Vatikán vydal instrukci Universae Ecclesiae

Papežská komise Ecclesia Dei vydala 13. května 2011 instrukci o aplikaci apoštolského listu motu proprio Summorum Pontificum ze dne 7. července 2007 (v platnosti od 14. září 2007). Po tříletém období, vyhrazeném pro reflexi pastorační praxe, se vrací k otázce starého ritu a jeho užívání v dnešní církvi.

Vatikán: Instrukce sleduje linii zmíněného papežského dokumentu, který označil starý obřad za mimořádnou formu římského ritu, který má být, jakožto úctyhodný a pradávný úzus, zachováván s patřičnou úctou.

Benedikt XVI. ve svém motu proprio zdůraznil, že mezi starou a novou edicí římského misálu není žádný rozpor a že to, co bylo posvátné pro generace našich předků, zůstává posvátné a velké také pro nás a nemůže být náhle považováno za zakázané nebo dokonce škodlivé (List biskupům, AAS 99 (2007) 798.

Instrukce zveřejněná 13. května 2011, nadepsaná podle prvních slov Universae Ecclesiae a datovaná 30. dubna, na svátek sv. Pia V., zdůrazňuje, že motu priprio Summorum Pontificum je výrazem papežského magisteria a jeho úkolu regulovat a řídit posvátnou liturgii v celé církvi, jak zakotvuje kanonické právo (CIC, kán. 838, § 2). Rekapituluje také trojí cíl papežského dokumentu: Nabídnout všem věřícím usus antiquior jako vzácné dědictví, které má být zachováno; zajistit, aby mimořádná forma byla chápána jako možnost otevřená pro dobro věřících a byla interpretována v příznivém smyslu, a do třetice napomoci usmíření uvnitř Církve.

Druhá část instrukce specifikuje roli Papežské komise Ecclesia Dei, které nyní přísluší řešení veškerých otázek spojených s aplikací starého ritu, včetně případné nové edice liturgických textů mimořádné formy římského ritu.

Vlastním jádrem dokumentu jsou specifické normy obsažené ve třetí části instrukce. Úkolem diecézního biskupa je přijmout nezbytná opatření, aby zajistil respekt k mimořádné formě římského ritu. Instrukce dále upřesňuje, že k tomu, aby coetus fidelium, tedy věřící, kteří se shromažďují na určitém místě ke slavení liturgie podle starého obřadu, byli považování za stabiliter existens, jak o tom mluví papežské motu proprion, nemusejí nutně pocházet z jediné farnosti. Instrukce připomíná, že faráři nebo administrátoři kostelů a poutních míst mají vystupovat vstřícně také ke skupinám, které chtějí ve starém ritu sloužit příležitostně. Tyto skupiny věřících ovšem nesmějí podporovat ty, kdo zpochybňují platnost nebo legitimitu stávající liturgické praxe, nebo dokonce k nim patřit.

Pokud jde o přípravu kněží, instrukce žádá ordináře, aby nabídli kléru možnost získat adekvátní vzdělání ke slavení starého ritu. V souvislosti s tím se zdůrazňuje studium latinského jazyka v seminářích, a pokud to pastorační hlediska vyžadují, také možnost výuky mimořádné formy ritu. Upřesňuje se rovněž, že ke mši sv. ve starém obřadu bez účasti lidu nepotřebují kněží žádné povolení ordinářů ani představených, jak to zakotvuje už motu proprio Summorum Pontificum, které zneplatňuje všechny předpisy vydané v této věci po roce 1962 a neslučitelné s rubrikami liturgických knih z toho roku.

Instrukce stanovuje, že v mimořádné formě římského ritu může být udílena svátost biřmování bez ohledu na nové formule ritu. Pokud jde o nižší svěcení, potvrzuje platnost kanonického práva z roku 1983. Užívání Pontificale Romanum z roku 1962 je nicméně povoleno pro nižší i vyšší svěcení v institutech zasvěceného života a společnostech apoštolského života, které zachovaly starý úzus a spadají pod komisi Ecclesia Dei.

Další normy zakotvují povolení užívat starý latinský breviář. Řeholní řády smějí také užívat vlastní liturgické knihy používané v roce 1962. Stejně tak je povoleno Pontificale Romanum, Rituale Romanum a Caeremoniale Episcoporum platné v roce 1962.

Podle instrukce smějí skupiny věřících preferující starou liturgii slavit podle mimořádné formy také velikonoční triduum. Kněží a ordináři jsou vybízeni, aby vyšli těmto skupinám vstříc, i za cenu toho, že v jednom kostele budou velikonoční obřady slaveny dvakrát.