Alojs Andricki - první blahoslavený lužickosrbské komunity

Při pondělní svatodušní mši byl v drážďanské katedrále blahořečen lužickosrbský kněz a odpůrce nacismu Alojs Andricki (1914-1943), který zemřel ve 28 letech v koncentračním táboře Dachau.

Drážďany: Jak uvedla agentura KNA, slavnostní bohoslužby, sloužené v němčině a lužické srbštině, se účastnil apoštolský nuncius v Německu, mnoho biskupů z Německa i zahraničí, státní představitelé spolkové země Sasko a více než 8000 věřících, z nichž mnozí přišli v tradičních krojích. Za Českou republiku se účastnili tři biskupové a další kněží. Mezi hosty byl i sedmadevadesátiletý kněz, Andrického spoluvězeň.
Za potlesku všech přítomných přečetl kard. Angelo Amato, prefekt vatikánské Kongregace pro blahořečení a svatořečení, dopis Svatého otce, jímž poprvé v historii pozvedl příslušníka lužicko-srbské menšiny za svědka víry. Urna s mučedníkovými ostatky a s ostatky dalších dvou kněží, obětí nacismu, byla vsazena do nově upravené schránky v levé lodi drážďanského dómu.

Biskup drážďansko-míšeňské diecéze, Joachim Reinelt, ve své promluvě připomněl, že nacisté usmrtili více než 4000 katolických duchovních. Navzdory mučení, ponižování a bezpráví se Andricki pokoušel své spoluvězně povzbuzovat a utěšovat. „Potřebujeme takového nadprůměrné vzory“, zdůraznil biskup Reinelt. Biskup v rozhovoru pro mnichovské Kirchenradio zdůraznil, že blahořečení je důkazem toho, že „Bůh nehledí na počty“ svých věrných. Beatifikace může přispět k většímu sebevědomí desetitisícové katolické lužicko-srbské menšiny. Poznamenal, že v Drážďanech panuje o blahořečení nebývalý zájem. Média se orientují na náboženská témata, která přinesl také právě ukončený protestantský církevní sněm. Drážďansko-míšeňský biskup Joachim Reinelt dále mnichovské církevnímu rozhlasu řekl:

„Jsme rádi, že se nám dostalo tohoto znamení v době, kdy je víra vyžadována silněji než kdykoliv předtím. Můžeme vyslat do našich řad tento signál – jeden z nás byl, po tisícileté historii našeho biskupství, blahořečen. Byl člověkem, žijícím šťastně v Bohu. Jeho pravé štěstí spočívalo ve skutečnosti, že zakusil Boží lásku v pekle koncentračního tábora Dachau.“

Alojs Andricki byl i přes nevůli východoněmeckých komunistických orgánů uctíván slovanskou menšinou ve východním Sasku a Brandebursku jako „mučedník lužických Srbů“. Narodil se roku 1914 jako jedno z šesti dětí učitele v Radworu. Všichni chlapci z rodiny studovali teologii a tři z nich vstoupili do kněžského stavu. Alojs a jeho nejmladší bratr Alfons se stali členy Tovaryšstva Ježíšova. Po maturitě v Budyšíně studoval teologii a filozofii v Paderbornu, byl redaktorem časopisu 'Srbský student' a mluvčím lužickosrbského studentstva. Po vysvěcení na kněze roku 1939 se jeho prvním a jediným působištěm staly Drážďany, kde byl kaplanem katolické katedrály Hofkirche. Jeho pastorace byla velmi mnohostranná. Měl úzký vztah k Bibli, eucharistii, zpovědi a uctívání Boží matky Marie (pořádal soukromé poutě do Róžanta/ Rosenthalu). Věnoval se mládeži, prosazoval zásadu sportovního života a veselé mysli, uplatňoval své hudební i malířské nadání.

V prosinci roku 1940 byl poprvé vyslýchán gestapem v souvislosti s údajně ideologicky nepřátelskou divadelní inscenací Vánoční hry, kterou nacvičil a uvedl s drážďanskou mládeží. Za několik měsíců nato byl zatčen za kritiku NSDAP a nacistického režimu v Německu, odsouzen a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Během transportu se seznámil a trevírským benediktýnem Otcem Münchem. V prvních dnech pobytu v Dachau oba přísahali, že si nikdy nebudou stěžovat, že nepošlapou svou akademickou čest a ani na okamžik nezapomenou na své kněžské povolání. V táboře vytvořili spolu s ostatními duchovními studijní kroužek, kde po tři večery v týdnu předčítali z Písma, a později slavili i liturgii. O vánocích 1941 Alois namaloval vánoční oltářní obraz pro kapli koncentračního tábora. Po roce pobytu v táboře Alois onemocněl tyfem. Žádal o svaté přijímání, avšak dozorce mu odpověděl injekcí jedu. Urna se jeho ostatky byla uložena na katolickém hřbitově v Drážďanech.