motiv této volby a v předstihu uvádí některá témata, kterým se ve svých úvahách bude věnovat.

Proč jste hledal inspiraci pro témata promluv právě u Newmana?

Rozhodl jsem se využít Newmanovy myšlenky nejen kvůli jejich aktuálnosti – vzhledem k jeho blahořečení Benediktem XVI. letos 19. září během cesty do Spojeného království – ale i proto, že právě on musel ve své době čelit mnoha výzvám, které před námi stojí dnes. Zvláště racionalismu, kterému čelil v jednom ze svých univerzitních kázání s výstižným názvem 'The Usurpation of Reason' (Zneužití rozumu). Také v dialogu s vědou, zvláště s tehdy zveřejněnou vývojovou teorií, Newmanovy názory překvapivě předbíhají aktuální postoje církve.

Výzva nové evangelizace byla nedávno znovu předložena Benediktem XVI. generálním představeným řeholních institutů. Jaký může být podle vás – díky zkušenosti kapucína – specifický příspěvek zasvěceného života?

Opětovná evangelizace západního světa – budu o tom hovořit v jedné své promluvě – vychází z obnovení smyslu pro posvátno v sekularizované společnosti, poznamenané rozčarováním z vědy a techniky. V tomto smyslu hrál zasvěcený život vždy prorockou roli hlásání pro budoucí století. I proto byli odjakživa největšími evangelizátory členové řeholních řádů, zejména apoštolských. Některé z nich, jako dominikáni a jezuiti, se vždy vyznačovali šířením poselství mezi vzdělanými vrstvami; jiní, jako my kapucíni, mezi lidem.

Proč je scientismus, racionalismus a sekularismus překážkou pro přijetí křesťanského poselství?

Ve svých úvahách velmi jasně rozlišuji mezi scientismem a vědou, sekularismem a sekularitou, racionalismem a racionalitou. Tak jako všechny 'ismy', scientismus, sekularismus i racionalismus obsahují přemíru nebo zkreslení pozitivních hodnot. Jsou překážkou pro evangelizaci, jak říká papež v motu proprio Ubicumque et semper, kterým ustanovil novou Papežskou radu, protože vyvolávají 'odolnost' obyvatel zemí se starou křesťanskou tradicí vůči přijetí poselství evangelia dnes.

Při modlitbě Anděl Páně minulou neděli (28. listopadu 2010) papež hovořil o adventu a připomněl, že člověk žije dokud očekává. Může se dnes znovu vyvolat toto očekávání ve vědomí mužů a žen dnešní doby?

Právě to bude téma jedné z promluv. Je třeba se ptát, jak znovu vzkřísit sekularizovaný svět, v němž se lidé dokonce stydí hovořit o věčnosti. V tomto smyslu Benedikt XVI. dal základní příspěvek svou encyklikou Spe salvi, v níž znovu objevujeme jistotu, že 'skrze naději jsme byli spaseni'.'