Zemřela česká misionářka sestra Ludmila Hrabcová

V neděli 23. 1. 2011 zemřela v Rakousku ve věku 92 let naše krajanka, řeholní sestra Ludmila Hrabcová. Po útěku z protektorátu sloužila několik let jako ošetřovatelka v nemocnici a od roku 1949 působila jako misionářka v Jižní Americe. Pohřeb v rakouském klášteře Bernardaheim ve Frastanz proběhne ve čtvrtek 27. 1.
Publikováno: 26. 1. 2011 10:30

Olomouc: Sestra Ludmila Hrabcová pocházela z Nedakonic u Uherského Hradiště, kde se narodila 21. června 1918. Po maturitě chtěla studovat medicínu, ovšem vysoké školy už byly uzavřeny nacisty. Koncem roku 1939 se rozhodla pro tajný útěk do Rakouska k sestrám františkánkám do kláštera v Gaissau na Bodamském jezeře. Chtěla jít pomáhat do misií, ale cesta k tomuto povolání byla delší, než si představovala.

Dva válečné roky musela sloužit ve vojenské nemocnici ve Feldkirchu jako ošetřovatelka. Teprve v roce 1948 dostala rakouské občanství a tak v květnu 1949 konečně mohla odjet do vytoužených misií. V Cartageně v Kolumbii se stala učitelkou francouzštiny a dalších jazyků (francouzštinu, latinu a němčinu uměla už z gymnázia), sama se učila španělsky a později ještě přibyla italština. Časem byla poslána do Bogoty, kde se stala ředitelkou dívčí koleje San José. Současně si musela na Bogotské univerzitě doplnit vzdělání na středoškolskou profesorku v oboru chemie, filozofie a náboženské vědy.

V roce 1970 byla zvolena generální představenou řádu, ve kterém žila, řeholního společenství Franziskaner Missionsschwestern von Maria Hilf – Františkánské misijní sestry od Panny Marie Pomocnice. Toto řeholní společenství je pro nás neznámé, protože jeho sestry působí především v Jižní Americe. V Evropě mají jen v okolí Bodamského jezera několik domů jako zázemí pro americké misie. Pro sestru Ludmilu nastalo nové životní období – nekonečné cestování všemi dostupnými dopravními prostředky – autobusem, letadlem, na osel v horách či na indiánských loďkách po řekách. Dvě funkční období, tedy plných dvanáct let vykonávala sestra Ludmila poctivě tuto službu. Navštívila postupně všech 127 středisek rozesetých při pobřeží Tichého oceánu, v povodí Amazonky a v severovýchodní Brazílii.

A co je denní náplní práce těchto misijních sester? Sestra Ludmila vyprávěla: "Chudoba nejchudších lidí na tomto území je nepředstavitelná. Mnohdy žijí jen pod plachtou se čtyřmi kůly. Sestry učí tyto lidi základní věci. Ženy a matky, aby se řádně staraly o své děti a o domácnost, jedná se o zcela obyčejné věci, jako je vaření, praní a dodržování základní hygieny. Učí je i číst a psát a snaží se mezi chudými obnovit i náboženský život. I když devadesát procent obyvatel je pokřtěných, pro mnohé tím náboženský život skončil. Misie dodnes nekončí, tito lidé potřebují stálou péči a pomoc." A sestry rozšiřují svou misijní činnost mezi nejchudšími i na další kontinenty.

Naše sestra Ludmila strávila v těchto tvrdých podmínkách čtyřicet let. Od roku 1989, po svatořečení Anežky České, kterého se v Římě zúčastnila, žila v provinčním domě Bernardaheim ve Frastanz u Feldkirchu v Rakousku a stále ještě pečovala o staré a nemocné spolusestry. Kdysi s malým kufříkem v ruce prchla z tehdejšího protektorátu. Stejně tak chudě se pak vrátila do Rakouska. Po pádu železné opony se aktivně zapojila i do obnovy naší církve. V olomoucké arcidiecézi pomáhala v laických aktivitách při vzniku a formaci naší misijní pomoci, a to jak přednáškami, tak vlastní prací a předáváním zkušeností při misijní a evangelizační práci. Sehnala nám i starší tiskařský stroj, na kterém jsme několik let tiskli první ročníky Katechetického věstníku.

I přes svůj vysoký věk a mnohé zdravotní potíže byla do posledních chvil duševně stále čilá a chtěla být stále užitečná: pomáhala v prádelně, v kuchyni i v zahradě, starala se s láskou o starší a nemocné sestry. Nikdy nenaříkala, byla stále radostná a spokojená.

Skoro 70 let neměla možnost mluvit česky, a přesto vyprávěla své zážitky krásnou češtinou a české dopisy psala úhledně a bez gramatických chyb. Sama prozradila, jak je to možné: "Kromě společných modliteb jsem s Pánem Bohem mluvila vždycky jen česky." Pravidelně také odebírala a četla olomoucký arcidiecézní časopis OLDIN.

Pohřeb zesnulé sestry Ludmily Hrabcová se uskuteční ve čtvrtek 27. ledna 2011 v mateřském klášteře Bernardaheim ve Frastanz.

Pavel Mléčka

Autor článku:
Jiří Gračka

Související články

Další aktuality

Modlitba a mše za oběti střelby v Ostravě

ČBK vyzývá k modlitbám za oběti tragické události z dnešního rána ve Fakultní nemocnici v Ostravě a jejich rodiny.
10.12.2019

Nikdo nesmí na ulici umrznout. V Praze byla otevřena nová noclehárna pro lidi bez domova.

V Praze žijí bez domova čtyři tisíce lidí. Přespávají na ubytovnách, na gauči u přátel, ale také venku v parcích a opuštěných objektech. Když se ochladí, vyhledávají noclehárny. Jejich kapacita ale v zimních měsících nestačí. Aby lidé venku neumrzli, otevřela na začátku prosince Arcidiecézní charita Praha spolu s Armádou spásy krizovou noclehárnu v Praze-Michli. Bude fungovat až do konce března.
10.12.2019

Justitia et Pax Europa: Domorodé národy jsou živou výzvou k naději

Prohlášení Justitia et Pax Europa (Spravedlnost a mír) u příležitosti Dne lidských práv, 10. prosince 2019. Text přinášíme v plném překladu.
10.12.2019

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc prosinec 2019

Modleme se za to, abychom lépe chápali odezvu mladých lidí na podněty, které církev před ně klade.
10.12.2019

Papež jmenoval kardinála Tagleho prefektem Kongregace pro evangelizaci národů

Tiskové středisko Svatého stolce včera oznámilo jmenování nového prefekta Kongregace pro evangelizaci národů, latinsky tradičně nazývané propaganda fide, jakož i výměny velmistra rytířského řádu strážců svatého hrobu jeruzalémského.
09.12.2019