Zemřel herec Ladislav Lakomý

Jeden z předních divadelních a filmových herců, vynikající recitátor a dabér Ladislav Lakomý zemřel v Brně dne 11. dubna 2011 ve věku 79 let. Zádušní mše svatá bude sloužena v sobotu 16. dubna 2011 ve 12.00 hodin v kostele sv. Kunhuty v jeho rodišti Náměšti na Hané. Široká veřejnost se s Ladislavem Lakomým rozloučí v úterý 19. dubna 2011 v 10.30 hodin ve foyeru Mahenova divadla v Brně a ve 14.00 hodin v obřadní síni brněnského krematoria v Jihlavské ulici.

Brno: O Ladislavu Lakomém byla napsána řada odborných textů, zamyšlení, rozhovorů. Jeho umělecké nadání zachycují desítky televizních inscenací, seriálů, filmů či dokumentárních cyklů (byl např. průvodcem v nedávném cyklu České televize Poutní místa). Zapsal se do povědomí diváků, rozhlasových posluchačů, kolegů.

Jak na pana Lakomého dnes zavzpomínal jeho jediný vnuk Zdeněk Drštka, který je bohoslovcem brněnské diecéze v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci? 'Dědeček byl vzácný a výjimečný člověk. Odmalinka mě brával do divadla – na svoje představení i na ostatní. A jemu taky vděčím za to, že mám rád divadlo a kulturu vůbec. Byl vynikajícím houslistou, hrál i na tahací harmoniku, na klavír, na basu… A taky dobře a rád zpíval. Znal se výborně s největšími brněnskými básníky – Skácelem, Mikuláškem, Kainarem… Hlavně Skácela měl rád, často recitoval z jeho díla; a všichni, kdo ho znali, tvrdili, že nikdo nedokáže Skácelovy verše tak interpretovat jako dědeček…. Dědeček byl také neuvěřitelně skromný a ochotný člověk. Vůbec si nepotrpěl na nějaké veřejné gratulace nebo oslavy. Kromě toho, že vystupoval v divadlech, natáčel v rozhlase a daboval, vystupoval také na vernisážích řady výtvarných výstav, recitoval nebo předčítal v knihovnách a na autogramiádách, doprovázel mluveným slovem různé pěvecké soubory, od profesionálních (jako např. Ondráš aj.) po amatérské… Řada lidí vzpomíná především na inscenaci 'Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista', která měla premiéru měla 28. listopadu 1965. Dědeček v ní ztvárnil postavu označenou jako 'Persona Ježíš'. Představení mělo obrovský ohlas, uprostřed šedesátých let se z jeviště hlásalo evangelium! Když dědeček začal tuto inscenaci zkoušet, měl právě 'Kristova léta'; narodil se 14. listopadu 1931.

Do 'Komedie o umučení…' se dědeček vrátil v roce 2000, tentokrát v roli Piláta. Stýskal si, že už to není ono. Samozřejmě, doba je jiná, ale přesto viděl značný rozdíl v publiku, které už bralo tyto pašijové hry spíše jako kuriozitu. A často vzpomínal, že v pětašedesátém roce, když tzv. 'Opovědník' na samém začátku představení pozdravil publikum slovy: 'Pochválen buď Pán Ježíš Kristus', snad všichni diváci jednohlasně odpověděli: 'Až na věky, amen.' Tím ovšem pašije pro dědečka neskončily. Dvakrát přednesl part evangelisty v pašijích na Velký pátek v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla – v letech 2006 a 2007. A moc dobře si pamatuji, jak pečlivě se na to chystal, jak se připravoval.

O Pánu Bohu jsme s dědečkem skoro nemluvili. Myslím, že měl příliš velký ostych před tak velikým tématem. Přesto mohu zmínit aspoň tři osobní drobné postřehy: Byl mým křestním kmotrem. Když mě čekaly přijímačky na střední školu, vzal mě s sebou do kostela a řekl: Pojď, půjdeme se za to pomodlit. A v nemocnici byl před smrtí zaopatřen...  Prosím vás o modlitbu za dědečka…'

a vlastně ať je navždy po tvém

a navěky je vůle tvá

a život je když něco zbylo

a smrt když nic už nezbývá

                           (Jan Skácel)