Narovnání vztahů se státem je i jednou z priorit ČBK

Začátkem července nastoupil do funkce generálního sekretáře České biskupské konference Mons. Tomáš Holub. Při této příležitosti jsme mu položili několik otázek.

Jaké jsou Vaše první dojmy ve funkci generálního sekretáře ČBK?

Překvapilo mě, že jsem přišel do prostředí, které v mnoha směrech velmi dobře funguje.  Je to zásluhou lidí, kteří dokážou věci posouvat dále, ať už jde o výkonného tajemníka nebo ekonoma. Z toho mám radost, stejně jako mě velmi potěšilo, jak mě pan biskup Hučko provedl prvními dny v úřadě. To bylo velmi příjemné.

Jaké hlavní úkoly před sebou v nové funkci vidíte?

Generální sekretariát je úřadem, který pomáhá biskupům, především pak Stálé radě biskupské konference, tedy zejména předsedovi a místopředsedovi ČBK. Společně bychom chtěli především dosáhnout lepší koordinace při spolupráci jak se státními orgány, tak i jinými biskupskými konferencemi. Přáli bychom si, aby se církev dokázala prezentovat jako jednotný celek, který dokáže prodat věci, jež dělá dobře a zároveň se věnuje problémům, které na ni na celostátní úrovni čekají.

Sem jistě patří i problematika částečného narovnání vztahů mezi státem a církvemi. Jak se Vy osobně budete této problematiky účastnit?

V tuto chvíli je problematika částečného narovnání vztahů mezi státem a církvemi jednou z hlavních agend, jíž se ČBK musí zabývat. Je tomu tak proto, že generální sekretář ČBK je členem vládní komise pro tuto problematiku, který by měl ale současně fungovat i jako jakási spojnice s církevní expertní komisí. Spolu se skupinou expertů okolo ing. Štíchy tedy budeme mít plné ruce práce se zapracováním závěrů, které budou učiněny na vládní rovině, pro potřeby řádů a diecézí. 

Jak takto náročnou funkci skloubíte s pastorační činností?

Ať už jsem působil jako hlavní kaplan armády, generální vikář královéhradecké diecéze nebo teď jako generální sekretář ČBK, nikdy jsem si nedokázal představit, že by můj život neměl mít svou pastorační rovinu. Proto bych byl rád, kdyby se i tady v Praze nalezlo nějaké místo, kde bych jako výpomocný duchovní mohl fungovat. V tuto chvíli o tom jednám s pražským generálním vikářem a společně hledáme nějaký vhodný způsob řešení. Rovněž bych si rád zachoval aktivity, které jsou, jak rád říkám, potěchou mého kněžského srdce: tedy JUMPy, což jsou tábory pro mládež a duchovní rekolekce manželských párů a mladých lidí.

Vidíte nějakou podobnost mezi prací generálního sekretáře ČBK a hlavního kaplana armády ČR?

Jednu z podobností vidím v tom, že jsem se po službě generálního vikáře v královéhradecké diecézi vrátil zpět na celostátní úroveň. Druhá velká podobnost je pak v tom, že tato služba - daleko více, než třeba služba generálního vikáře - je zaměřena ke strukturálním rozhodnutím, tedy k rozhodnutím, která se netýkají primárně jednotlivců, nýbrž koncepcí, které potom dávají jednotlivým duchovním možnost je naplnit v jejich službě lidem. Třetí analogii s kaplanskou službou spatřuji v tom, že stejně jako hlavní kaplan, ani generální sekretář nefunguje samostatně. Je naopak součástí nejužšího 'velení', což v případě generálního sekretáře znamená, že je v těsném kontaktu s předsedou a místopředsedou ČBK.