Tříkrálová sbírka a nová evangelizace

Církev slaví 6. 1. slavnost Zjevení Páně (Tří králů). K této příležitosti se pořádá již pojedenácté Tříkrálová sbírka. Přinášíme zamyšlení plzeňského biskupa Mons. Františka Radkovského.

Je známou skutečností, že Evangelium ve společnosti, v níž je přijato, vytváří křesťanskou kulturu. Jde o tak zvanou inkulturaci Evangelia. Ta probíhá během celých dvoutisíciletých dějin křesťanství a vytvořila nejen monumentální umělecká díla včetně nádherných kostelů a klášterů a jejich výtvarného a také hudebního a literárního bohatství, ale i prosté venkovské kostelíky a kapličky s lidovou tvorbou. Vytvořila i životní rytmus křesťanů během dne, týdne, roku s bohoslužbami, slavnostmi a na ně navazujícími lidovými zvyky a obyčeji, které jsou zvláště bohaté o Vánocích a Velikonocích. Celá křesťanská kultura, vyrostlá z inkulturace Evangelia, je bohatství, bez kterého bychom si nedovedli svůj život představit, ať už jsme věřící nebo nevěřící. Známkou přijímání Evangelia v současnosti je to, že jeho inkulturace je stále živá a vytváří nové a nové prvky a zvyky. K nim v poslední době přibyl chvályhodný zvyk Betlémského světla a ještě chvályhodnější Tříkrálová sbírka.

Nositelem organizace Tříkrálové sbírky je Charita Česká republika, která ji letos pořádá pojedenácté a má s ní už tedy bohaté zkušenosti. Know-how celé organizace převzala od Charity Německo, která ji vypracovala dokonale. Převzala starobylou lidovou tradici tříkrálových koledníků a dala jí nový obsah a souvislosti. Celá akce má několik velmi hodnotných rovin, které lze právem označit, že jsou v duchu nové evangelizace, která je tu vedena nenásilnou formou a je přítomna prakticky a podle zkušeností i účinně. Pokusím se je vystihnout.

1.  Výchova koledníků, především dětí a mládeže k solidaritě a oběti pro druhé: navštěvují domácnosti, aby získali peníze pro potřebné a také aby svým zpěvem a přítomností v oblecích králů udělali radost těm, které navštíví. Mezi koledníky jsou často lidé, děti a mládež, kteří mají dobrou vůli, ale s vírou  se – aspoň v našich poměrech – dosud málo nebo vůbec nesetkali. Setkání s vírou a s praktickou blíženskou láskou v roli koledníků je pro ně nenásilné a srozumitelné.

2.  Výchova vedoucích skupinek – bývají to buď rodiče nebo mladí lidé nad 18 let – k odpovědnosti a obětavosti a rovněž k praktické lásce a solidaritě. I tito lidé bývají v našich poměrech otevření a hledající, často ovšem nikoli  praktikující křesťané. Je to pro ně nenásilné setkání s věřícím světem charity a církve a má to na ně pozitivní vliv. Ukazuje se v tom, že ochotně chodí jako vedoucí koledníků po více roků, a přitom často dozrávají ve víře. Bývá zde i ekumenický moment, protože se spoluúčastní i nekatoličtí křesťané ve službě lásky, která je nám společná.

3.  Dobré a účinné je i působení v duchu vzájemné lásky a solidarity na obyvatele bytů a domů, které koledníci navštíví. Nejenže dávají peníze potřebným (objem sebraných financí proti očekávání vzrostl i v ekonomicky krizovém roce!), ale pamatují často i malým dárkem na zmrzlé a unavené koledníky (třeba hrnkem teplého čaje nebo nějakým pamlskem). Zvláště staří a osamělí se s radostí těší na koledníky a jsou naopak smutní, když se jich nedočkají.

4.  Tento projev lásky, se kterou jsou koledníci přijímáni, je zase dobrou školou pro koledníky samotné a oni jsou tak utvrzováni v tom, že jejich oběť má smysl. Jsou ovšem i případy, kdy koledníci narazí na odmítnutí nebo nezájem či dokonce zlobnou reakci. I to je pro ně škola života, když se učí nehněvat se na tyto lidi, odpustit jim a zároveň také porovnávat dobré a špatné chování lidí. O to větší je radost koledníků, když po několika letech koledování zažijí, že ti, kteří je dřív odmítali, je nyní radostně přijmou a poskytnou dar do pokladničky.

5.  Je důležité, že roste i počet těch majitelů bytů a domů, kteří stojí o to, aby měli po celý rok na dveřích napsáno požehnání K+M+B, které vysvětlujeme jako “Kristus mansionem benedicat – Kristus ať požehná příbytek”. Často si na bílé dveře lepí barevnou fólii, na které je pak nápis křídou dobře vidět.

6.  Důležitým momentem je samozřejmě i sběr peněz, které pak jsou použity na předem stanovené cíle podle předem určených procent (65% zůstává na místní projekty, 15% jde na projekty diecézních charit, 10% na humanitární projekty v zahraničí, 5% na projekty celostátní Charity ČR a 5% je na režii sbírky). I tato otevřenost a transparentnost je velmi důležitá, protože charitu a církev ukazuje jako solidní a věrohodné instituce, které plní to, co hlásají.

7.  Tomu navíc pomáhá i spolupráce s místní samosprávou, která kasičky zapečeťuje a asistuje při jejich otvírání. Téměř pravidelně se také starostové či jejich zástupci  účastní zahájení Tříkrálové sbírky a závěrečného setkání koledníků. To je důležité i pro podporu vzájemné spolupráce mezi církví, charitou a místní samosprávou a pozitivně to ovlivňuje všechny i co do společného zájmu a péče o veřejné dobro. Církev a charita tak vystupují jako instituce sloužící veřejnému dobru, což by vždy mělo být patrné a zřejmé.

8.  Důležitým momentem je i setkání s koledníky po sbírce. To se často koná v pozdější době a nemusí bezprostředně na sbírku navazovat. Je však důležité, protože jde jednak o projevení vděčnosti vůči koledníkům, a také o vzájemné sdílení dojmů a zkušeností, které jsou vedoucí skupinek nebo i koledníci schopni si předat. Je to důležitá chvíle i proto, že koledníci mohou víc poznat církev, charitu a jejich představitele, a také se jim trochu přiblížit a s jejich pomocí udělat hlubší reflexi nad zážitky z Tříkrálové sbírky. Je to, podle mých zkušeností, jedno z nejdůležitějších setkání, kterým Tříkrálová sbírka přispívá k nové evangelizaci, protože koledníkům pomáhá pochopit souvislost mezi vírou a jejich praktickým jednáním v duchu solidarity a vzájemné lásky a více je těmto hodnotám a postojům přiblížit.

Pro Tříkrálovou sbírku a také pro její evangelizační vliv je významná značná publicita, kterou sbírka má díky médiím a také díky  veřejným a mnohdy atraktivním zahájením sbírky (jízda králů na velbloudech v Praze na Hradčanech a podobně). Velmi důležitý je také koncert pro Tříkrálovou sbírku, který přenáší Česká televize. To vše přispívá k tomu, že Tříkrálová sbírka je pozitivně chápána jako veřejná aktivita charity a církve a přispívá to k jejich pozitivnímu obrazu na veřejnosti. To je velmi důležité pro veřejnost a zvláště pro tu její část, která je otevřená a hledá pozitivní hodnoty a smysl života – a takových lidí, jak se zdá, stále přibývá. Pozitivní obraz církve jim pomůže v orientaci na církev i na hodnoty, které prezentuje.

Mons. František Radkovský, biskup plzeňský