Svatý Tomáš Akvinský

Dne 28. 1. slaví církev památku sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele církve. Nad světcem se zamýšlí sestra Mgr. Marie Pitterová OP.
Publikováno: 25. 1. 2011 11:00

Co nám dnes může říct světec ze 13. století? Jak může velký teolog oslovit obyčejného člověka? Není mezi ním a námi nepřekonatelná propast?

Sv. Tomáš Akvinský patří mezi známé světce, o kterých se často mluví, nejvíce v souvislosti s jeho dílem. Jeho přínos na poli teologické vědy je obrovský, ale právě to ho často činí světcem nepřístupným, vzdáleným běžnému životu. Že to ovšem s jeho "zaškatulkováním" není tak jednoduché, ukazuje jeho život.

Tento velký učitel se narodil roku 1225 na Hradě Roccasecca u Neapole jako syn hraběte z Akvina. V pěti letech byl dán do benediktinského opatství na Monte Cassino jako oblát. Předpokládalo se, že se zde časem stane opatem. Boží Prozřetelnost s ním však měla jiné plány. Jako čtrnáctiletý musel Monte Cassino kvůli politické situaci opustit a odešel dokončit svá studia na fakultu svobodných umění do Neapole.

Zde se setkal s dominikány. Ve věku dvaceti let přijal dominikánský hábit, ale záhy musel čelit odporu své rodiny. Na cestě z Neapole do Paříže byl unesen svými příbuznými a odvezen na hrad Roccasecca a tam asi rok vězněn. Ve svém rozhodnutí vytrval a nakonec se mu ze zajetí podařilo uprchnout. Z Neapole byl poslán do Paříže, kde vykonal noviciát  a pokračoval ve studiu. Tehdy tam vyučoval jeho velký mistr Albert Veliký

Když byl mistr Albert povolán do Kolína nad Rýnem na řádové generální studium, vzal svého žáka Tomáše s sebou. Z Kolína se Tomáš vrací do Paříže, tentokrát sám jako učitel. Z Paříže pak byl po čtyřech letech povolán do Říma, kde strávil zhruba deset let a v roce 1269 se opět vrátil do Paříže. V Paříži působil do roku 1272 a odtud se odebral na své poslední působiště do Neapole. V lednu 1274 byl papežem Řehořem X.  povolán na II. lyonský koncil. Cestou na tento koncil, 7. března téhož roku, ukončil v cisterciáckém opatství Fossanuova ve střední Itálii svou pozemskou pouť.

Svatý Tomáš se narodil v neklidné době. Evropou otřásaly spory mezi světskou a duchovní mocí, úpadek vzdělanosti byl značný, mnozí duchovní neměli ani potřebné základní vzdělání. Reakcí na neutěšené poměry v církvi pak byla různá hnutí, vznikaly nové řeholní řády, z nichž nejvýraznější byli tzv. mendikanti. Mezi ně patřili právě dominikáni  a františkáni.  O Tomášově dětství existují různé legendy, které mají ukázat, že byl světcem už od narození. Toto pojetí sice vyvolá na tváři dnešního člověka shovívavý úsměv, ale z takových pojednání lze vyčíst skutečnost, že už od dětství byl sv. Tomáš upřímně oddán hledání Boha. Jeho památná otázka: "Co je Bůh?," kterou měl stále opakovat již na Monte Cassinu, se objevuje ve všech jeho biografiích. Toto upřímné hledání Boha dovedl k vrcholu ve svém teologickém díle.

Sv. Tomáš je v našich končinách známý zejména svým využitím aristotelismu v teologii a Teologickou Summu (přestože jde o poměrně pozdní dílo). Toto dílo, které velmi názorně ukazuje scholastický způsob teologické práce, je stále aktuální. Použitá metoda otázek a argumentace by se možná docela hodila v dnešní době, která má ráda rychlé získávání informací bez širšího kontextu. Zakotvení Tomášova teologického myšlení v Božím slově ukazují i jeho biblické komentáře.

Jen výčet jeho spisů by zabral hodně místa, proto bude lépe přejít k dalšímu charakteristickému rysu tohoto světce. Nebyl v první řadě intelektuál, nýbrž duchovní člověk, mystik, který toužil po pravém poznání. Je důkazem toho, že teologii nelze jen nastudovat; teologii, aby byla skutečnou teologií, je třeba žít. Známá byla jeho úcta k eucharistii, kterou mohl jako básník vyjádřit, když ho papež Urban IV.  v roce 1264 pověřil sestavením liturgických textů pro svátek Božího Těla. Protože se narodil do neklidné doby, nevyhnul se ani různým sporům a obviněním, která se objevila i po jeho smrti. I v této zkoušce obstál a byl v roce 1323 kanonizován, v roce 1567 prohlášen za učitele církve a v roce 1880 za patrona katolických škol.

Sv. Tomáš Akvinský zemřel 7. března 1274 a jeho svátek se slavil v tento den. Při reformě liturgického kalendáře byl svátek přenesen na 28. leden. Je to výroční den přenesení jeho ostatků do dominikánského kostela v Toulouse.

 

sestra Mgr. Marie Pitterová OP

Foto převzato

Související články

Další aktuality

Katolický týdeník: Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace, která pomáhá matkám s dětmi.
22.01.2020

Sbírka v olomoucké arcidiecézi překročila rekordních 30 milionů

Tříkrálová sbírka na území olomoucké arcidiecéze již předčila dosavadní rekord a překročila hranici 30 milionů korun. V kasičkách, s nimiž koledníci vyšli na začátku ledna do ulic Olomouckého, Zlínského a části Pardubického a Jihomoravského kraje, dosud bylo 31,8 milionu korun. Zbývá přitom ještě sečíst půldruhého procenta. Loni koledníci vybrali 29,8 milionu korun a šlo o nejvyšší částku od založení sbírky v roce 2000. ČTK to zjistila z údajů charity na www.trikralovasbirka.cz.
21.01.2020

Česká křesťanská akademie oslavila 30 let trvání

Česká křesťanská akademie (ČKA) vznikla jako první nezávislá ekumenická instituce na počátku roku 1990; navázala na činnost křesťanských bytových seminářů v době komunismu. Jejím posláním je podporovat dialog mezi církvemi a společností, vnitrocírkevní dialog, ekumenický a mezináboženský dialog a rozvoj křesťanských intelektuálních center v regionech. Dnes má ČKA 1110 členů, 68 místních skupin po celé České republice, 11 odborných sekcí a několik kolektivních členů (jako je Asociace katolických lékařů, Společnost pro církevní právo, Vysokoškolské katolické hnutí apod.)
21.01.2020

Prosme o milost vděčnosti za to, že jsme křesťané

„Být křesťanem, knězem a biskupem je zdarma Bohem daný dar,“ kázal papež při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. „Být svatým znamená opatrovat bezplatnost tohoto vyvolení,“ konstatoval.
21.01.2020

Fotogalerie: Ekumenická slavnost v Praze v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů 20. ledna 2020

V rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů se v kostele sv. Vojtěcha v Dejvicích uskutečnila ekumenická slavnost za účasti českých a moravských biskupů a představitelů křesťanských církví. Předsedal Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a místopředseda ČBK; kázal Daniel Ženatý, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda ERC. Foto: Jakub Šerých, Člověk a Víra
21.01.2020