Svatý František Saleský

Dne 24. 1. slaví církev památku sv. Františka Saleského (21. 8. 1567 - 28. 12. 1622), biskupa a učitele církve, patrona tisku a novinářů. O tomto světci pojednává text P. Jana Ihnáta SDB.

František Saleský se narodil 21. srpna 1567 v Thorens (Savojské království) poblíž Annecy jako prvorozené dítě v šlechtické rodině zcela oddané vévodovi Savojskému. (Mamince bylo tehdy 15 let a tatínkovi 44.) Thorens se nachází asi 33 km jihovýchodně od Ženevy a 12 km od Annecy, byl to strážný hrad na cestě z Itálie do Francie. (Francie anektovala Savojsko v roce 1861). Nebyl tedy Ital ani Francouz, ale Savojan.

Doba, do které se František narodil, nebyla jednoduchá. Jako vichřice řádí reformace staré církve. V křesťanství stále existujícím, ale rozděleném, vládnou vizionářská mystika a extrémy bezvěreckého způsobu života. V Ženevě působí náboženský reformátor Jan Kalvín, který se nepohodl s vlastním biskupem, utekl do Ženevy a založil tam posvátnou diktaturu. Kalvín ostře zakročoval nejen proti opilcům, smilníkům a dalším veřejným hříšníkům, ale taktéž i proti žebrákům.

Savojsko je krajem vysokých hor, nádherné přírody; kontemplace krásy bude vždy hrát důležitou roli ve Františkově vnímání světa i v jeho díle. Savojské Alpy jsou nádherné. František se narodil čtyři roky po ukončení Tridentského koncilu. Když mu bylo pět let, došlo v Paříži k tomu, co do dějin vstoupilo jako Bartolomějská noc z 23. na 24. srpna 1572.

Tatínek byl bývalý voják a velice prudký člověk, maminka naopak mírná. František studuje v Paříži u jezuitů a potom v Padově, kde byl prohlášen doktorem obojího práva. U jezuitů se mu dostalo nejen vzdělání, ale i výchovy. Navštěvuje i kurz teologie. Vždycky měl tajné přání stát se knězem. František byl velice inteligentní a tatínek snil o jeho veliké kariéře. Svým mírným jednáním dosahuje toho, že tatínek souhlasí, aby byl vysvěcen na kněze – 18. prosince 1593.

Kraj Chablais odpadl od římské církve a katoličtí kněží byli vyhnáni. František se přihlásí, že tam půjde jako misionář. Svým vzděláním, novými pastoračními metodami, ale především svou nesmírnou dobrotou, laskavostí a něhou přivedl kraj zpátky do církve. V roce 1602 se stává nástupcem ženevského biskupa. Do svého biskupského sídla však jako biskup nikdy nevkročí. Jeho biskupským sídlem je Annecy, asi 50 km od Ženevy. Tehdy se jeho pastorační činnost rozvine naplno. Měl asi 400 farností, které všechny navštívil; všude chodil pěšky anebo na koni. Dbá na důkladné vzdělání kněží a jeho láska k duším ho vede, že píše mnoho dopisů. Za den napsal i osm dopisů; odhaduje se, že za život napsal asi 6000 dopisů, uchovalo se jich 2136. Jeden jezuita, když objeví u paní Charmoisy dopisy, které jí psal František, přesvědčí ho, aby je vydal jako knihu. V roce 1608 kniha vyšla pod názvem Filotea aneb Úvod do zbožného života. Byl to bestseler. František se dožil 40 jejích vydání. Do dnešní doby to bylo asi 1400 vydání. V češtině vyšla Kniha poprvé již v roce 1657, přeložili ji jezuité.

František jasně ukázal, že svatým se může stát každý, že dokonalost spočívá v lásce k Bohu a že člověk, i kdyby dělal zázraky, a neplnil své povinnosti, je horší než pohan. František vnesl svatost do světa.

Potkával mnoho duší, které se chtěly zasvětit Bohu, ale jejich zdraví a tělesná konstrukce jim neumožňovala život v přísných klášterech tehdejší doby. V roce 1604 potkává vdovu Janu de Chantal. Stal se jejím duchovním vůdcem a pomohl jí k vyrovnanosti. Adresoval jí 300 dopisů. Nejdelší, který jsem překládal, má deset stránek A4. Usoudil, že bude schopna založit v té době potřebné řádové společenství sester zaměřené na sociální a charitativní činnost mimo klášterní zdi. To společenství se jmenuje Řád Navštívení Panny Marie. Jana za svého života založila dohromady 87 klášterů, z toho několik za hranicemi Francie. V tomto řádu se uskutečnila i mimořádná zjevení a v roce 1690 v něm zemřela apoštolka Božského Srdce Ježíšova, sv. Markéta Marie Alacoque.

Sv. František Saleský zůstal symbolem nejčistšího lidského a božského spojení. Byl světcem přímočarosti a prostoty, tolerance a smíření, optimismu v úsudcích, pozorné úcty a lásky vůči všem, a to i za jakoukoliv cenu. Uchovával si také obdiv ke každé lidské činnosti, i té nejmenší, neboť i ta člověka posvěcuje. Toto všechno nám představuje Františka jako nepřítele každého obšírného výkladu. Byl nepřítelem každé nabubřelosti. Utíká se naopak k jasné a logické nauce, která je znamením důvěry v člověka a chloubou transcendentní pravdy. Ve Františkovi vidíme toho, který 'raději získával, než odsuzoval'. Touto svou metodou přiváděl slabé a odpadlé ke smíření s římskou církví. František přistupoval k lidem metodou demokratického dialogu. Těm, kdo se s ním nechtěli setkat, byly určeny zvláštní plakáty s jeho promluvami. Do všech rodin pronikal laskavým slovem a chápajícím postojem. František byl plodný spisovatel a pochopil, že je třeba psát nejen dobře, ale i hezky. Jeho spisy mají i vysokou uměleckou hodnotu.

Světec velmi intenzivně pracoval. Umírá v Lyonu roku 1622, kanonizován byl roku 1665, učitelem církve prohlášen roku 1878 a patronem tisku a novinářů roku 1923. Město Annecy, kde je spolu s Janou de Chantal pohřben, je dnes považováno za jedno z nejkrásnějších měst Francie.

Foto převzato

P. Jan Ihnát SDB