Nejchudší a nejšťastnější sv. František z Assissi

Dnes uplynulo 785 let od smrti velkého reformátora církve své doby, zakladatele mužského řádu františkánů a ženského řádu klarisek, “snoubence chudoby” sv. Františka z Assisi. Františkáni přišli do Prahy ještě za života svého zakladatele roku 1225 a během 35 let měli v českých zemích 30 klášterů.

Sv. František se narodil v roce 1182 v Assisi v Umbrii ve střední Itálii a při křtu dostal jméno Jan. Jeho otec Petr Bernardone pocházel z Florencie a byl bohatým obchodníkem s látkami. Vzhledem k tomu, že otec obchodoval s Francií, naučily se francouzštině i jeho děti a malý Jan začal být příbuznými nazýván Francouzem a Franciskem (z toho Francesco - František). Otec si přál, aby se kupcem stal i František, který znal i latinu, ale jeho život se ubíral jiným směrem. Zprvu bychom ho snad mohli označit za bouřlivého mladíka, v němž ale převládala dobrota srdce.

Kvůli zábavám mu otec občas činil výčitky, ale matka ho omlouvala a jeho společníci ho měli v oblibě. Situace se změnila, když se nějak zapletl do bojů mezi měšťany z Assisi a z Perugie. Octl se v zajetí, z něhož se dostal až po roce. Ve 20 letech prodělal závažnější onemocnění, po němž se chtěl vracet k dřívějšímu způsobu života.

Po několika mylně vyložených viděních a snech si uvědomil, že dosavadní způsob života pro něj nebyl ten pravý, a oznámil svým společníkům, že si vybral snoubenku, kterou je velice pohrdáno - absolutní chudobu. František velmi dobře znal Písmo svaté a jednotlivé verše evangelia mu v různých situacích vyvstávaly na mysli a určovaly další směr jeho počínání. Jednou z nejdůležitějších pohnutek na Františkově životní cestě byla slova evangelia: 'Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty.'(Lk 9,3 srov. 10,4) František, který začal žít opravdovou láskou k trpícímu Kristu, sobě i druhým často připomínal další Ježíšova slova: 'Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.' (Lk 9,23) V tomto duchu a s bezmeznou láskou vytvářel kolem sebe společenství a se svými druhy v hrubé kutně prostými slovy skrze kázání na různých místech a osobním příkladem ukazoval ostatním lidem, jak je zapotřebí žít podle evangelia.

V doprovodu prvních dvanácti bratrů z poustevny na Rivotortu přišel František v roce 1209 do Říma s prosbou o potvrzení jejich řehole jako nového řádu. Zdálo se nemyslitelné, že by tato skupina 'žebráků' mohla předstoupit před papeže. Papež Inocenc III. s Františkem nechtěl při prvním setkání mluvit, nakonec však znění jeho řehole vyslechl. I když jej dojala, namítl, že taková pravidla přesahují lidské síly. Vznikla však obava, že zamítnutí z tohoto důvodu by znamenalo zavrhnutí rad evangelia, protože Františkova řehole jim odpovídá. Označit evangelní dokonalost jako nerozumnou je nepřípustné. František proto dále obhajoval vytvoření svého řádu podobenstvím s výkladem. Papeže také ovlivnil sen, v němž viděl Lateránský chrám (při němž bylo papežské sídlo) nachylovat se k pádu a muže v oděvu žebráka, v němž poznal Františka, jak budovu podpírá. Následně papež s řeholí souhlasil a hned r. 1210 ji potvrdil, pro začátek jen ústně, spíše jako bratrstvo kajícníků s nižším svěcením. František přijal jáhenské svěcení a byl ustanoven generálním představeným.

František měl jedinečný vztah k přírodě a ke všem tvorům. Je znám jeho vztah ke zvířatům a jejich přítulnost k Františkovi. Kázal ptactvu, které ho obletovalo a rozmlouval s vlky. Obojí sloužilo jako kázání pro další posluchače. Pozornost ptáčků měla vést lidi k ochotě naslouchat Božímu slovu, zkrocený vlk zas naznačit, že i největší hříšník se s Boží milostí může napravit. Ve Františkově životě vše vedlo k probouzení lásky k Bohu, kterou žil.

Roku 1212 společně se sv. Klárou založil II. řeholní větev - klarisky. Sv. Klára si v březnu v kostelíku Porcinkule dala od Františka ostříhat vlasy, přijala hrubý hábit a složila sliby. O 23 let později do řádu klarisek vstoupila i česká princezna sv. Anežka Česká, kterou sv. Klára svými dopisy osobně vedla k hlubšímu chápání řehole.

Františkem připravená řádová pravidla potvrdil až 29. listopadu 1223 bulou Solet annuere  papež Honorius III. František téhož roku o Vánocích se souhlasem papeže poprvé v dějinách postavil v Grecciu betlém. Vytvořil ho jako živé jesličky v přírodní jeskyni upravené podle evangelia na betlémskou stáj. Byla tam sloužena mše svatá, při níž bylo hlouběji prožíváno tajemství vánoc.

V následujícím roce, 14. září při modlitbách na hoře La Verna (lat. Alverno), se Františkovi zjevil seraf v podobě ukřižovaného Spasitele a na Františkově těle zanechal stigmata - pět Kristových ran. Jednalo se o první předání stigmat v dějinách.

Již za necelé dva roky po jeho smrti jej 16.7. 1228 papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. Do baziliky postavené ke cti sv. Františka v r. 1230 ukryl bratr Eliáš jeho ostatky bez zveřejnění místa, z obav před zloději. V podzemní kryptě byly objeveny až roku 1818.

Františkáni přišli do Prahy ještě za života svého zakladatele, roku 1225 a během 35 let měli v českých zemích 30 klášterů.

Upraveno a převzato z www.catholica.cz autora Jana Chlumského.