Zaplněná hejnická bazilika se loučila s P. doc. Rabanem

V pondělí 17. 1. 2011 se konalo v bazilice Panny Marie v Hejnicích poslední rozloučení se zesnulým R. D. Doc. PhDr. Ing. Milošem Rabanem, Th.D., farářem v Raspenavě a administrátorem excurrendo v Hejnicích a Mníšku u Liberce, který zemřel po těžké nemoci 7. 1. 2011 v Krajské nemocnici v Liberci. Hlavním celebrantem pohřební mše svaté byl litoměřický biskup Jan Baxant.

Litoměřice/Hejnice: V pondělí 17. ledna 2011 se konalo v bazilice Panny Marie v Hejnicích poslední rozloučení se zesnulým R. D. Doc. PhDr. Ing. Milošem Rabanem, Th.D., farářem v Raspenavě a administrátorem excurrendo v Hejnicích a Mníšku u Liberce. Pohřební mše svaté, která začínala ve 13.00 hodin, se účastnili jeho nejbližší příbuzní, pracovníci Mezinárodního centra duchovní obnovy v Hejnicích a farníci, pražský arcibiskup Dominik Duka OP, předseda České biskupské konference (ČBK), plzeňský biskup František Radkovský, biskup Ladislav Hučko, generální sekretář ČBK, arcibiskup Diego Causero, apoštolský nuncius v ČR, želivský opat Bronislav Ignác Kramár, akademická obec Technické univerzity Liberec (TUL), hejtman Libereckého kraje Mgr. Stanislav Eichler se svými spolupracovníky, a velký počet studentů. Nechyběli ani zástupci Vojenského a špitálního Řádu sv. Lazara Jeruzalémského a Rytířského řádu sv. Václava. Se zesnulým P. Rabanem se přišli rozloučit kněží a jáhni nejen z litoměřické diecéze, ale také z ostatních českých a moravských diecézí, a rovněž kněží z Polska i Německa a stovky věřících.

Litoměřický biskup Jan Baxant připomněl v úvodu své homilie osobnost P. Rabana slovy jeho bývalé spolupracovnice: 'Byl to typ kněze, kterého měli všichni rádi, věřící i nevěřící, mnoho pro ně znamenal a obraceli se na něho se vším možným i nemožným a on to vše řešil s jistou lehkostí a bez stresu, jako by hrál na piano, jako by ho nikdy nic neobtěžovalo, nevyrušovalo. A i o vážných problémech hovořil vtipně a s nadhledem a kompetentně.' Z častých společných rozhovorů biskup vyzdvihl jedno, pro P. Rabana živé a charakteristické téma: 'Musíme udělat všechno pro to, abychom zpřístupnili křesťanské hodnoty současnému člověku inteligentním způsobem a velkoryse poskytli každému člověku příležitost, aby si mohl, třeba i pozvolna ověřit, jak úžasný je Bůh, jak přitažlivý je Kristus, Boží Syn.' V závěru své promluvy zdůraznil, že byl 'člověkem širokého i neklidného - protože neukolébaného – srdce, knězem upřímného živého zájmu o každého člověka'.

O mezinárodním rozměru osobnosti P. Rabana svědčil i fakt, že přímluvy zazněly v pěti jazycích (německy, polsky, česky, lužicko-srbsky a francouzsky). Před ukončením mše svaté se s otcem Rabanem rozloučili rektor TUL prof. Dr. Ing. Zdeněk Kůs a za Českou společnost pro katolickou teologii její místopředseda Dr. Ing. Eduard Krumpolc, CSc., Th.D., a jménem místních farníků pan Jan Mrňávek.

Rektor ocenil, že se 'člověk života duchovního zapojil do života akademického'. Dr. Krumpolc zdůraznil, nakolik P. Raban chápal význam teologie pro službu církve a společnosti, což se podle jeho slov projevilo řadou jeho publikací a monografií, založením České společnosti pro katolickou teologii a jejím zapojením do mezinárodní spolupráce. Jan Mrňávek vzpomínal na příchod P. Rabana do farnosti, na jeho přímý vztah s farníky.

Po obřadu posledního rozloučení bylo tělo zemřelého uloženo v hejnické bazilice.

Životopis

R.D. Miloš Raban se narodil 20. června 1948 v Kryštofově Údolí u Liberce jako nejstarší ze tří dětí. Maturoval na gymnáziu v Jičíně a vystudoval systémové inženýrství na ČVUT v Praze. Poté pracoval do roku 1977 ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce. V témže roce odešel na doporučení kardinála Františka Tomáška do Itálie. Tam vystudoval teologii a filozofii nejprve na Lateránské univerzitě a doktorát pak získal na Papežské univerzitě Gregoriana. S mimořádným papežským dovolením byl dne 9. listopadu 1985 v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě vysvěcen na kněze s určením pro litoměřickou diecézi. V letech 1985 – 1990 působil ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1990 jej biskup Josef Koukl požádal o návrat do rodné diecéze a poslal do Raspenavy a Hejnic, kde působil od září 1990 až do své smrti.

Díky jeho nasazení a velkému úsilí se podařilo rekonstruovat bývalý františkánský klášter v Hejnicích a na začátku roku 2001 zde otevřít Mezinárodní centrum duchovní obnovy, jehož se stal ředitelem.

Od roku 1995 působil na Technické univerzitě v Liberci, kde byl v letech 2005 – 2008 děkanem Fakulty přírodovědně – humanitní a pedagogické a zároveň vyučoval na Univerzitě v Hradci Králové. Dlouhá léta předsedal České společnosti pro katolickou teologii, v letech 1996 - 2003 pracoval jako sekretář Plenárního sněmu katolické církve v České republice a byl také dlouholetým členem Vojenského a špitálního Řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

V rámci diecéze působil řadu let také jako biskupský vikář pro záležitosti církevního školství a vzdělávání a byl členem kněžské rady a sboru poradců.