Benedikt XVI. vzpomíná na svého předchůdce

V Římě vrcholí přípravy na nedělní beatifikaci Jana Pavla II. Připomeňme si, jak v rozhovoru pro polskou veřejnoprávní televizi vzpomínal Benedikt XVI. na přátelství s Janem Pavlem II., které se zrodilo během konkláve v roce 1978.
Publikováno: 29. 4. 2011 17:30

Jaký byl Váš vztah k papeži Janu Pavlu II.?

"Od počátku jsem cítil velkou sympatii. Tehdy mi ještě jako kardinál zcela nezaslouženě věnoval své přátelství. Jsem vděčný za důvěru, kterou mi prokazoval, aniž bych si to nějak zasloužil. Zvláště, když jsem ho spatřil se modlit, viděl jsem a ne jen pochopil, že to byl Boží muž. To byl hlavní dojem: muž, který žije s Bohem, ba v Bohu. Pak na mne udělala velký dojem jeho srdečnost, s níž se bez zcela předsudků se mnou stýkal. Během setkání kardinálů před konkláve se několikrát ujal slova a tu jsem měl možnost slyšet velkou osobnost myslitele. Bez velkých slov se tak zrodilo přátelství, které vyvěralo ze srdce a hned po zvolení mě několikrát zavolal do Říma a nakonec mě jmenoval prefektem kongregace pro nauku víry."

Jaké jsou, podle Vás, nejvýznamnější body pontifikátu Jana Pavla II.?

"Můžeme se na to podívat ze dvou hledisek: navenek - směrem ke světu - a dovnitř - směrem k církvi. Co se týká světa, zdá se mi, že Svatý otec svými proslovy, svou osobou, svou přítomností, svou schopností přesvědčit, vytvořil novou sensibilitu pro náboženské problémy, pro nezbytnost náboženského rozměru člověka a především nepředstavitelným způsobem vzrostla důležitost římského biskupa. Všichni křesťané uznali - nehledě na rozdíly a na to, že neuznávají Petrova nástupce - že on je mluvčím křesťanství. Nikdo jiný na světě, na světové úrovni, nemohl takovým způsobem mluvit jménem křesťanství a dát hlas a sílu křesťanské skutečnosti v současném světě. Ale i pro nekřesťany a pro jiná náboženství byl hlasem velkých hodnot lidstva. Je třeba také připomenout, že dokázal vytvořit atmosféru dialogu mezi velkými náboženstvími a smysl společné odpovědnosti za svět, kterou máme všichni, ale také, že násilí a náboženství jsou neslučitelné a že musíme společně hledat cesty k míru ve společné odpovědnosti za lidstvo.
Přesuňme nyní pozornost k situaci v církvi. Řekl bych především, že dokázal nadchnout mládež pro Krista. Toto je nová věc, pomyslíme-li na mládež roku 1968 a na sedmdesátá léta. Aby se mládež nadchla pro Krista a pro církev a pro obtížné hodnoty, toho mohla dosáhnout jen osobnost s jeho charismatem; jen on mohl takovým způsobem dokázat zmobilizovat mládež světa pro Boží věc a pro lásku Kristovu. V církvi podnítil novou lásku k eucharistii. Vzbudil nový smysl pro Boží milosrdenství; a velmi prohloubil lásku k Matce Boží a tak nás vedl ke zvnitřnění víry a zároveň k její větší efektivitě. Přirozeně je třeba také zmínit, jak všichni víme, že byl podstatný jeho přínos k velkým změnám ve světě v roce 1989, ke zhroucení tzv. reálného socialismu."

Co na Vás při osobních setkáních a rozhovorech s Janem Pavlem II. udělalo největší dojem? Mohl byste nám něco málo říct o Vašich posledních setkáních s papežem Janem Pavlem II.?
"Ano, vzpomínám si na poslední dvě setkání. První bylo na poliklinice Gemelli asi 5.-6. února a to druhé v jeho pokoji den před jeho smrtí. Při prvním setkání papež očividně trpěl, ale měl velmi jasnou mysl a byl při plném vědomí. Já jsem tehdy přišel na pracovní schůzku, protože jsem potřeboval nějaké jeho rozhodnnutí. Svatý otec, ačkoliv trpěl, věnoval velkou pozoronost všemu, co jsem mu říkal. Stručně vyjádřil své rozhodnutí, dal mi své požehnání, pozdravil mě v němčině a ujistil mne o své důvěře a přátelství. Pro mne bylo velmi dojemné na jednu stranu vidět, jak bylo jeho utrpení spojené s utrpením Pána, jak nesl své utrpení s Pánem a za Pána. Na druhou stranu jsem také viděl, jak zářil vnitřím světlem a měl zcela jasnou mysl. Druhé setkání bylo den před jeho smrtí. Evidentně trpěl ještě většími bolestmi a byl obklopený lékaři a přáteli. Nedalo se s ním dlouho hovořit. Tato jeho trpělivost s utrpením pro mne byla velkou lekcí, především proto že jsem mohl vidět a cítit, jak se odevzdal do rukou Boha a jak se oddal Boží vůli. I přes zjevné bolesti byl  klidný, protože byl v rukou Boží lásky.

Řekl papež Benedikt XVI. v rozhovoru pro polskou veřejnoprávní televizi. 16. října 2005. 

Související články

Další aktuality

Papež František se v Assisi setká s chudými lidmi

Papež František se 12. listopadu vypraví na soukromou návštěvu Assisi, aby se zde setkal s chudými lidmi z celé Evropy, v předvečer Světového dne chudých, který připadá na 33. neděli v liturgickém mezidobí, letos tedy na 14. listopad.
16.10.2021

Už vím - Proč Pán Ježíš nechce, abychom byli lepší než ostatní?

Přinášíme další video v rámci pořadu P. Romana Vlka s názvem "UŽ VÍM", ve kterém odpovídá na otázky dětí.
15.10.2021

Pálffyho palác hostí unikátní výstavu o sv. Ludmile

Jedinečnou výstavu věnovanou přemyslovské kněžně sv. Ludmile si budou moci od 15. října zájemci prohlédnout v Pálffyho paláci na pražské Malé Straně zdarma.
15.10.2021

Kardinál Schönborn: Co nám chce Bůh sdělit skrze člověka

Papež zvolil novou formu biskupské synody, abychom mohli pochopit, co nám chce Bůh říci skrze zkušenosti moderního člověka, skrze lidské utrpení. Upozorňuje na to kardinál Christoph Schönborn, který byl v Římě jako delegát rakouské církve na zahájení synodálního procesu.
15.10.2021

Biskupství plzeňské chce zlepšit hospodaření na svých pozemcích. Projekt Živá půda mu pomáhá k udržitelnému zemědělství.

Biskupství plzeňské se rozhodlo změnit způsob hospodaření na vrácených zemědělských pozemcích. Spojilo se s odborníky z projektu Živá půda, kteří po revizi stavu pozemků navrhli konkrétní opatření a způsob hospodaření, který povede ke zlepšení stavu půdy a jejímu zhodnocení. Jedná se o první projekt takového rozsahu, který využívá potenciál církevních restitucí k zastavení degradace půdy a navrácení života do zemědělské krajiny.
14.10.2021