K církevním restitucím

Církevní majetek je v poslední době často probírán v souvislosti s přípravou zákona o majetkovém vyrovnání. Co si ale pod tímto pojmem představit? Přinášíme vám k tomuto tématu krátký komentář Ing. Karla Štíchy, ekonoma pražské arcidiecéze a předsedy expertní komise církví pro majetkové vyrovnání.

Připravovaný zákon se týká vyrovnání za tzv. „původní církevní majetek“. Jedná se zejména o nemovitosti, které byly jednotlivých „církevních právnických osob“, tedy farností, kapitul, biskupství a sborů. Tento majetek byl na uvedené subjekty zapsán v „Pozemkových knihách“, což byla evidence vlastnických vztahů, fungující až do roku 1964. Rozhodujícím vlastníkem byla Římskokatolická církev, které patřilo 98,5 % církevního majetku.

Inventura, jak ji provedly církve, zahrnuje výlučně majetek, který byl ve vlastnictví církevních právnických osob ke dni 25. 2. 1948. Církevního majetku se pochopitelně týkala i první pozemková reforma (po roce 1918). Rozsah výkupů církevního majetku podle první pozemkové reformy nebyl však významný a tyto nemovitosti nebyly pochopitelně do soupisu nároků zahrnuty. Poznamenat lze k těmto výkupům pouze to, že za vykoupené nemovitosti první republika (na rozdíl od komunistů) řádně, v souladu s náhradovým zákonem, zaplatila.

Shrnout lze tuto problematiku následovně:

Nemovitý majetek církevních právnických osob, který tyto vlastnily ještě 25. 2. 1948, byl církvemi řádně zinventován. Jeho funkční hodnota byla vyčíslena na 134 mld. Kč. Tento majetek byl komunistickým státem po 25. 2. 1948 oficiálně „vykoupen“, zatím však, bohužel, nezaplacen. V rozhodnutích o výkupu, která komunistický stát vydával, je na závěr věta: „O náhradě za vykoupený majetek bude rozhodnuto samostatně.“ Zatím se tak nestalo.

Ing. Karel Štícha