Co s majetkem?

K aktuálnímu tématu církevní restituce vám přinášíme zamyšlení P. Milana Badala, které vyšlo v posledním čísle Katolického týdeníku (č.22).
Publikováno: 25. 5. 2011 20:45

"Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se kam to schová," říká se. Mnozí lidé dnes právě tento postoj doporučují církvi – nechť je chudá, ať se vzdá majetku, o němž jsou přesvědčeni, že jej nenabyla korektním způsobem, ať svou lásku k bližnímu ukazuje bez tučných kont, lesů, polí a budov.

Jenže to všechno už přece církev léta dělá: v zanedbaných na hlavu padajících kostelích a farách zařídila vlastními silami a díky věřícím spoustu oprav, vybudovala síť základních i středních škol s menšími příspěvky od státu, než mají školy státní a soukromé, provozuje nemocnice a hospice s láskyplností a obětavostí. Praktický důkaz lásky byl podán: neposílají snad (a rádi) do biskupských gymnázií děti často lidé mimo církev?, nejde každý raději do hospice, kde s ním mohou bydlet i jeho nejbližší, než skonat v  léčebně dlouhodobě nemocných? Církev tyhle instituce nevytvořila pro své členy, ale pro všechny bez rozdílu.

Pokud dostane část z ukradeného majetku, jistě jej nevěnuje na budování luxusních sídel v zahraničí, ani na nákup kaviáru a šampaňského. Lze se právem domnívat, že tyto prostředky použije právě pro další službu bližním.

Pokud se někdo obává, že i dnes jeho daně končí v kapsách kněží, hrubě se mýlí. Z odhadnutého ročního zisku ze zabaveného majetku plyne do státní pokladny 4- 4,5 miliardy korun. Církve dostávají z rozpočtu pouze jednu a půl miliardy. Tedy církev dotuje řadu zcela necírkevních aktivit přes státní rozpočet.

Při současných jednáních nejde o úplnou nápravu křivd či celé majetkové vyrovnání. Zvláště v této ekonomicky kritické době jsou církve velkorysé a realistické. Nejen ony, ale i řada dalších právních subjektů nebyla a nebude zcela se státem vypořádána. Tak to v dějinách chodí. Církve by se pravděpodobně obešly i bez tohoto vyrovnání, kterému se říká ne zcela přesně "restituce". Je jen otázka, jak by dál vypadaly mnohé památky, co by bylo s kulturou a krajinou této země. Schválně: pokukujeme-li občas o dovolené závistivě po rakouské či německé krajině, její čistotě a úpravnosti, zkusme si položit otázku, kdo se tam o pole a lesy stará.

Milan Badal

(vyšlo v Katolickém týdeníku č. 22)

Související články

Další aktuality

Biskupové zaslali papeži Františkovi blahopřání k výročí svěcení a narozeninám

Papež František si dnes připomíná 50. výročí od přijetí svého kněžského svěcení a o pár dní později, v úterý 17. prosince, oslaví i své 83. narozeniny. Při příležitosti těchto výročí poslal Svatému otci jménem celé České biskupské konference blahopřání její předseda kardinál Dominik Duka OP.
13.12.2019

Programové tipy Radia Proglas na 51. týden 2019

V týdnu od 16. prosince se můžete těšit na rozhovory s Ivem Šmoldasem nebo s cukrářkou Ivetou Fabešovou.
13.12.2019

Svatý otec vydal poselství k 53. světovému dni míru

„Mír jako cesta naděje: dialog, usmíření a ekologická přeměna“ je tématem papežova poselství u příležitosti 53. světového dne míru, který se bude slavit 1. ledna 2020.
13.12.2019

Hradec Králové bude hostit Celostátní setkání mládeže

Biskupové na svém plenárním zasedání rozhodli o konání Celostátního setkání mládeže v Hradci Králové v létě 2021.
13.12.2019

V prosinci byl zahájen Lorentánský jubilejní rok

Na Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu 8. prosince byl v italském Loretu zahájen Loretánský jubilejní rok. Svatá brána se na tomto poutním místě otevřela sto let poté, kdy byla Panna Marie z Loreta prohlášena patronkou cestujících letadlem. Jubilejní rok, jehož téma zní „Povoláni letět vysoko“, bude ukončen 10. prosince 2020.
13.12.2019