Výrok Evropského soudu pro lidská práva o závazném umístění kříže ve veřejných italských školách byl přijat Apoštolským stolcem se zadostiučiněním. Jedná se skutečně o výrok, jenž tvoří dějiny, jak vyplývá z rozhodnutí Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva. Tato otázka byla projednávána z mnoha pohledů. Zabývalo se jí kromě Itálie s nebývalou měrou také mnoho evropských států a nevládních organizací.
Na právní a mezinárodní úrovni je uznáno, že kultura práv člověka nesmí být postavena do protikladu k náboženským základům evropské civilizace, na které se křesťanství podstatně podílelo. Dále je uznáno, že podle principu subsidiarity je nutné zaručit každé zemi meze posuzování jak z hlediska hodnoty náboženských symbolů ve vlastní kulturní historii a národní identity, tak z hlediska místa jejich umístění (jak bylo potvrzeno v těchto dnech výroky Nejvyšších soudů některých evropských zemí).
V opačném případě by se ve jménu náboženské svobody paradoxně směřovalo k omezování nebo dokonce k popření této svobody s cílem vyloučit z veřejného prostranství každý (náboženský) symbol. Tím by se uškodilo svobodě samé zatemňováním specifických a legitimních identit. Soud tedy říká, že umístění kříže není vštěpování nauky, ale vyjádření kulturní a náboženské identity zemí s křesťanskou tradicí.
Výrok Velkého senátu je vítaný také proto, že upevňuje důvěru Evropského soudu pro lidská práva, protože velká část Evropanů si je vědoma rozhodující úlohy křesťanských hodnot a je přesvědčena o této rozhodující úloze v jejich vlastní historii a také v jednotném systému Evropy, v její právní kultuře a svobodě.