Zemřela česká misionářka sestra Ludmila Hrabcová

V neděli 23. 1. 2011 zemřela v Rakousku ve věku 92 let naše krajanka, řeholní sestra Ludmila Hrabcová. Po útěku z protektorátu sloužila několik let jako ošetřovatelka v nemocnici a od roku 1949 působila jako misionářka v Jižní Americe. Pohřeb v rakouském klášteře Bernardaheim ve Frastanz proběhne ve čtvrtek 27. 1.
Publikováno: 26. 1. 2011 10:30

Olomouc: Sestra Ludmila Hrabcová pocházela z Nedakonic u Uherského Hradiště, kde se narodila 21. června 1918. Po maturitě chtěla studovat medicínu, ovšem vysoké školy už byly uzavřeny nacisty. Koncem roku 1939 se rozhodla pro tajný útěk do Rakouska k sestrám františkánkám do kláštera v Gaissau na Bodamském jezeře. Chtěla jít pomáhat do misií, ale cesta k tomuto povolání byla delší, než si představovala.

Dva válečné roky musela sloužit ve vojenské nemocnici ve Feldkirchu jako ošetřovatelka. Teprve v roce 1948 dostala rakouské občanství a tak v květnu 1949 konečně mohla odjet do vytoužených misií. V Cartageně v Kolumbii se stala učitelkou francouzštiny a dalších jazyků (francouzštinu, latinu a němčinu uměla už z gymnázia), sama se učila španělsky a později ještě přibyla italština. Časem byla poslána do Bogoty, kde se stala ředitelkou dívčí koleje San José. Současně si musela na Bogotské univerzitě doplnit vzdělání na středoškolskou profesorku v oboru chemie, filozofie a náboženské vědy.

V roce 1970 byla zvolena generální představenou řádu, ve kterém žila, řeholního společenství Franziskaner Missionsschwestern von Maria Hilf – Františkánské misijní sestry od Panny Marie Pomocnice. Toto řeholní společenství je pro nás neznámé, protože jeho sestry působí především v Jižní Americe. V Evropě mají jen v okolí Bodamského jezera několik domů jako zázemí pro americké misie. Pro sestru Ludmilu nastalo nové životní období – nekonečné cestování všemi dostupnými dopravními prostředky – autobusem, letadlem, na osel v horách či na indiánských loďkách po řekách. Dvě funkční období, tedy plných dvanáct let vykonávala sestra Ludmila poctivě tuto službu. Navštívila postupně všech 127 středisek rozesetých při pobřeží Tichého oceánu, v povodí Amazonky a v severovýchodní Brazílii.

A co je denní náplní práce těchto misijních sester? Sestra Ludmila vyprávěla: "Chudoba nejchudších lidí na tomto území je nepředstavitelná. Mnohdy žijí jen pod plachtou se čtyřmi kůly. Sestry učí tyto lidi základní věci. Ženy a matky, aby se řádně staraly o své děti a o domácnost, jedná se o zcela obyčejné věci, jako je vaření, praní a dodržování základní hygieny. Učí je i číst a psát a snaží se mezi chudými obnovit i náboženský život. I když devadesát procent obyvatel je pokřtěných, pro mnohé tím náboženský život skončil. Misie dodnes nekončí, tito lidé potřebují stálou péči a pomoc." A sestry rozšiřují svou misijní činnost mezi nejchudšími i na další kontinenty.

Naše sestra Ludmila strávila v těchto tvrdých podmínkách čtyřicet let. Od roku 1989, po svatořečení Anežky České, kterého se v Římě zúčastnila, žila v provinčním domě Bernardaheim ve Frastanz u Feldkirchu v Rakousku a stále ještě pečovala o staré a nemocné spolusestry. Kdysi s malým kufříkem v ruce prchla z tehdejšího protektorátu. Stejně tak chudě se pak vrátila do Rakouska. Po pádu železné opony se aktivně zapojila i do obnovy naší církve. V olomoucké arcidiecézi pomáhala v laických aktivitách při vzniku a formaci naší misijní pomoci, a to jak přednáškami, tak vlastní prací a předáváním zkušeností při misijní a evangelizační práci. Sehnala nám i starší tiskařský stroj, na kterém jsme několik let tiskli první ročníky Katechetického věstníku.

I přes svůj vysoký věk a mnohé zdravotní potíže byla do posledních chvil duševně stále čilá a chtěla být stále užitečná: pomáhala v prádelně, v kuchyni i v zahradě, starala se s láskou o starší a nemocné sestry. Nikdy nenaříkala, byla stále radostná a spokojená.

Skoro 70 let neměla možnost mluvit česky, a přesto vyprávěla své zážitky krásnou češtinou a české dopisy psala úhledně a bez gramatických chyb. Sama prozradila, jak je to možné: "Kromě společných modliteb jsem s Pánem Bohem mluvila vždycky jen česky." Pravidelně také odebírala a četla olomoucký arcidiecézní časopis OLDIN.

Pohřeb zesnulé sestry Ludmily Hrabcová se uskuteční ve čtvrtek 27. ledna 2011 v mateřském klášteře Bernardaheim ve Frastanz.

Pavel Mléčka

Autor článku:
Jiří Gračka

Související články

Další aktuality

Podpořme zaměstnávání handicapovaných dívek

Dívčí katolická střední škola Praha handicapované dívky nejen vzdělává, ale rovněž i zaměstnává – ve školní chráněné dílně Inspirace. Prosíme, podpořte nebo svým známým doporučte kampaň na Startovači zaměřenou právě na pomoc zaměstnávání handicapovaných dívek a žen. Zde: https://www.startovac.cz/projekty/inspirace-pro-tebe/ Děkujeme!!!
27.01.2020

Přímé přenosy bohoslužeb od 27. ledna do 2. února 2020

Všem, kdo se nemohou zúčastnit mše svaté v kostele a chtěli by se připojit alespoň prostřednictvím médií, nabízíme přehled bohoslužeb, vysílaných během následujících dní přímým přenosem v Televizi Noe a Radiu Proglas.
27.01.2020

Prohlášení předsednictva Rady evropských biskupských konferencí (CCEE) a předsedy Komise biskupských konferencí zemí Evropské unie (COMECE) k 75. výročí osvobození německého nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau.

27.01.2020

"Dejme v sobě prostor Božímu Slovu" připomněl papež František u příležitosti neděle Božího slova

V neděli dopoledne sloužil římský biskup v bazilice sv. Petra mši u příležitosti neděle Božího slova, kterou stanovil v roce 2019 na svátek sv. Jeronýma (30. září) v listu Aperuit illis.
26.01.2020

Papež František: Naší povinností je plnit přednostní přání Boha spasit všechny

V římské bazilice sv. Pavla za hradbami se v sobotu odpoledne konala bohoslužba nešpor, jak je zvykem na svátek Obrácení sv. Pavla, kterým se končí Týden modliteb za jednotu křesťanů.
25.01.2020