Co s majetkem?

K aktuálnímu tématu církevní restituce vám přinášíme zamyšlení P. Milana Badala, které vyšlo v posledním čísle Katolického týdeníku (č.22).
Publikováno: 25. 5. 2011 20:45

"Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se kam to schová," říká se. Mnozí lidé dnes právě tento postoj doporučují církvi – nechť je chudá, ať se vzdá majetku, o němž jsou přesvědčeni, že jej nenabyla korektním způsobem, ať svou lásku k bližnímu ukazuje bez tučných kont, lesů, polí a budov.

Jenže to všechno už přece církev léta dělá: v zanedbaných na hlavu padajících kostelích a farách zařídila vlastními silami a díky věřícím spoustu oprav, vybudovala síť základních i středních škol s menšími příspěvky od státu, než mají školy státní a soukromé, provozuje nemocnice a hospice s láskyplností a obětavostí. Praktický důkaz lásky byl podán: neposílají snad (a rádi) do biskupských gymnázií děti často lidé mimo církev?, nejde každý raději do hospice, kde s ním mohou bydlet i jeho nejbližší, než skonat v  léčebně dlouhodobě nemocných? Církev tyhle instituce nevytvořila pro své členy, ale pro všechny bez rozdílu.

Pokud dostane část z ukradeného majetku, jistě jej nevěnuje na budování luxusních sídel v zahraničí, ani na nákup kaviáru a šampaňského. Lze se právem domnívat, že tyto prostředky použije právě pro další službu bližním.

Pokud se někdo obává, že i dnes jeho daně končí v kapsách kněží, hrubě se mýlí. Z odhadnutého ročního zisku ze zabaveného majetku plyne do státní pokladny 4- 4,5 miliardy korun. Církve dostávají z rozpočtu pouze jednu a půl miliardy. Tedy církev dotuje řadu zcela necírkevních aktivit přes státní rozpočet.

Při současných jednáních nejde o úplnou nápravu křivd či celé majetkové vyrovnání. Zvláště v této ekonomicky kritické době jsou církve velkorysé a realistické. Nejen ony, ale i řada dalších právních subjektů nebyla a nebude zcela se státem vypořádána. Tak to v dějinách chodí. Církve by se pravděpodobně obešly i bez tohoto vyrovnání, kterému se říká ne zcela přesně "restituce". Je jen otázka, jak by dál vypadaly mnohé památky, co by bylo s kulturou a krajinou této země. Schválně: pokukujeme-li občas o dovolené závistivě po rakouské či německé krajině, její čistotě a úpravnosti, zkusme si položit otázku, kdo se tam o pole a lesy stará.

Milan Badal

(vyšlo v Katolickém týdeníku č. 22)

Související články

Další aktuality

Programové tipy Radia Proglas na 43. týden 2019

V týdnu od 21. října se můžete těšit na pořad věnovaný poutnímu místu Zlatice v Podkrkonoší nebo rozhovor s novinářem Josefem Pazderkou.
18.10.2019

Apoštolský vikář Aleppa: Turci napadli region s mučednickou minulostí

Mučednickou minulost regionu na turecko-syrské hranici připomíná také apoštolský vikář Aleppa Georges Abou Kazen. Jak říká v rozhovoru pro Vatican News, Kurdové nejsou jedinou obětí tureckého útoku.
18.10.2019

John Henry Newman: Světec pro dnešní dobu

Papež František v neděli 13. října v Římě svatořečil Johna Henryho Newmana (1801–1890). Nový světec prožil téměř celé 19. století, první polovinu svého života jako anglikán a druhou polovinu jako katolík. Byl knězem, oblíbeným kazatelem, spisovatelem a význačným teologem obou církví. Ačkoli žil už před delší dobou, stále má dnešním lidem co říct, jak to dosvědčuje také následujících devět oblastí, které nastínil Jack Valero, koordinátor Výboru pro Newmanovu kanonizaci zodpovědný za tisk a média.
18.10.2019

Beatifikační proces Chiary Lubichové postupuje do Vatikánu

Beatifikační proces zakladatelky hnutí fokokoláre Chiary Lubichové vstupuje do druhého stupně. V neděli 10. listopadu bude v katedrále sv. Petra ve Frascati u Říma zakončena diecézní fáze procesu. Pokračovat bude ve Vatikánu, na Kongregaci pro svatořečení.
17.10.2019

Justitia et Pax: Žít společně v Evropě - poučení ze Slovenska

Zveřejňujeme text závěrečného prohlášení mezinárodní Konference evropských komisí pro spravedlnost a mír, které se konalo 11. – 14. října 2019 v Bratislavě.
17.10.2019