Zemřel herec Ladislav Lakomý
Brno: O Ladislavu Lakomém byla napsána řada odborných textů, zamyšlení, rozhovorů. Jeho umělecké nadání zachycují desítky televizních inscenací, seriálů, filmů či dokumentárních cyklů (byl např. průvodcem v nedávném cyklu České televize Poutní místa). Zapsal se do povědomí diváků, rozhlasových posluchačů, kolegů.
Jak na pana Lakomého dnes zavzpomínal jeho jediný vnuk Zdeněk Drštka, který je bohoslovcem brněnské diecéze v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci? "Dědeček byl vzácný a výjimečný člověk. Odmalinka mě brával do divadla – na svoje představení i na ostatní. A jemu taky vděčím za to, že mám rád divadlo a kulturu vůbec. Byl vynikajícím houslistou, hrál i na tahací harmoniku, na klavír, na basu… A taky dobře a rád zpíval. Znal se výborně s největšími brněnskými básníky – Skácelem, Mikuláškem, Kainarem… Hlavně Skácela měl rád, často recitoval z jeho díla; a všichni, kdo ho znali, tvrdili, že nikdo nedokáže Skácelovy verše tak interpretovat jako dědeček…. Dědeček byl také neuvěřitelně skromný a ochotný člověk. Vůbec si nepotrpěl na nějaké veřejné gratulace nebo oslavy. Kromě toho, že vystupoval v divadlech, natáčel v rozhlase a daboval, vystupoval také na vernisážích řady výtvarných výstav, recitoval nebo předčítal v knihovnách a na autogramiádách, doprovázel mluveným slovem různé pěvecké soubory, od profesionálních (jako např. Ondráš aj.) po amatérské… Řada lidí vzpomíná především na inscenaci "Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista", která měla premiéru měla 28. listopadu 1965. Dědeček v ní ztvárnil postavu označenou jako "Persona Ježíš". Představení mělo obrovský ohlas, uprostřed šedesátých let se z jeviště hlásalo evangelium! Když dědeček začal tuto inscenaci zkoušet, měl právě "Kristova léta"; narodil se 14. listopadu 1931.
Do "Komedie o umučení…" se dědeček vrátil v roce 2000, tentokrát v roli Piláta. Stýskal si, že už to není ono. Samozřejmě, doba je jiná, ale přesto viděl značný rozdíl v publiku, které už bralo tyto pašijové hry spíše jako kuriozitu. A často vzpomínal, že v pětašedesátém roce, když tzv. "Opovědník" na samém začátku představení pozdravil publikum slovy: "Pochválen buď Pán Ježíš Kristus", snad všichni diváci jednohlasně odpověděli: "Až na věky, amen." Tím ovšem pašije pro dědečka neskončily. Dvakrát přednesl part evangelisty v pašijích na Velký pátek v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla – v letech 2006 a 2007. A moc dobře si pamatuji, jak pečlivě se na to chystal, jak se připravoval.
O Pánu Bohu jsme s dědečkem skoro nemluvili. Myslím, že měl příliš velký ostych před tak velikým tématem. Přesto mohu zmínit aspoň tři osobní drobné postřehy: Byl mým křestním kmotrem. Když mě čekaly přijímačky na střední školu, vzal mě s sebou do kostela a řekl: Pojď, půjdeme se za to pomodlit. A v nemocnici byl před smrtí zaopatřen... Prosím vás o modlitbu za dědečka…"
a vlastně ať je navždy po tvém
a navěky je vůle tvá
a život je když něco zbylo
a smrt když nic už nezbývá
(Jan Skácel)
Soubory ke stažení
Související články
Další aktuality
Programové tipy Radia Proglas na 35. týden 2019
Historická poutní cesta do Říma kandiduje na zařazení do fondu světového dědictví UNESCO
Kustod Svaté země: Sýrie byla před válkou příkladem integrace křesťanů i muslimů
Církevní školy - známka kvalitního vzdělání
