Benedikt XVI. vzpomíná na svého předchůdce

V Římě vrcholí přípravy na nedělní beatifikaci Jana Pavla II. Připomeňme si, jak v rozhovoru pro polskou veřejnoprávní televizi vzpomínal Benedikt XVI. na přátelství s Janem Pavlem II., které se zrodilo během konkláve v roce 1978.
Publikováno: 29. 4. 2011 19:30

Jaký byl Váš vztah k papeži Janu Pavlu II.?

"Od počátku jsem cítil velkou sympatii. Tehdy mi ještě jako kardinál zcela nezaslouženě věnoval své přátelství. Jsem vděčný za důvěru, kterou mi prokazoval, aniž bych si to nějak zasloužil. Zvláště, když jsem ho spatřil se modlit, viděl jsem a ne jen pochopil, že to byl Boží muž. To byl hlavní dojem: muž, který žije s Bohem, ba v Bohu. Pak na mne udělala velký dojem jeho srdečnost, s níž se bez zcela předsudků se mnou stýkal. Během setkání kardinálů před konkláve se několikrát ujal slova a tu jsem měl možnost slyšet velkou osobnost myslitele. Bez velkých slov se tak zrodilo přátelství, které vyvěralo ze srdce a hned po zvolení mě několikrát zavolal do Říma a nakonec mě jmenoval prefektem kongregace pro nauku víry."

Jaké jsou, podle Vás, nejvýznamnější body pontifikátu Jana Pavla II.?

"Můžeme se na to podívat ze dvou hledisek: navenek - směrem ke světu - a dovnitř - směrem k církvi. Co se týká světa, zdá se mi, že Svatý otec svými proslovy, svou osobou, svou přítomností, svou schopností přesvědčit, vytvořil novou sensibilitu pro náboženské problémy, pro nezbytnost náboženského rozměru člověka a především nepředstavitelným způsobem vzrostla důležitost římského biskupa. Všichni křesťané uznali - nehledě na rozdíly a na to, že neuznávají Petrova nástupce - že on je mluvčím křesťanství. Nikdo jiný na světě, na světové úrovni, nemohl takovým způsobem mluvit jménem křesťanství a dát hlas a sílu křesťanské skutečnosti v současném světě. Ale i pro nekřesťany a pro jiná náboženství byl hlasem velkých hodnot lidstva. Je třeba také připomenout, že dokázal vytvořit atmosféru dialogu mezi velkými náboženstvími a smysl společné odpovědnosti za svět, kterou máme všichni, ale také, že násilí a náboženství jsou neslučitelné a že musíme společně hledat cesty k míru ve společné odpovědnosti za lidstvo.
Přesuňme nyní pozornost k situaci v církvi. Řekl bych především, že dokázal nadchnout mládež pro Krista. Toto je nová věc, pomyslíme-li na mládež roku 1968 a na sedmdesátá léta. Aby se mládež nadchla pro Krista a pro církev a pro obtížné hodnoty, toho mohla dosáhnout jen osobnost s jeho charismatem; jen on mohl takovým způsobem dokázat zmobilizovat mládež světa pro Boží věc a pro lásku Kristovu. V církvi podnítil novou lásku k eucharistii. Vzbudil nový smysl pro Boží milosrdenství; a velmi prohloubil lásku k Matce Boží a tak nás vedl ke zvnitřnění víry a zároveň k její větší efektivitě. Přirozeně je třeba také zmínit, jak všichni víme, že byl podstatný jeho přínos k velkým změnám ve světě v roce 1989, ke zhroucení tzv. reálného socialismu."

Co na Vás při osobních setkáních a rozhovorech s Janem Pavlem II. udělalo největší dojem? Mohl byste nám něco málo říct o Vašich posledních setkáních s papežem Janem Pavlem II.?
"Ano, vzpomínám si na poslední dvě setkání. První bylo na poliklinice Gemelli asi 5.-6. února a to druhé v jeho pokoji den před jeho smrtí. Při prvním setkání papež očividně trpěl, ale měl velmi jasnou mysl a byl při plném vědomí. Já jsem tehdy přišel na pracovní schůzku, protože jsem potřeboval nějaké jeho rozhodnnutí. Svatý otec, ačkoliv trpěl, věnoval velkou pozoronost všemu, co jsem mu říkal. Stručně vyjádřil své rozhodnutí, dal mi své požehnání, pozdravil mě v němčině a ujistil mne o své důvěře a přátelství. Pro mne bylo velmi dojemné na jednu stranu vidět, jak bylo jeho utrpení spojené s utrpením Pána, jak nesl své utrpení s Pánem a za Pána. Na druhou stranu jsem také viděl, jak zářil vnitřím světlem a měl zcela jasnou mysl. Druhé setkání bylo den před jeho smrtí. Evidentně trpěl ještě většími bolestmi a byl obklopený lékaři a přáteli. Nedalo se s ním dlouho hovořit. Tato jeho trpělivost s utrpením pro mne byla velkou lekcí, především proto že jsem mohl vidět a cítit, jak se odevzdal do rukou Boha a jak se oddal Boží vůli. I přes zjevné bolesti byl  klidný, protože byl v rukou Boží lásky.

Řekl papež Benedikt XVI. v rozhovoru pro polskou veřejnoprávní televizi. 16. října 2005. 

Související články

Další aktuality

Papež František: Nedostatek respektu k principu subsidiarity se rozšířil jako nějaký virus

Malebné vatikánské nádvoří sv. Damase dnes dopoledne opět hostilo několik stovek účastníků generální audience Svatého otce. Papež František dnes hovořil o subsidiaritě a ctnosti naděje.
23.09.2020

Vyšla aktualizovaná publikace o Katolické církvi v ČR

Česká biskupská konference vydala aktualizovanou brožuru Katolická církev v České republice, ve které najdete nejnovější informace o místní a také světové církvi. Stáhnout si ji můžete i ve formátu pdf.
23.09.2020

Studentský Velehrad bude letos studentům ještě blíž než obvykle

Ve dnech 25.-28. září 2020 se uskuteční 15. ročník celostátního setkání vysokoškolských studentů, které se koná každé dva roky na Velehradě. Vzhledem k současné situaci však letošní program bude přenášen živě a setkání budou probíhat pouze v menším počtu účastníků v jednotlivých městech, kde působí Vysokoškolské katolické hnutí.
23.09.2020

Kongregace pro nauku víry zamítá interkomunio v Německu

Kongregace pro nauku víry vyloučila eucharistické společenství mezi katolickou a protestantskou církví v Německu a teologicky jej zdůvodnila příliš velikými rozdíly v chápání eucharistie a církevního úřadu. Zároveň v této otázce neexistují podklady pro osobní rozhodování ve svědomí, stojí v listě, který kard. Ladaria zaslal předsedovi německé biskupské konference, biskupu Georgu Bätzingovi.
23.09.2020

Katolický týdeník: Libanon si zachovává naději

Osm týdnů po masivním výbuchu, který zdemoloval libanonskou metropoli Bejrút a připravil statisíce lidí o přístřeší, do země stále míří mezinárodní pomoc. Místní lidé se ale ptají, co bude dál.
23.09.2020