Nejsme a nebudeme tu sami

V posledních měsících čelí několik evropských států – např. Španělsko, Itálie aj – sílící vlně těch, kdo chtějí nalézt nový domov v Evropě. I když se zatím toto aktuálně netýká našeho státu, přesto je důležité upozorňovat na to, že dosud není uspokojivě řešeno soužití naší společnosti s těmi, kdo k nám přicházejí, aby zde natrvalo zakotvili. Z tohoto důvodu pokládá Rada Iustitita et Pax při ČBK za užitečné nahlédnout tuto skutečnost v širších souvislostech a předkládá své stanovisko k otevřené diskuzi.
Publikováno: 2. 7. 2011 22:22

Naše země přestala být  stejnorodým ostrůvkem v moři evropských národů. Od roku 1990 se celkový počet cizinců u nás zvýšil více než desetkrát a dosáhl celkového počtu kolem 450 tisíc, tedy zhruba 4,5 % zastoupení v  populaci. Je vysoce pravděpodobné, že tento vývoj bude nadále pokračovat.

Především je nezbytné neuhýbat před tímto tématem a učinit jej předmětem obecné rozpravy. Nelze ho nadále chápat jako cosi, co zajímá pouze charitativní a humanitární organizace – soužití s příchozími je již pro mnohé otázkou dnešní každodennosti, ostatní to čeká v blízké době. Dále nelze jenom přihlížet, až společenští vědci rozřeší teoretické problémy s pojmy jako multikulturalismus, integrace, asimilace a jiné. Bez ohledu na diskuse o těchto otázkách dnes víme, že je potřebné co nejvíce usnadňovat (a také požadovat) začleňování příchozích do naší společnosti. Takřka samovolný vznik izolovaných etnických komunit ve vyspělých evropských zemích a jejich udržovaná etnická a kulturní odlišnost vedly často k sociálnímu vyloučení nastupujících generací, ke vzniku pocitu odcizení a následně k extrémistickému či dokonce kriminálnímu jednání.

 Současná míra reprodukce v naší zemi je natolik nízká, že v dlouhodobém výhledu při takovém pokračování by bez imigrantů měla  na život společnosti mnohostranně nepříznivé důsledky. Nezbývá tedy, než se pokusit o to, aby přistěhovalectví do naší země pomáhalo čelit demografickému poklesu s co nejmenšími negativními dopady na úspěšné soužití našeho obyvatelstva s příchozími.  Ze zkušeností evropských zemí víme, že tato úloha není vůbec jednoduchá. Prozatím nevznikl žádný celkově úspěšný model integrace přistěhovalectví. Avšak i poučení ze zkušeností méně úspěšných poskytuje několik východisek, které lze považovat za perspektivní.

 Vzrůst xenofobie a rasismu u většinové společnosti nemusí být jen důsledkem samotného soužití s příchozími, nýbrž je často odrazem nezvládnutého procesu zapojování příchozích do života občanské společnosti. Tím samozřejmě není řečeno, že by se měla potlačovat kulturní identita jednotlivců.

 Veškeré snahy o zodpovědný přístup k utváření a uplatňování sebelepší imigrační politiky by však byly  podkopány a znevěrohodněny nezvládáním správních agend, souvisejících s pobytem cizinců u nás. Krajně pochybných jevů v této oblasti za poslední léta nebylo málo – jmenujme například některé podivné případy způsobu udělování víz, nepřehledné a často lidsky nedůstojné vyřizování povolení k pobytu, naprosto nepřijatelné praktiky některých pracovních agentur, které najatým zahraničním pracovníkům podvodně podstrčí namísto pracovních smluv s náležitým zajištěním smlouvy o údajném zaškolování bez nároku na mzdu apod.

 Je naléhavě potřebné dosáhnout toho, aby se ústavní hodnoty svobody a občanského soužití staly jak pro většinové obyvatelstvo, tak pro příchozí základnou, na níž lze svou vlastní totožnost rozvíjet bez řevnivosti a diskriminace. K tomu je ovšem nezbytné náležité vzdělávání, a to na obou stranách – jak v oblasti interkulturní výchovy zdejších žáků a studentů, tak ze strany příchozích v integračních kurzech pro žadatele o trvalý pobyt. Respektování našich společenských a kulturních hodnot, osvojení si jazyka je nezbytným předpokladem pro dlouhodobý pobyt v naší zemi.

 Je tedy třeba vytvářet promyšlenou, dlouhodobou  a věrohodně uskutečnitelnou imigrační politiku, zastřešenou kompetentním koordinačním  orgánem na vládní úrovni se schopností komunikace s ostatní Evropou. Je nutné vyvarovat se chyb, které až doposud doprovázejí osudy těch, kdo k nám za nemalých obětí s nadějemi přicestovali, a potom se ocitli ve zcela bezvýchodných situacích, ať už to bylo způsobeno korupcí, kořistnickými praktikami nebo jen nedomyšleným pojetím zdravotního pojišťování či jinými, jimi nezaviněnými skutečnostmi.

Sami si tu  nevystačíme, ale sami se musíme starat o to, s kým a jak tu budeme žít.

 

Rada Iustitia et Pax

 

 

Související články

Další aktuality

Volná pracovní pozice v COMECE: Politický poradce pro sociální a ekonomické záležitosti

COMECE do svého bruselského týmu hledá vhodného kandidáta na post politického poradce pro ekonomické a sociální záležitosti. Jedná se o práci na plný úvazek a na dobu neurčitou
02.04.2020

Přímé přenosy velikonočních bohoslužeb biskupů

Přinášíme vám seznam velikonočních bohoslužeb celebrovaných biskupy z jednotlivých diecézí, které budou přenášeny online nebo v televizi.
02.04.2020

Benefiční koncert Pomozme Itálii

Mimořádný benefiční koncert na pomoc nemocnicím Milosrdných bratří v Itálii v boji s pandemií COVID-19 připravili Milosrdní bratři v Brně ve spolupráci s Triem Bohémo a Televizí Noe. Koncert se uskuteční v neděli 5. dubna večer v brněnské vile Stiassni, v přímém přenosu ho bude vysílat Televize Noe a Radio Proglas.
02.04.2020

Připomínáme si 15. výročí smrti papeže Jana Pavla II.

Před 15 lety dne 2. dubna 2005 ve 21.37 hodin zemřel papež Jan Pavel II. Během liturgické slavnosti Božího milosrdenství se tak uzavřel třetí nejdelší pontifikát v dějinách křesťanství.
02.04.2020

Papež František: Nemějme strach, otevřme brány svého srdce Duchu svatému, aby nás očistil a vedl cestou vstříc plné radosti.

Při pravidelné středeční katechezi se papež František v knihovně Apoštolského paláce věnoval šestému blahoslavenství "Blahoslavení čistého srdce" jehož příslibem je vidění Boha, a podmínkou čistota srdce.
01.04.2020