Nejchudší a nejšťastnější sv. František z Assissi

Dnes uplynulo 785 let od smrti velkého reformátora církve své doby, zakladatele mužského řádu františkánů a ženského řádu klarisek, “snoubence chudoby” sv. Františka z Assisi. Františkáni přišli do Prahy ještě za života svého zakladatele roku 1225 a během 35 let měli v českých zemích 30 klášterů.
Publikováno: 4. 10. 2011 18:30

Sv. František se narodil v roce 1182 v Assisi v Umbrii ve střední Itálii a při křtu dostal jméno Jan. Jeho otec Petr Bernardone pocházel z Florencie a byl bohatým obchodníkem s látkami. Vzhledem k tomu, že otec obchodoval s Francií, naučily se francouzštině i jeho děti a malý Jan začal být příbuznými nazýván Francouzem a Franciskem (z toho Francesco - František). Otec si přál, aby se kupcem stal i František, který znal i latinu, ale jeho život se ubíral jiným směrem. Zprvu bychom ho snad mohli označit za bouřlivého mladíka, v němž ale převládala dobrota srdce.

Kvůli zábavám mu otec občas činil výčitky, ale matka ho omlouvala a jeho společníci ho měli v oblibě. Situace se změnila, když se nějak zapletl do bojů mezi měšťany z Assisi a z Perugie. Octl se v zajetí, z něhož se dostal až po roce. Ve 20 letech prodělal závažnější onemocnění, po němž se chtěl vracet k dřívějšímu způsobu života.

Po několika mylně vyložených viděních a snech si uvědomil, že dosavadní způsob života pro něj nebyl ten pravý, a oznámil svým společníkům, že si vybral snoubenku, kterou je velice pohrdáno - absolutní chudobu. František velmi dobře znal Písmo svaté a jednotlivé verše evangelia mu v různých situacích vyvstávaly na mysli a určovaly další směr jeho počínání. Jednou z nejdůležitějších pohnutek na Františkově životní cestě byla slova evangelia: "Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty."(Lk 9,3 srov. 10,4) František, který začal žít opravdovou láskou k trpícímu Kristu, sobě i druhým často připomínal další Ježíšova slova: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne." (Lk 9,23) V tomto duchu a s bezmeznou láskou vytvářel kolem sebe společenství a se svými druhy v hrubé kutně prostými slovy skrze kázání na různých místech a osobním příkladem ukazoval ostatním lidem, jak je zapotřebí žít podle evangelia.

V doprovodu prvních dvanácti bratrů z poustevny na Rivotortu přišel František v roce 1209 do Říma s prosbou o potvrzení jejich řehole jako nového řádu. Zdálo se nemyslitelné, že by tato skupina "žebráků" mohla předstoupit před papeže. Papež Inocenc III. s Františkem nechtěl při prvním setkání mluvit, nakonec však znění jeho řehole vyslechl. I když jej dojala, namítl, že taková pravidla přesahují lidské síly. Vznikla však obava, že zamítnutí z tohoto důvodu by znamenalo zavrhnutí rad evangelia, protože Františkova řehole jim odpovídá. Označit evangelní dokonalost jako nerozumnou je nepřípustné. František proto dále obhajoval vytvoření svého řádu podobenstvím s výkladem. Papeže také ovlivnil sen, v němž viděl Lateránský chrám (při němž bylo papežské sídlo) nachylovat se k pádu a muže v oděvu žebráka, v němž poznal Františka, jak budovu podpírá. Následně papež s řeholí souhlasil a hned r. 1210 ji potvrdil, pro začátek jen ústně, spíše jako bratrstvo kajícníků s nižším svěcením. František přijal jáhenské svěcení a byl ustanoven generálním představeným.

František měl jedinečný vztah k přírodě a ke všem tvorům. Je znám jeho vztah ke zvířatům a jejich přítulnost k Františkovi. Kázal ptactvu, které ho obletovalo a rozmlouval s vlky. Obojí sloužilo jako kázání pro další posluchače. Pozornost ptáčků měla vést lidi k ochotě naslouchat Božímu slovu, zkrocený vlk zas naznačit, že i největší hříšník se s Boží milostí může napravit. Ve Františkově životě vše vedlo k probouzení lásky k Bohu, kterou žil.

