Nejsme a nebudeme tu sami

V posledních měsících čelí několik evropských států – např. Španělsko, Itálie aj – sílící vlně těch, kdo chtějí nalézt nový domov v Evropě. I když se zatím toto aktuálně netýká našeho státu, přesto je důležité upozorňovat na to, že dosud není uspokojivě řešeno soužití naší společnosti s těmi, kdo k nám přicházejí, aby zde natrvalo zakotvili. Z tohoto důvodu pokládá Rada Iustitita et Pax při ČBK za užitečné nahlédnout tuto skutečnost v širších souvislostech a předkládá své stanovisko k otevřené diskuzi.
Publikováno: 2. 7. 2011 22:22

Naše země přestala být  stejnorodým ostrůvkem v moři evropských národů. Od roku 1990 se celkový počet cizinců u nás zvýšil více než desetkrát a dosáhl celkového počtu kolem 450 tisíc, tedy zhruba 4,5 % zastoupení v  populaci. Je vysoce pravděpodobné, že tento vývoj bude nadále pokračovat.

Především je nezbytné neuhýbat před tímto tématem a učinit jej předmětem obecné rozpravy. Nelze ho nadále chápat jako cosi, co zajímá pouze charitativní a humanitární organizace – soužití s příchozími je již pro mnohé otázkou dnešní každodennosti, ostatní to čeká v blízké době. Dále nelze jenom přihlížet, až společenští vědci rozřeší teoretické problémy s pojmy jako multikulturalismus, integrace, asimilace a jiné. Bez ohledu na diskuse o těchto otázkách dnes víme, že je potřebné co nejvíce usnadňovat (a také požadovat) začleňování příchozích do naší společnosti. Takřka samovolný vznik izolovaných etnických komunit ve vyspělých evropských zemích a jejich udržovaná etnická a kulturní odlišnost vedly často k sociálnímu vyloučení nastupujících generací, ke vzniku pocitu odcizení a následně k extrémistickému či dokonce kriminálnímu jednání.

 Současná míra reprodukce v naší zemi je natolik nízká, že v dlouhodobém výhledu při takovém pokračování by bez imigrantů měla  na život společnosti mnohostranně nepříznivé důsledky. Nezbývá tedy, než se pokusit o to, aby přistěhovalectví do naší země pomáhalo čelit demografickému poklesu s co nejmenšími negativními dopady na úspěšné soužití našeho obyvatelstva s příchozími.  Ze zkušeností evropských zemí víme, že tato úloha není vůbec jednoduchá. Prozatím nevznikl žádný celkově úspěšný model integrace přistěhovalectví. Avšak i poučení ze zkušeností méně úspěšných poskytuje několik východisek, které lze považovat za perspektivní.

 Vzrůst xenofobie a rasismu u většinové společnosti nemusí být jen důsledkem samotného soužití s příchozími, nýbrž je často odrazem nezvládnutého procesu zapojování příchozích do života občanské společnosti. Tím samozřejmě není řečeno, že by se měla potlačovat kulturní identita jednotlivců.

 Veškeré snahy o zodpovědný přístup k utváření a uplatňování sebelepší imigrační politiky by však byly  podkopány a znevěrohodněny nezvládáním správních agend, souvisejících s pobytem cizinců u nás. Krajně pochybných jevů v této oblasti za poslední léta nebylo málo – jmenujme například některé podivné případy způsobu udělování víz, nepřehledné a často lidsky nedůstojné vyřizování povolení k pobytu, naprosto nepřijatelné praktiky některých pracovních agentur, které najatým zahraničním pracovníkům podvodně podstrčí namísto pracovních smluv s náležitým zajištěním smlouvy o údajném zaškolování bez nároku na mzdu apod.

 Je naléhavě potřebné dosáhnout toho, aby se ústavní hodnoty svobody a občanského soužití staly jak pro většinové obyvatelstvo, tak pro příchozí základnou, na níž lze svou vlastní totožnost rozvíjet bez řevnivosti a diskriminace. K tomu je ovšem nezbytné náležité vzdělávání, a to na obou stranách – jak v oblasti interkulturní výchovy zdejších žáků a studentů, tak ze strany příchozích v integračních kurzech pro žadatele o trvalý pobyt. Respektování našich společenských a kulturních hodnot, osvojení si jazyka je nezbytným předpokladem pro dlouhodobý pobyt v naší zemi.

 Je tedy třeba vytvářet promyšlenou, dlouhodobou  a věrohodně uskutečnitelnou imigrační politiku, zastřešenou kompetentním koordinačním  orgánem na vládní úrovni se schopností komunikace s ostatní Evropou. Je nutné vyvarovat se chyb, které až doposud doprovázejí osudy těch, kdo k nám za nemalých obětí s nadějemi přicestovali, a potom se ocitli ve zcela bezvýchodných situacích, ať už to bylo způsobeno korupcí, kořistnickými praktikami nebo jen nedomyšleným pojetím zdravotního pojišťování či jinými, jimi nezaviněnými skutečnostmi.

Sami si tu  nevystačíme, ale sami se musíme starat o to, s kým a jak tu budeme žít.

 

Rada Iustitia et Pax

 

 

Související články

Další aktuality

Nedělní kázání (nejen) pro děti - 25. neděle v mezidobí

Nedělní kázání P. Romana Vlka (nejen) pro děti ke 25. neděli v mezidobí.
19.09.2020

Papež František: Křesťanský novinář nemá zatajovat pravdu a manipulovat s informacemi

“Je nezbytné, aby ve stále sekularizovanějším mediálním prostoru zazníval hlas církve a křesťanských intelektuálů, kteří jej obohacují o konstruktivní reflexi, vyznačují se kladným pohledem na lidi i události a odmítají předsudky”, oslovil dnes papež František redaktory belgického křesťanského týdeníku Tertio.
18.09.2020

Univerzitní titul z obýváku? Ano, už je to možné i v češtině!

Teologii čistě v online formě budete moci od letošního podzimu studovat na Univerzitě Palackého. A přitom nemusíte jezdit do Olomouce, kde univerzita sídlí. Bakalářem se totiž můžete stát, aniž byste do školy „chodili“. Dva roky příprav vyvrcholily během jarní karantény, která přípravu online programu urychlila. Teď virtuální náruč online univerzity čeká na své první studenty. Zájemci o nový program se mohou hlásit až do 18. října 2020. Výuka začne na konci října.
18.09.2020

Encyklika “Fratelli tutti” bude zveřejněna 4. října

V některých zemích probíhá diskuse o názvu nového papežského dokumentu – encyklice „Fratelli tutti“ – a jeho překladu do různých jazyků. Každá encyklika však v sobě nese univerzální poselství a přeje si promlouvat k srdci každého člověka, domnívá se ediční ředitel vatikánského Úřadu pro komunikaci, Andrea Tornielli. Text nové encykliky bude zveřejněn v neděli 4. října, na liturgickou památku sv. Františka z Assisi, oznámilo tiskové středisko Svatého stolce.
18.09.2020

Katolická teologická fakulta slaví 30 let

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy slaví svoje malé výročí. Velká výročí fakulty se vztahují ke 14. století, kdy byla fakulta založena v rámci nově vzniklé Univerzity Karlovy. Méně známé však je, že velkým mezníkem byl pro akademickou obec také rok 1990. Fakulta totiž v průběhu své historie nesídlila vždy v Praze a ne vždy byla součástí Univerzity Karlovy.
18.09.2020