Křest Páně

Klíčovým textem svátku Křtu Páně je evangelium o Ježíšově křtu v Jordánu, které se nachází ve třech variantách u Matouše (3, 13,17), Marka (1, 9-11) a Lukáše (3, 21-23), a s důrazem na sestupování Ducha Svatého také u Jana (1, 32-34).
Již otcové církve přisuzovali této události spásně-teologický význam. Ten spočívá především v tom, že "hlas z nebe" při Ježíšově křtu zjevil, že Ježíš je Syn Boží: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení" (Mt 3, 17). Další význam spočívá v sestoupení Ducha Svatého na Ježíše v podobě holubice. Patristika v tom viděla vlastní Ježíšovo pomazání a vyvolení k mesiášské službě před začátkem jeho veřejného života. Přijetím Janova křtu prokázal Ježíš také své ztotožnění s lidstvem zatíženým hříchem a propůjčil přitom vodě sílu očišťovat hříchy.
Této vodě, která se v byzantské tradici světí 6. ledna na slavnost Zjevení Páně neboli Křtu Páně, je propůjčována mimořádná posvěcující a očišťující moc. Je považována za jakousi další svátost a po posvěcení této vody ji věřící ke svému posvěcení také pijí a odnesou si ji do svých domovů, kde s ní světí své příbytky pro zahubení démonů a odehnání veškeré nepřízně; užívá se při různých nemocech duše i těla. Tato voda vydrží neporušená celý rok, aniž by došlo k jejímu znehodnocení.
To vyjadřuje i žehnací modlitba: "Ty sám tedy, láskyplný Králi, přijď i nyní sestoupením svého Svatého Ducha a posvěť tuto vodu. A daruj jí milost vykoupení a požehnání Jordánu, učiň ji pramenem nesmrtelnosti, darem posvěcení, odpuštěním hříchů, uzdravením neduhů, záhubou pro démony, nepřístupnou nepřátelským mocnostem a naplněnou andělskou silou, aby všem, kteří ji budou čerpat a přijímat, byla k očištění duší i těl, k uzdravení z vášní, k posvěcení domů a pomocí v každé potřebě. Vždyť ty jsi náš Bůh, který skrze vodu a Ducha obnovil naši hříchem porušenou přirozenost..."
Simeon Soluňský zdůrazňuje, že připomínáním božského křtu Páně se v nás obnovuje přijatá milost křtu.
o. ThDr. Tomáš Mrňávek