Nejsme a nebudeme tu sami

V posledních měsících čelí několik evropských států – např. Španělsko, Itálie aj – sílící vlně těch, kdo chtějí nalézt nový domov v Evropě. I když se zatím toto aktuálně netýká našeho státu, přesto je důležité upozorňovat na to, že dosud není uspokojivě řešeno soužití naší společnosti s těmi, kdo k nám přicházejí, aby zde natrvalo zakotvili. Z tohoto důvodu pokládá Rada Iustitita et Pax při ČBK za užitečné nahlédnout tuto skutečnost v širších souvislostech a předkládá své stanovisko k otevřené diskuzi.
Publikováno: 2. 7. 2011 22:22

Naše země přestala být  stejnorodým ostrůvkem v moři evropských národů. Od roku 1990 se celkový počet cizinců u nás zvýšil více než desetkrát a dosáhl celkového počtu kolem 450 tisíc, tedy zhruba 4,5 % zastoupení v  populaci. Je vysoce pravděpodobné, že tento vývoj bude nadále pokračovat.

Především je nezbytné neuhýbat před tímto tématem a učinit jej předmětem obecné rozpravy. Nelze ho nadále chápat jako cosi, co zajímá pouze charitativní a humanitární organizace – soužití s příchozími je již pro mnohé otázkou dnešní každodennosti, ostatní to čeká v blízké době. Dále nelze jenom přihlížet, až společenští vědci rozřeší teoretické problémy s pojmy jako multikulturalismus, integrace, asimilace a jiné. Bez ohledu na diskuse o těchto otázkách dnes víme, že je potřebné co nejvíce usnadňovat (a také požadovat) začleňování příchozích do naší společnosti. Takřka samovolný vznik izolovaných etnických komunit ve vyspělých evropských zemích a jejich udržovaná etnická a kulturní odlišnost vedly často k sociálnímu vyloučení nastupujících generací, ke vzniku pocitu odcizení a následně k extrémistickému či dokonce kriminálnímu jednání.

 Současná míra reprodukce v naší zemi je natolik nízká, že v dlouhodobém výhledu při takovém pokračování by bez imigrantů měla  na život společnosti mnohostranně nepříznivé důsledky. Nezbývá tedy, než se pokusit o to, aby přistěhovalectví do naší země pomáhalo čelit demografickému poklesu s co nejmenšími negativními dopady na úspěšné soužití našeho obyvatelstva s příchozími.  Ze zkušeností evropských zemí víme, že tato úloha není vůbec jednoduchá. Prozatím nevznikl žádný celkově úspěšný model integrace přistěhovalectví. Avšak i poučení ze zkušeností méně úspěšných poskytuje několik východisek, které lze považovat za perspektivní.

 Vzrůst xenofobie a rasismu u většinové společnosti nemusí být jen důsledkem samotného soužití s příchozími, nýbrž je často odrazem nezvládnutého procesu zapojování příchozích do života občanské společnosti. Tím samozřejmě není řečeno, že by se měla potlačovat kulturní identita jednotlivců.

 Veškeré snahy o zodpovědný přístup k utváření a uplatňování sebelepší imigrační politiky by však byly  podkopány a znevěrohodněny nezvládáním správních agend, souvisejících s pobytem cizinců u nás. Krajně pochybných jevů v této oblasti za poslední léta nebylo málo – jmenujme například některé podivné případy způsobu udělování víz, nepřehledné a často lidsky nedůstojné vyřizování povolení k pobytu, naprosto nepřijatelné praktiky některých pracovních agentur, které najatým zahraničním pracovníkům podvodně podstrčí namísto pracovních smluv s náležitým zajištěním smlouvy o údajném zaškolování bez nároku na mzdu apod.

 Je naléhavě potřebné dosáhnout toho, aby se ústavní hodnoty svobody a občanského soužití staly jak pro většinové obyvatelstvo, tak pro příchozí základnou, na níž lze svou vlastní totožnost rozvíjet bez řevnivosti a diskriminace. K tomu je ovšem nezbytné náležité vzdělávání, a to na obou stranách – jak v oblasti interkulturní výchovy zdejších žáků a studentů, tak ze strany příchozích v integračních kurzech pro žadatele o trvalý pobyt. Respektování našich společenských a kulturních hodnot, osvojení si jazyka je nezbytným předpokladem pro dlouhodobý pobyt v naší zemi.

 Je tedy třeba vytvářet promyšlenou, dlouhodobou  a věrohodně uskutečnitelnou imigrační politiku, zastřešenou kompetentním koordinačním  orgánem na vládní úrovni se schopností komunikace s ostatní Evropou. Je nutné vyvarovat se chyb, které až doposud doprovázejí osudy těch, kdo k nám za nemalých obětí s nadějemi přicestovali, a potom se ocitli ve zcela bezvýchodných situacích, ať už to bylo způsobeno korupcí, kořistnickými praktikami nebo jen nedomyšleným pojetím zdravotního pojišťování či jinými, jimi nezaviněnými skutečnostmi.

Sami si tu  nevystačíme, ale sami se musíme starat o to, s kým a jak tu budeme žít.

 

Rada Iustitia et Pax

 

 

Související články

Další aktuality

Pražská arcidiecéze vstupuje do nového roku s dvěma generálními vikáři

Od 17. ledna 2020 má pražská arcidiecéze dva generální vikáře. Pomocný biskup Mons. ThLic. Ing. Zdenek Wasserbauer, Th.D., se bude zaobírat kněžstvem, duchovním životem arcidiecéze, zdravotnictvím a posílením péče o farnosti. Mons. ThDr. Jan Balík, PhD., bude odpovídat za ekonomickou a hospodářskou činnost arcidiecéze a charitu.
17.01.2020

Programové tipy Radia Proglas na 4. týden 2020

V týdnu od 20. ledna se můžete těšit na premiérové Čtení na pokračování z knihy Radka Habáně Hádej, kdo se vrátil, nebo na speciální Myšlenky na den k týdnu modliteb za jednotu křesťanů.
17.01.2020

Open Doors: Každý osmý křesťan je pronásledovaný

260 milionů křesťanů bylo v minulém roce vystaveno nátlaku a násilí kvůli své víře. Píše o tom výroční zpráva evangelické nevládní organizace Open Doors.
17.01.2020

V americkém Texasu se bude konat děkovná mše za víru českých přistěhovalců

V kostele Svatého Cyrila a Metoděje v texaském městě Dubina (USA) bude celebrovat v pátek 14. února 2020 ve 14.00 hodin (den patroncinia kostela) mši svatou biskup Brendan Cahill z diecéze Victoria. K biskupovi se na mši připojí také kněží z České katolické nadace v Texasu - Czech Catholic Foundation of Texas (CCFT) a tři kněží z České republiky, kteří nyní působí v USA.
17.01.2020

Dokoledováno. Jubilejní Tříkrálová sbírka slibuje bohatý výnos. Děkujeme!

Papírové „tříkrálové“ koruny jsou složeny v skříních, královské pláště rozvěšeny na ramínka, alby vráceny do kostela. Letos je dokoledováno. Poslední tříkrálové koledníky s pokladničkami pro charitní Tříkrálovou sbírku bylo možné ještě tu a tam spatřit v pondělí a v úterý, teď už na obecních a městských úřadech probíhá rozpečeťování pokladniček a sčítání jejich obsahu. A dosavadní dílčí výsledky dávají tušit, že částka vybraná pro lidi v nouzi nejspíš překročí loňský rekord.
16.01.2020