Rok 2010 byl pro Benedikta XVI. intenzivní

Tak charakterizoval letošní rok pontifikátu Benedikta XVI. v rozhovoru pro Vatikánské rádio P. Federico Lombardi, ředitel Tiskového střediska Svatého stolce, Vatikánského rádia a Vatikánské televize.

Vatikán: Pět zahraničních apoštolských cest a čtyři pastorační návštěvy na území Itálie, apoštolská exhortace Verbum Domini, kardinálská konzistoř, 45 generálních audiencí a kniha rozhovorů Světlo světa. To je jen několik údajů, dokreslujících činnost Benedikta XVI. v roce 2010. Dvanáct intenzivních měsíců, ve kterých nechyběly obtížné momenty. Rok, který nejvíce poznamenaly skandály sexuálních deliktů v řadách kněží, jak zdůraznil papež v pravidelné promluvě k římské kurii na závěr letošního roku.

P. Federico Lombardi k tomu poznamenává:

'Problém letošního roku není vůbec nový. V zemích jako Spojené státy vyvstal s velkou intenzitou již před více než deseti lety. Také v Irsku se objevil již v minulých letech a v roce 2009 se s ním papež vyrovnával společně s irskými biskupy, kdy také oznámil vydání zvláštního listu k tomuto problému. Je však pravda, že během tohoto roku se problém ukázal znovu i v ostatních evropských zemích, což vyvolalo značnou reakci a znechucení. Četná papežova mluvená i písemná vystoupení jsou příkladná co do způsobu a ducha, s nímž k problému přistupuje. Při různých příležitostech prokázal schopnost naslouchat a chápat oběti a mít účast na jejich utrpení. Mnohokrát vyzval církev ke hluboké obnově. Připomeňme závěrečnou promluvu Roku kněží, která všechny velice hluboce zasáhla. Povzbudil také ty, kteří jsou zapojeni do preventivních opatření a procesu uzdravování oněch zranění. Jsme tedy na správné cestě k překonání dramatu tohoto pohoršení, které se hluboce dotklo mnoha lidí, ale které musí být chápáno i jako příležitost k obnově schopnosti naslouchat těmto problémům a hluboce nad nimi uvažovat. To znamená nejenom nad otázkou kněžské svatosti, ale také nad tématy sexuality a respektování osoby v dnešním světě, kde častokrát tento respekt chybí, právě pokud jde o dimenzi sexuality a citové oblasti. Doufám, že z tohoto velkého dramatu vzejde impuls pro obnovu církve a také na hlubší rovině angažování ve službách důstojnosti lidské osoby a svatosti života.'

Papež věnoval letošní poselství ke Světovému dni míru tématu náboženské svobody: tématu dramaticky aktuálnímu vzhledem k vyhrocení pronásledování křesťanů…

'Když mluvíme o pronásledováních, myslíme obvykle na Blízký východ, ale je bohužel pravdou, že také v mnoha jiných částech světa existují problémy: například v Indii, na Filipínách a na dalších místech Asie. V posledních měsících nás velmi zarmoutily překážky kladené svobodě náboženství a svědomí křesťanů v Číně. V tomto směru došlo k několika důležitým vyjádřením ze strany vatikánských představitelů. Poselství k letošnímu Světovému dni míru nicméně vyzývá také k rozšíření obzoru směrem k západním sekularizovaným společnostem. Poprvé byl v dokumentu římské kurie použit výraz 'kristianofobie', který se týká také našich zemí a našich kultur. Označuje pokus vytlačit na okraj veřejného života zejména křesťanské symboly a projevy křesťanského života. Důraz kladený na právo výslovně a svobodně praktikovat křesťanskou víru ve všech oblastech světa, včetně sekularizovaných zemí, jako na přínos k dobrému životu společnosti bylo jedno z nejdůležitějších poselství Svatého otce během návštěvy ve Spojeném království a bylo velice pozorně vyslechnuto zejména v jeho promluvě ve Westminster Hall.'

Jedním ze silných momentů života církve roku 2010 byla synoda biskupů pro Blízký východ. Také při této příležitosti nám papež připomněl, že křesťané mají nejenom ve Svaté zemi prosazovat smíření a vytvářet pokoj…

'Přestože došlo i těsně po synodě k projevům násilí vůči křesťanům – připomeňme atentát na kostel v Bagdádu – zanechala synoda dojem vitality, nasazení a touhy křesťanů nejrůznějších ritů tohoto regionu aktivně vydávat svědectví. I přes trvající těžkosti byla proto znamením naděje.'

Benedikt XVI. podnikl letos mnoho pastoračních návštěv: čtyři po Itálii a pět zahraničních. Cesta do Spojeného království, jak papež sám poznamenal, je památná také vzhledem k beatifikaci Johna Henryho Newmana…

'Postava Newmana byla pro tuto cestu velmi důležitá. Pro tohoto papeže má Newman ústřední význam, pokud jde o vztah mezi vírou, rozumem a spiritualitou. V nedávné promluvě k římské kurii papež vyzdvihnul navíc ještě jeden aspekt, který nebyl prohlouben během cesty do Velké Británie, a tím je otázka svědomí, totiž čím je svědomí pro kardinála Newmana. Je to řídící kritérium hledání pravdy. Papež podal Newmanovu osobnost zejména anglofonnímu světu, ale také všeobecné církvi jako zářivou postavu v dobách, kdy je třeba i uprostřed těžkostí neustále hledat cestu v kontextu velmi náročné kulturní, náboženské a duchovní diskuse.'

Mezi rozhodnutími Svatého otce, která mají dlouhodobou perspektivu, je také letošní ustanovení Papežské rady pro novou evangelizaci. Vybaví se také formulace 'nádvoří pohanů' jako nabídka Benedikta XVI. k diskusi pro lidi dnešní doby…

'Ustanovení nové Papežské rady bylo možná překvapivé, protože panovalo mínění, že v rámci římské kurie není třeba nových institucí. Je to však velmi jasný signál, že zvěst evangelia je i uprostřed těžkostí prioritou poslání církve. Papežská rada pro novou evangelizaci má specifický význam, ale má pracovat v tom nejširším kontextu poslání církve a tematizovat výslovnou zvěst evangelia právě pro dnešní dobu.'

Označil jste knihu rozhovorů s Benediktem XVI. 'Světlo světa' jako 'akt opravdové komunikační odvahy'. Co je podle Vás onou výzvou, kterou klade Benedikt XVI. pracovníkům médií, která jsou fenoménem charakterizujícím ba definujícím éru, ve které žijeme?

'Pokračujeme v objevování specifických charakteristik papeže Benedikta XVI. v oblasti komunikace. Byla tu představa, že tento papež vzhledem ke svému velkému předchůdci není komunikativní. Ve skutečnosti však pro svá sdělení nachází formulace, jež jsou původní a charakteristické, ale také nové z hlediska papeže. Stačí připomenout knihu Ježíš Nazaretský, jejíž druhou část očekáváme a bude snad později doplněna i třetí částí. Je to kniha teologicko-duchovní povahy, kterou napsal osobně papež – teolog a která představuje obrovskou novotu tohoto pontifikátu stejně jako zmíněná kniha rozhovorů. Zajisté jsou vyjádřením papežova uvažování a hledání vhodných a souzvučných cest jeho komunikativní osobnosti. Rád bych zmínil také další klasické formy jeho komunikace, jimiž jsou homilie, katecheze nebo zásadní promluvy. Zejména homilie charakterizují službu tohoto papeže a jeho obrovský přínos k syntéze mezi teologií a spiritualitou pro dnešní církev: je mistrem nejenom homiletiky pro celou církev.'