Roku 1212 společně se sv. Klárou založil II. řeholní větev - klarisky. Sv. Klára si v březnu v kostelíku Porcinkule dala od Františka ostříhat vlasy, přijala hrubý hábit a složila sliby. O 23 let později do řádu klarisek vstoupila i česká princezna sv. Anežka Česká, kterou sv. Klára svými dopisy osobně vedla k hlubšímu chápání řehole.

Františkem připravená řádová pravidla potvrdil až 29. listopadu 1223 bulou Solet annuere  papež Honorius III. František téhož roku o Vánocích se souhlasem papeže poprvé v dějinách postavil v Grecciu betlém. Vytvořil ho jako živé jesličky v přírodní jeskyni upravené podle evangelia na betlémskou stáj. Byla tam sloužena mše svatá, při níž bylo hlouběji prožíváno tajemství vánoc.

V následujícím roce, 14. září při modlitbách na hoře La Verna (lat. Alverno), se Františkovi zjevil seraf v podobě ukřižovaného Spasitele a na Františkově těle zanechal stigmata - pět Kristových ran. Jednalo se o první předání stigmat v dějinách.

Již za necelé dva roky po jeho smrti jej 16.7. 1228 papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. Do baziliky postavené ke cti sv. Františka v r. 1230 ukryl bratr Eliáš jeho ostatky bez zveřejnění místa, z obav před zloději. V podzemní kryptě byly objeveny až roku 1818.

Františkáni přišli do Prahy ještě za života svého zakladatele, roku 1225 a během 35 let měli v českých zemích 30 klášterů.

 

Upraveno a převzato z www.catholica.cz autora Jana Chlumského.

Související články

Další aktuality

První kroky k portugalským Světovým dnům mládeže a panamská statistika

Světové dny mládeže po loňské panamské etapě míří do Portugalska a tamní organizátoři podnikají první přípravné kroky. V dubnu do Fatimy připutují symboly těchto celosvětových setkání mladých lidí – dřevěný kříž a mariánská ikona, sdělil organizační výbor. V portugalské Coimbře se v těchto dnech konala první organizační schůzka, které se účastnil o. João Chagas, vedoucí sekce pro mládež vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život.
29.01.2020

Papež: Blahoslavenství jsou mnohem více než normy

Dopoledne se ve vatikánské aule Pavla VI. za účasti asi sedmi tisíc lidí konala generální audience. Byla zahájena čtením osmera blahoslavenství z Matoušova evangelia (Mt 5,1-11), která papež František zvolil za téma nového cyklu středečních katechezí. Celé znění katecheze naleznete v článku.
29.01.2020

Publicista Ziegler: Návrat Mariánského sloupu je porážkou nenávisti a vítězstvím zdravého rozumu

Pražští zastupitelé revokovali své dřívější usnesení a na Staroměstské náměstí by se měla vrátit replika Mariánského sloupu od sochaře Petra Váni. Je to náprava neomluvitelného barbarského činu.
29.01.2020

Na Velehradě se hovořilo o aktuálních otázkách pastorace povolání

Tento týden se na Velehradě setkalo skoro 60 řeholníků, kněží a laiků, aby spolu hovořili o pastoraci povolání v současném světě. Setkání zaštítil pomocný biskup brněnský Pavel Konzbul. Ze Slovenska navštívil konferenci biskup žilinské diecéze Tomáš Galis. Účastníkům konference byly mimo jiného prezentovány výsledky dotazníku, na který odpovědělo přes 250 mladých lidí hledajících svoji životní cestu.
29.01.2020

Katolický týdeník: Třicet let svobody řeholníků

Na tuto neděli připadá svátek Uvedení Páně do chrámu (2. února), který papež Jan Pavel II. spojil s oslavami Dne zasvěcených osob. Je tomu také třicet let, kdy se lidé v České republice začali po čtyřech dekádách komunistické vlády setkávat s řeholními hábity ve veřejném prostoru.
29.01.2020