Benedikt XVI. vzpomíná na svého předchůdce

V Římě vrcholí přípravy na nedělní beatifikaci Jana Pavla II. Připomeňme si, jak v rozhovoru pro polskou veřejnoprávní televizi vzpomínal Benedikt XVI. na přátelství s Janem Pavlem II., které se zrodilo během konkláve v roce 1978.
Publikováno: 29. 4. 2011 19:30

Jaký byl Váš vztah k papeži Janu Pavlu II.?

"Od počátku jsem cítil velkou sympatii. Tehdy mi ještě jako kardinál zcela nezaslouženě věnoval své přátelství. Jsem vděčný za důvěru, kterou mi prokazoval, aniž bych si to nějak zasloužil. Zvláště, když jsem ho spatřil se modlit, viděl jsem a ne jen pochopil, že to byl Boží muž. To byl hlavní dojem: muž, který žije s Bohem, ba v Bohu. Pak na mne udělala velký dojem jeho srdečnost, s níž se bez zcela předsudků se mnou stýkal. Během setkání kardinálů před konkláve se několikrát ujal slova a tu jsem měl možnost slyšet velkou osobnost myslitele. Bez velkých slov se tak zrodilo přátelství, které vyvěralo ze srdce a hned po zvolení mě několikrát zavolal do Říma a nakonec mě jmenoval prefektem kongregace pro nauku víry."

Jaké jsou, podle Vás, nejvýznamnější body pontifikátu Jana Pavla II.?

"Můžeme se na to podívat ze dvou hledisek: navenek - směrem ke světu - a dovnitř - směrem k církvi. Co se týká světa, zdá se mi, že Svatý otec svými proslovy, svou osobou, svou přítomností, svou schopností přesvědčit, vytvořil novou sensibilitu pro náboženské problémy, pro nezbytnost náboženského rozměru člověka a především nepředstavitelným způsobem vzrostla důležitost římského biskupa. Všichni křesťané uznali - nehledě na rozdíly a na to, že neuznávají Petrova nástupce - že on je mluvčím křesťanství. Nikdo jiný na světě, na světové úrovni, nemohl takovým způsobem mluvit jménem křesťanství a dát hlas a sílu křesťanské skutečnosti v současném světě. Ale i pro nekřesťany a pro jiná náboženství byl hlasem velkých hodnot lidstva. Je třeba také připomenout, že dokázal vytvořit atmosféru dialogu mezi velkými náboženstvími a smysl společné odpovědnosti za svět, kterou máme všichni, ale také, že násilí a náboženství jsou neslučitelné a že musíme společně hledat cesty k míru ve společné odpovědnosti za lidstvo.
Přesuňme nyní pozornost k situaci v církvi. Řekl bych především, že dokázal nadchnout mládež pro Krista. Toto je nová věc, pomyslíme-li na mládež roku 1968 a na sedmdesátá léta. Aby se mládež nadchla pro Krista a pro církev a pro obtížné hodnoty, toho mohla dosáhnout jen osobnost s jeho charismatem; jen on mohl takovým způsobem dokázat zmobilizovat mládež světa pro Boží věc a pro lásku Kristovu. V církvi podnítil novou lásku k eucharistii. Vzbudil nový smysl pro Boží milosrdenství; a velmi prohloubil lásku k Matce Boží a tak nás vedl ke zvnitřnění víry a zároveň k její větší efektivitě. Přirozeně je třeba také zmínit, jak všichni víme, že byl podstatný jeho přínos k velkým změnám ve světě v roce 1989, ke zhroucení tzv. reálného socialismu."

Co na Vás při osobních setkáních a rozhovorech s Janem Pavlem II. udělalo největší dojem? Mohl byste nám něco málo říct o Vašich posledních setkáních s papežem Janem Pavlem II.?
"Ano, vzpomínám si na poslední dvě setkání. První bylo na poliklinice Gemelli asi 5.-6. února a to druhé v jeho pokoji den před jeho smrtí. Při prvním setkání papež očividně trpěl, ale měl velmi jasnou mysl a byl při plném vědomí. Já jsem tehdy přišel na pracovní schůzku, protože jsem potřeboval nějaké jeho rozhodnnutí. Svatý otec, ačkoliv trpěl, věnoval velkou pozoronost všemu, co jsem mu říkal. Stručně vyjádřil své rozhodnutí, dal mi své požehnání, pozdravil mě v němčině a ujistil mne o své důvěře a přátelství. Pro mne bylo velmi dojemné na jednu stranu vidět, jak bylo jeho utrpení spojené s utrpením Pána, jak nesl své utrpení s Pánem a za Pána. Na druhou stranu jsem také viděl, jak zářil vnitřím světlem a měl zcela jasnou mysl. Druhé setkání bylo den před jeho smrtí. Evidentně trpěl ještě většími bolestmi a byl obklopený lékaři a přáteli. Nedalo se s ním dlouho hovořit. Tato jeho trpělivost s utrpením pro mne byla velkou lekcí, především proto že jsem mohl vidět a cítit, jak se odevzdal do rukou Boha a jak se oddal Boží vůli. I přes zjevné bolesti byl  klidný, protože byl v rukou Boží lásky.

Řekl papež Benedikt XVI. v rozhovoru pro polskou veřejnoprávní televizi. 16. října 2005. 

Související články

Další aktuality

Zveme na konferenci představující dotační možnosti nového programového období EU

Česká biskupská konference pořádá konferenci "Příležitosti nového programového období Evropské unie 2021 – 2027 pro církevní organizace". Akce se koná 19. listopadu 2020 od 9.30 hodin do 16:30 hodin v Arcibiskupském paláci v Praze.
14.07.2020

Katolický týdeník: Hledání zdravého vztahu k práci

Naše doba je rozporuplná: na jedné straně podporuje trend „udělat si pohodičku“, ale na druhé naopak klade extrémní nároky na výkon. Jak mezi tím najít rovnováhu a klást si přiměřená očekávání? A k čemu nás volá Bůh?
14.07.2020

Karmelská pouť v Bystrém u Poličky

Římskokatolická farnost Bystré u Poličky zve všechny mariánské ctitele na tradiční Karmelskou pouť, která se uskuteční v termínu 16.-19. července.
13.07.2020

Papež k situaci istanbulského chrámu Hagia Sofia

V neděli před pravidelnou modlitbou Anděl Páně se Svatý otec vyjádřil i k situaci ohledně chrámu Hagia Sofia v Istanbulu:
13.07.2020

Kardinál Pell: Svědectví z času vězení

"Ve vězeních je mnoho dobroty. Někdy se však mohou jistě stát peklem na zemi. Měl jsem velké štěstí, byl jsem v bezpečí a zacházeli se mnou dobře. Velký dojem na mě udělala profesionalita dozorců, víra věznů a existence smyslu pro morálku, dokonce i v nejtemnějších místech." Kardinál George Pell o tom píše pro americký časopis “First Things”, v textu nazvaném “Můj čas ve vězení”. Je to první velmi osobní vyznání publikované poté, co strávil 400 dní za mřížemi, aby pak vyšel na svobodu osvobozen od obvinění z pedofilie jednomyslným rozhodnutím Nejvyššího australského soudu.
13.07.2020