Komentář k 97. Světovému dni migrantů a běženců

V neděli 16. 1. 2011 si připomínáme 97. světový den migrantů a běženců. Ve svém komentáři se nad ním zamýšlí  biskup  ThDr.  Mons. Ladislav Hučko, předseda Rady České biskupské konference (ČBK) pro Romy, menšiny a migranty.
Publikováno: 12. 1. 2011 17:30

V novinách, televizi i v rozhlase se často dovídáme o problémech spolužití lidí rozmanitých kultur a etnik. Každý z nich má své zvyky, svůj způsob komunikace, svůj pohled na svět. Když se lidé bez přípravy najednou setkají s jinými zvyky, s jiným způsobem vzájemné lidské komunikace nebo s jinou koncepcí pohledu na svět, velmi často to v nich začíná vyvolávat napětí, které nejednou vyústí v konflikt. Může to nastat v případě některých oblastí, kde je najednou mnoho migrantů.

Je však také pravdou, že lidstvo je stále víc navzájem spojeno, poznává se; lidé nejsou překvapeni, když se před nimi objeví člověk jiné kultury či jiného etnika. Setkání  s jinou kulturou nepůsobí dnešnímu člověku intelektuálně žádný problém. Co takovému člověku ale často chybí, je vnitřní disponibilita a otevřenost přijmout jiného člověka. Problém vyznačující se tím, že někdo není schopný mít úctu a pochopení pro příslušníka jiného národa či kultury, vychází z toho, že tento člověk je většinou už velmi těžko schopen přijmout jakéhokoli člověka, rovněž z vlastní kultury, i když se to u něj projevuje jiným způsobem. Není schopen přijmout nejen jiného člověka, ale dokonce ani vlastní dítě.

Známý britský sociolog polského původu Zygmunt Bauman to nedávno vyjádřil takto: "Jsme zcela pohlceni životem, jenž neobsahuje péči o děti. Vtěsnat do svého života další lidský život je mimo chápání většiny lidí." A když nemáme chuť a ani odvahu přijmout do svého života další vlastní dítě, tak není divu, že máme problém přijmout i dalšího cizího člověka, který navíc už je formovaný jinou kulturou, pro nás nejčastěji cizí.

Příčinu většiny dnešních problémů ve světě, a to tak sociálních, tak i kulturních nebo ekonomických, vidíme my, křesťané, v jejich vzájemném oddělení a jakoby visení ve vzduchoprázdnu, v jejich nezakořeněnosti do všelidské, a především křesťanské tradice. Dědictví prvotního hříchu není možné popírat. Ono existuje a působí. Tím se vysvětluje také jiné konstatování už citovaného sociologa: "Obludné věci nedělají obludy… Kdyby je dělaly obludy, bylo by to snadné. Jen bychom obludy sebrali a zavřeli je. Skutečná tragédie spočívá v tom, že obyčejní, normální, slušní lidé páchají v určitých situacích zvěrstva."

Toto si sociolog nedokáže vysvětlit, ale křesťanovi je to jasné. Pokud nás nedrží Boží milost, pokud se nedržíme Božích přikázání, jsme v určitých situacích schopni vykonat jakoukoli zlobu. To platí nejen pro běžného křesťana, ale tvrdili to o sobě a jasně si to uvědomovali i mnozí svatí.

Otázka migrantů, vztahu k nim a jejich přijímání většinovou společností je závažnou otázkou současnosti, kterou církev vidí v celkovém kontextu křesťanského a lidsky důstojného života, jak o tom svědčí i letošní poselství Svatého otce Benedikta XVI. ke Světovému dni migrantů a běženců. Naděje na pozitivní řešení vzniklých problémů se bude zvětšovat úměrně tomu, jak si bude společnost (a jednotlivci) osvojovat zásady přijímání bližního podle učení evangelia.

Dějiny nás jednoznačně učí, že křesťanství, univerzální nauka i praxe katolické církve obsahují v sobě schopnost účinně pracovat na tom, aby stále více sílilo pochopení a vzájemná úcta mezi národy a kulturami, a tak se z lidstva stále více vytvářela jedna rodina.

 

ThDr. Mons.  Ladislav Hučko,

předseda Rady ČBK pro Romy, menšiny a migranty

Související články

Další aktuality

Úřad pro laiky, rodinu a život: Neopouštějme seniory!

Nejstarší generace platí za nynější pandemie nejvyšší cenu, a proto právě toto pokolení, které nás uvedlo do života, církev ubezpečuje o mateřské přítomnosti, blízkosti a duchovní útěše, čteme v dnešním poselství, jež vatikánský Úřad pro laiky, rodinu a život adresoval seniorům.
08.04.2020

Počty každoročně pokřtěných se v ČR mění jen málo, tradiční křty dospělých o Velikonocích budou muset letos počkat.

Počet nových pokřtěných katolíků se každoročně v ČR příliš nemění. V roce 2019 to bylo 15.151 dětí do 1 roku, 3.643 starších dětí a 1.138 dospělých, tedy necelých 20 tisíc nově pokřtěných v katolické církvi, což je o ca 900 osob méně než za rok 2018. Od roku 2010 jsou každoroční počty nově pokřtěných katolíků v ČR obdobné, s pravidelnými přírůstky do katolické církve výrazněji nezahýbaly v posledních letech žádné vnější politicko-sociální události jako například migrační krize nebo povodně.
08.04.2020

Katolický týdeník: Pokus o umlčení řeholí

V polovině dubna si připomínáme 70. výročí od akce K, kterou komunistický režim na desetiletí zásadně omezil řeholní život v Československu. Dvě vlny tohoto tažení proti řeholím znamenaly konec pro 239 klášterů a 2 376 řeholníků skončilo v internaci. Ženské komunity později čekala obdobná akce Ř.
07.04.2020

Inspirace: Velikonoce v rodině

Portál Liturgie.cz připravil videoseriál o tom, jak nás prvky bohoslužby v kostele mohou inspirovat při prožití Velikonoc v domácnosti. Přinášíme odkazy podle jednotlivých dnů Velikonočního tridua - od Zeleného čtvrtku až po Vigilii vzkříšení.
07.04.2020

Před třiceti lety byli J. Graubner, J. Hrdlička, F. V. Lobkowicz a F. Radkovský vysvěceni na biskupy

Dnes je to právě 30 let, co čtyři nově jmenovaní biskupové přijali v Praze a v Olomouci své biskupské svěcení. Biskupy se před 30 lety stali Jan Graubner, dnešní arcibiskup olomoucký, Josef Hrdlička, dnes emeritní pomocný biskup olomoucký, František Václav Lobkowicz, současný biskup ostravsko-opavský a František Radkovský, dnes emeritní biskup plzeňský.
07.04.2020