Alojs Andricki - první blahoslavený lužickosrbské komunity

Při pondělní svatodušní mši byl v drážďanské katedrále blahořečen lužickosrbský kněz a odpůrce nacismu Alojs Andricki (1914-1943), který zemřel ve 28 letech v koncentračním táboře Dachau.
Publikováno: 15. 6. 2011 22:43

Drážďany: Jak uvedla agentura KNA, slavnostní bohoslužby, sloužené v němčině a lužické srbštině, se účastnil apoštolský nuncius v Německu, mnoho biskupů z Německa i zahraničí, státní představitelé spolkové země Sasko a více než 8000 věřících, z nichž mnozí přišli v tradičních krojích. Za Českou republiku se účastnili tři biskupové a další kněží. Mezi hosty byl i sedmadevadesátiletý kněz, Andrického spoluvězeň.
Za potlesku všech přítomných přečetl kard. Angelo Amato, prefekt vatikánské Kongregace pro blahořečení a svatořečení, dopis Svatého otce, jímž poprvé v historii pozvedl příslušníka lužicko-srbské menšiny za svědka víry. Urna s mučedníkovými ostatky a s ostatky dalších dvou kněží, obětí nacismu, byla vsazena do nově upravené schránky v levé lodi drážďanského dómu.

Biskup drážďansko-míšeňské diecéze, Joachim Reinelt, ve své promluvě připomněl, že nacisté usmrtili více než 4000 katolických duchovních. Navzdory mučení, ponižování a bezpráví se Andricki pokoušel své spoluvězně povzbuzovat a utěšovat. „Potřebujeme takového nadprůměrné vzory“, zdůraznil biskup Reinelt. Biskup v rozhovoru pro mnichovské Kirchenradio zdůraznil, že blahořečení je důkazem toho, že „Bůh nehledí na počty“ svých věrných. Beatifikace může přispět k většímu sebevědomí desetitisícové katolické lužicko-srbské menšiny. Poznamenal, že v Drážďanech panuje o blahořečení nebývalý zájem. Média se orientují na náboženská témata, která přinesl také právě ukončený protestantský církevní sněm. Drážďansko-míšeňský biskup Joachim Reinelt dále mnichovské církevnímu rozhlasu řekl:

Jsme rádi, že se nám dostalo tohoto znamení v době, kdy je víra vyžadována silněji než kdykoliv předtím. Můžeme vyslat do našich řad tento signál – jeden z nás byl, po tisícileté historii našeho biskupství, blahořečen. Byl člověkem, žijícím šťastně v Bohu. Jeho pravé štěstí spočívalo ve skutečnosti, že zakusil Boží lásku v pekle koncentračního tábora Dachau.

Alojs Andricki byl i přes nevůli východoněmeckých komunistických orgánů uctíván slovanskou menšinou ve východním Sasku a Brandebursku jako „mučedník lužických Srbů“. Narodil se roku 1914 jako jedno z šesti dětí učitele v Radworu. Všichni chlapci z rodiny studovali teologii a tři z nich vstoupili do kněžského stavu. Alojs a jeho nejmladší bratr Alfons se stali členy Tovaryšstva Ježíšova. Po maturitě v Budyšíně studoval teologii a filozofii v Paderbornu, byl redaktorem časopisu "Srbský student" a mluvčím lužickosrbského studentstva. Po vysvěcení na kněze roku 1939 se jeho prvním a jediným působištěm staly Drážďany, kde byl kaplanem katolické katedrály Hofkirche. Jeho pastorace byla velmi mnohostranná. Měl úzký vztah k Bibli, eucharistii, zpovědi a uctívání Boží matky Marie (pořádal soukromé poutě do Róžanta/ Rosenthalu). Věnoval se mládeži, prosazoval zásadu sportovního života a veselé mysli, uplatňoval své hudební i malířské nadání.

V prosinci roku 1940 byl poprvé vyslýchán gestapem v souvislosti s údajně ideologicky nepřátelskou divadelní inscenací Vánoční hry, kterou nacvičil a uvedl s drážďanskou mládeží. Za několik měsíců nato byl zatčen za kritiku NSDAP a nacistického režimu v Německu, odsouzen a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Během transportu se seznámil a trevírským benediktýnem Otcem Münchem. V prvních dnech pobytu v Dachau oba přísahali, že si nikdy nebudou stěžovat, že nepošlapou svou akademickou čest a ani na okamžik nezapomenou na své kněžské povolání. V táboře vytvořili spolu s ostatními duchovními studijní kroužek, kde po tři večery v týdnu předčítali z Písma, a později slavili i liturgii. O vánocích 1941 Alois namaloval vánoční oltářní obraz pro kapli koncentračního tábora. Po roce pobytu v táboře Alois onemocněl tyfem. Žádal o svaté přijímání, avšak dozorce mu odpověděl injekcí jedu. Urna se jeho ostatky byla uložena na katolickém hřbitově v Drážďanech.

Související články

Další aktuality

Benedikt XVI. napsal list k pohřbu svého bratra Georga

Emeritní papež Benedikt XVI. sledoval pohřeb svého bratra Georga Ratzingera, zesnulého 1. července, v přímém přenosu z Vatikánu. Zůstal tak v duchovním spojení s komunitou v řezenském dómu, zdůraznil biskup Rudolf Voderholzer při zahájení rekviem. Na pohřebních obřadech, které začaly ve středu 8.7.2020 v 10 hodin v řezenském dómu, zastupoval emertiního papeže jeho osobní sekretář, arcibiskup Georg Gänswain, který také přednesl pohřební řeč napsanou Benediktem XVI. a adresovanou řezenskému biskupovi. Přinášíme ji v plném znění:
09.07.2020

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc červenec 2020

Naléhavý úmysl papeže Františka na tento měsíc se věnuje modlitbě k Panně Marii, aby nám vyprosila moudré a svobodné srdce, které Bohu svým životem říká: dělej si, Pane, se mnou, co chceš!
09.07.2020

Papež František: Hledání Boží tváře je zárukou dobrého konce naší cesty

Petrův nástupce sloužil jako obvykle v kapli Domu sv. Marty mši svatou, ale dnes také v přímém televizním přenosu. Připomněl tímto způsobem svoji první pastorační cestu za hranice svojí diecéze, když se 8. července roku 2013, jen necelých pět měsíců od svého zvolení (13. 3.), vydal na ostrov Lampedusa, nejjižnější výspu Itálie a Evropské unie. Dnešní bohoslužby se proto účastnili členové úřadu Svatého stolce pro integrální lidský rozvoj ze Sekce pro migranty a uprchlíky, kterou vede pod přímým papežovým vedením kardinál Michael Czerny SI.
08.07.2020

Sdělení ČBK k omezením v době pandemie

Sdělení ČBK k zavedeným omezením v liturgii v době pandemie:
07.07.2020

Skončilo 123. plenární zasedání ČBK

Biskupové Čech, Moravy a Slezska se sešli 6. a 7. července na 123. plenárním zasedání ČBK na Velehradě. Jednání se účastnili i předsedové konferencí vyšších řeholních představených. Po celou dobu byl zasedání biskupů přítomen i apoštolský nuncius v ČR arcibiskup Charles D. Balvo.
07.07.2020