Benedikt XVI. vzpomíná na svého předchůdce

V Římě vrcholí přípravy na nedělní beatifikaci Jana Pavla II. Připomeňme si, jak v rozhovoru pro polskou veřejnoprávní televizi vzpomínal Benedikt XVI. na přátelství s Janem Pavlem II., které se zrodilo během konkláve v roce 1978.
Publikováno: 29. 4. 2011 17:30

Jaký byl Váš vztah k papeži Janu Pavlu II.?

"Od počátku jsem cítil velkou sympatii. Tehdy mi ještě jako kardinál zcela nezaslouženě věnoval své přátelství. Jsem vděčný za důvěru, kterou mi prokazoval, aniž bych si to nějak zasloužil. Zvláště, když jsem ho spatřil se modlit, viděl jsem a ne jen pochopil, že to byl Boží muž. To byl hlavní dojem: muž, který žije s Bohem, ba v Bohu. Pak na mne udělala velký dojem jeho srdečnost, s níž se bez zcela předsudků se mnou stýkal. Během setkání kardinálů před konkláve se několikrát ujal slova a tu jsem měl možnost slyšet velkou osobnost myslitele. Bez velkých slov se tak zrodilo přátelství, které vyvěralo ze srdce a hned po zvolení mě několikrát zavolal do Říma a nakonec mě jmenoval prefektem kongregace pro nauku víry."

Jaké jsou, podle Vás, nejvýznamnější body pontifikátu Jana Pavla II.?

"Můžeme se na to podívat ze dvou hledisek: navenek - směrem ke světu - a dovnitř - směrem k církvi. Co se týká světa, zdá se mi, že Svatý otec svými proslovy, svou osobou, svou přítomností, svou schopností přesvědčit, vytvořil novou sensibilitu pro náboženské problémy, pro nezbytnost náboženského rozměru člověka a především nepředstavitelným způsobem vzrostla důležitost římského biskupa. Všichni křesťané uznali - nehledě na rozdíly a na to, že neuznávají Petrova nástupce - že on je mluvčím křesťanství. Nikdo jiný na světě, na světové úrovni, nemohl takovým způsobem mluvit jménem křesťanství a dát hlas a sílu křesťanské skutečnosti v současném světě. Ale i pro nekřesťany a pro jiná náboženství byl hlasem velkých hodnot lidstva. Je třeba také připomenout, že dokázal vytvořit atmosféru dialogu mezi velkými náboženstvími a smysl společné odpovědnosti za svět, kterou máme všichni, ale také, že násilí a náboženství jsou neslučitelné a že musíme společně hledat cesty k míru ve společné odpovědnosti za lidstvo.
Přesuňme nyní pozornost k situaci v církvi. Řekl bych především, že dokázal nadchnout mládež pro Krista. Toto je nová věc, pomyslíme-li na mládež roku 1968 a na sedmdesátá léta. Aby se mládež nadchla pro Krista a pro církev a pro obtížné hodnoty, toho mohla dosáhnout jen osobnost s jeho charismatem; jen on mohl takovým způsobem dokázat zmobilizovat mládež světa pro Boží věc a pro lásku Kristovu. V církvi podnítil novou lásku k eucharistii. Vzbudil nový smysl pro Boží milosrdenství; a velmi prohloubil lásku k Matce Boží a tak nás vedl ke zvnitřnění víry a zároveň k její větší efektivitě. Přirozeně je třeba také zmínit, jak všichni víme, že byl podstatný jeho přínos k velkým změnám ve světě v roce 1989, ke zhroucení tzv. reálného socialismu."

Co na Vás při osobních setkáních a rozhovorech s Janem Pavlem II. udělalo největší dojem? Mohl byste nám něco málo říct o Vašich posledních setkáních s papežem Janem Pavlem II.?
"Ano, vzpomínám si na poslední dvě setkání. První bylo na poliklinice Gemelli asi 5.-6. února a to druhé v jeho pokoji den před jeho smrtí. Při prvním setkání papež očividně trpěl, ale měl velmi jasnou mysl a byl při plném vědomí. Já jsem tehdy přišel na pracovní schůzku, protože jsem potřeboval nějaké jeho rozhodnnutí. Svatý otec, ačkoliv trpěl, věnoval velkou pozoronost všemu, co jsem mu říkal. Stručně vyjádřil své rozhodnutí, dal mi své požehnání, pozdravil mě v němčině a ujistil mne o své důvěře a přátelství. Pro mne bylo velmi dojemné na jednu stranu vidět, jak bylo jeho utrpení spojené s utrpením Pána, jak nesl své utrpení s Pánem a za Pána. Na druhou stranu jsem také viděl, jak zářil vnitřím světlem a měl zcela jasnou mysl. Druhé setkání bylo den před jeho smrtí. Evidentně trpěl ještě většími bolestmi a byl obklopený lékaři a přáteli. Nedalo se s ním dlouho hovořit. Tato jeho trpělivost s utrpením pro mne byla velkou lekcí, především proto že jsem mohl vidět a cítit, jak se odevzdal do rukou Boha a jak se oddal Boží vůli. I přes zjevné bolesti byl  klidný, protože byl v rukou Boží lásky.

Řekl papež Benedikt XVI. v rozhovoru pro polskou veřejnoprávní televizi. 16. října 2005. 

Související články

Další aktuality

Evropští biskupové budou slavit společnou mši za Evropu

Bohoslužbu pořádá Komise biskupských konferencí Evropské unie (COMECE). V Bruselu se při ní u jednoho oltáře sejdou biskupští zástupci všech členských zemí.
22.09.2022

Křížová cesta s oběťmi sexuálního zneužívání

Pomodleme se tuto křížovou cestu za oběti sexuálního zneužívání v církvi i mimo ni. Nesme je při této modlitbě všechny ve své mysli i srdci.
22.09.2022

Poselství Svatého otce Františka při příležitosti 50. výročí apoštolského listu sv. Pavla VI. Ministeria quaedam vydaného z vlastního rozhodnutí (motu proprio)

Přinášíme Poselství Svatého otce Františka biskupům, kněžím, jáhnům, zasvěceným osobám a věřícím laikům při příležitosti 50. výročí apoštolského listu sv. Pavla VI. Ministeria quaedam vydaného z vlastního rozhodnutí (motu proprio). Toto Františkovo poselství bylo zveřejněno 24. srpna 2022.
22.09.2022

Zpravodajství jen na webu zpravy.cirkev.cz

ČBK spustila 21. ledna 2022 nový zpravodajský web zpravy.cirkev.cz, který nabízí více zpráv a článků z církevního prostředí, a to nejen z oficiálních zdrojů ČBK a diecézí, ale i z dalších církevních médií doma a ve světě. Zpravodajství o dění v církvi se přesunulo z webu cirkev.cz jen na tento web.
22.09.2022

Poselství Svatého otce Františka k 37. světovému dni mládeže 2022 a 2023

Přinášíme překlad poselství papeže Františka k XXXVII. Světovému dni mládeže, které se uskuteční v Lisabonu v roce 2023 poté, co byl odložen kvůli pandemii Covid-19. V poselství papež vyzývá mladé lidi, aby šli ve stopách Panny Marie, spěchali za druhými a zasvětili svůj život Ježíši.
21.09.2022