Zemřel herec Ladislav Lakomý
Brno: O Ladislavu Lakomém byla napsána řada odborných textů, zamyšlení, rozhovorů. Jeho umělecké nadání zachycují desítky televizních inscenací, seriálů, filmů či dokumentárních cyklů (byl např. průvodcem v nedávném cyklu České televize Poutní místa). Zapsal se do povědomí diváků, rozhlasových posluchačů, kolegů.
Jak na pana Lakomého dnes zavzpomínal jeho jediný vnuk Zdeněk Drštka, který je bohoslovcem brněnské diecéze v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci? "Dědeček byl vzácný a výjimečný člověk. Odmalinka mě brával do divadla – na svoje představení i na ostatní. A jemu taky vděčím za to, že mám rád divadlo a kulturu vůbec. Byl vynikajícím houslistou, hrál i na tahací harmoniku, na klavír, na basu… A taky dobře a rád zpíval. Znal se výborně s největšími brněnskými básníky – Skácelem, Mikuláškem, Kainarem… Hlavně Skácela měl rád, často recitoval z jeho díla; a všichni, kdo ho znali, tvrdili, že nikdo nedokáže Skácelovy verše tak interpretovat jako dědeček…. Dědeček byl také neuvěřitelně skromný a ochotný člověk. Vůbec si nepotrpěl na nějaké veřejné gratulace nebo oslavy. Kromě toho, že vystupoval v divadlech, natáčel v rozhlase a daboval, vystupoval také na vernisážích řady výtvarných výstav, recitoval nebo předčítal v knihovnách a na autogramiádách, doprovázel mluveným slovem různé pěvecké soubory, od profesionálních (jako např. Ondráš aj.) po amatérské… Řada lidí vzpomíná především na inscenaci "Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista", která měla premiéru měla 28. listopadu 1965. Dědeček v ní ztvárnil postavu označenou jako "Persona Ježíš". Představení mělo obrovský ohlas, uprostřed šedesátých let se z jeviště hlásalo evangelium! Když dědeček začal tuto inscenaci zkoušet, měl právě "Kristova léta"; narodil se 14. listopadu 1931.
Do "Komedie o umučení…" se dědeček vrátil v roce 2000, tentokrát v roli Piláta. Stýskal si, že už to není ono. Samozřejmě, doba je jiná, ale přesto viděl značný rozdíl v publiku, které už bralo tyto pašijové hry spíše jako kuriozitu. A často vzpomínal, že v pětašedesátém roce, když tzv. "Opovědník" na samém začátku představení pozdravil publikum slovy: "Pochválen buď Pán Ježíš Kristus", snad všichni diváci jednohlasně odpověděli: "Až na věky, amen." Tím ovšem pašije pro dědečka neskončily. Dvakrát přednesl part evangelisty v pašijích na Velký pátek v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla – v letech 2006 a 2007. A moc dobře si pamatuji, jak pečlivě se na to chystal, jak se připravoval.
O Pánu Bohu jsme s dědečkem skoro nemluvili. Myslím, že měl příliš velký ostych před tak velikým tématem. Přesto mohu zmínit aspoň tři osobní drobné postřehy: Byl mým křestním kmotrem. Když mě čekaly přijímačky na střední školu, vzal mě s sebou do kostela a řekl: Pojď, půjdeme se za to pomodlit. A v nemocnici byl před smrtí zaopatřen... Prosím vás o modlitbu za dědečka…"
a vlastně ať je navždy po tvém
a navěky je vůle tvá
a život je když něco zbylo
a smrt když nic už nezbývá
(Jan Skácel)
Soubory ke stažení
Související články
Další aktuality
Papež na kanonizační mši: Nechť jsou noví svatí vlídným světlem v šeru světa
Noví světci: Markéta Baysová - “svatá od vedle”
Kanonizace Johna Newmana - rozhovor s mediálním koordinátorem Jackem Valerou
Účastníci synody o Amazonii: Utvářet církev s domorodou tváří
