Kardinál Koch hovoří o zlaté svatbě svého úřadu

Redakce agentury Zenit požádala švýcarského kardinála Kurta Kocha, předsedu Papežské rady pro jednotu křesťanů, o rozhovor zaměřený na historii, výzvy a plody činnosti této rady při příležitosti 50 let jejího trvání.

Vatikán: Jako symbol bratrství a dialogu mezi křesťanskými církvemi je umístěn při vstupu do úřadů Papežské rady pro jednotu křesťanů, která má sídlo nedaleko náměstí sv. Petra ve Vatikánu, obraz sv. Petra a sv. Ondřeje apoštola, Kristových učedníků, z nichž první je patron církve katolické a druhý církve pravoslavné.

Úřad, který slaví svou 'zlatou svatbu', pokračuje v dialogu a podpoře ekumenického ducha mezi křesťany podle koncilního dekretu Unitatis Redintegratio (1964). Jeho úkolem je také jmenovat pozorovatele nebo 'bratrské delegáty' jiných církví a církevních společenství na oslavy významných událostí katolické církve.

Jak vznikl tento úřad?

V roce 1960 Svatý otec blahoslavený Jan XXIII.  chtěl, aby ekumenický rozměr byl jedním z hlavních bodů II. vatikánského koncilu. Proto vytvořil Sekretariát pro jednotu křesťanů – tak se nejprve jmenoval – a svěřil jeho vedení jezuitovi, kardinálu Augustinu Beovi, rektoru Biblického institutu a zpovědníkovi sv. Pia X. V roce 1988 papež Jan Pavel II. změnil sekretariát v Papežskou radu jednoty křesťanů.

Jaké jsou podle vás hlavní plody uplynulých 50 let práce?

Myslím, že ekumenický rozměr už nebude cizí ideou, ale tvořit nepostradatelný a důležitý rozměr v církvi, jak řekl Jan Pavel II. ve své encyklice Ut unum sint (1995). Když byl zvolen papežem Benedikt XVI., ve svém prvním poselství řekl, že ekumenismus bude jednou z hlavních výzev jeho pontifikátu. To je jeden z hlavních plodů. Existuje také mnoho specifických plodů, jako je dialog s pravoslavnými církvemi, který zaznamenal velký pokrok, dále ekumenismus ve východní oblasti a plody, kterých jsme dosáhli s luterány i metodisty.

Myslíte, že historické setkání Pavla VI. s patriarchou Athenagorou I. v roce 1964 patří mezi plody tohoto úřadu?

Ano, jde o první setkání mezi papežem, římským biskupem, a ekumenickým patriarchou. Po tomto setkání se ustálil krásný zvyk vzájemných návštěv jedné delegace, která přijede z Konstantinopoli a účastní se 29. června oslav svátku sv. Petra a Pavla, a druhé delegace Svatého stolce, která se vždy 30. listopadu v Konstantinopoli účastní oslav svátku sv. Ondřeje apoštola, patrona pravoslavných. Petr a Ondřej jsou bratři. Církve Říma a Konstantinopoli jsou sesterské církve.

A domníváte se, že i nedávné blahořečení kardinála Newmana lze považovat za jeden z plodů tohoto úřadu?

Ano, protože Newman je velmi známý a uctívaný mezi katolíky i anglikány. Slavnost blahořečení, která se uskutečnila v Birminghamu, byla ekumenickou událostí.

Také apoštolská konstituce Anglicanorum coetibus?

Svatý stolec rozlišuje: náš úřad je zodpovědný za dialog, zatímco konstituce Anglicanorum coetibus, která se týká anglikánských věřících, kněží a biskupů, kteří se chtějí vrátit do katolické církve, spadá pod zodpovědnost Kongregace pro nauku víry. Ke konverzím v církvi docházelo vždy. Novinkou tentokrát je, že jde o skupiny věřících, kněží a biskupů. Všichni, kdo chtějí vstoupit do církve, jsou srdečně přijati Svatým otcem. Pro nás to není překážka v ekumenickém dialogu, ale naopak odpovídá jeho zaměření.

Jaké jsou podle vás hlavní překážky v dialogu s pravoslavnými církvemi, s tradičními východními církvemi a s církvemi vzniklými po protestantské reformě?

I když máme velký společný základ víry, máme i kulturu, která se liší do kultury východních církví a komunit. Například pro ekumenický dialog s církví existuje otázka primátu římského biskupa. S církvemi, které vznikly po reformě, máme více společných kulturních principů, ale diskutabilní zůstává celá ekleziologie.

Nedávno skončila synoda pro Blízký východ a mnohé tradiční církve dosáhly plného společenství s katolickou církví. Jaká byla zkušenost společenství s církvemi sui iuris i přes kulturní rozdíly mezi odlišnými rity?

Tyto církve jsou velkým obohacením pro naši církev. Jsou to církve věrné Svatému otci a jeho učení, které mohou představovat ekumenický most, jak se dočteme v dekretu II. vatikánského koncilu Orientalium Ecclesiarum o východních katolických církvích.

Myslím, že tato synoda měla dva ústřední plody: všechny církve Blízkého východu se setkaly na dvoutýdenním zasedání a mohly zakusit mezi sebou společenství. Myslím, že to byla velká iniciativa a krásná zkušenost.

Hovořilo se i o obtížné situaci těchto církví na Blízkém východě, a ještě více dnes na úrovni univerzální církve, a o tom, jak katolíci a křesťané všech místních církví cítí potřebu pomoci těmto církvím a podporovat je tím, že budou žít ve velké solidaritě s křesťany Blízkého východu.

Myslíte si, že před sto lety by bylo možné založit podobný úřad s cílem vytvořit prostor pro ekumenický dialog? Anebo se domníváte, že je to spíše plod moderní doby?

V své první encyklice  Eccelsiam suam, týkající se poslání církve v současném světě, papež Pavel VI. hovořil o principu dialogu. Každý papež odpovídá své době a jejím výzvám. Církev je otevřená i pro novou evangelizaci, kterou si přál papež Benedikt XVI. a která pokračuje ve směru otevřenosti a prohloubení poslání církve v sekularizovaných zemích s velkou křesťanskou tradicí, na kterou zapomínají. Nová evangelizace je nutná.