Svatováclavské oslavy – státní, nebo církevní svátek?

Přinášíme vám komentář pražského arcibiskupa Mons. Dominika Duky, předsedy ČBK, k polemikám, které se nedávno objevily v tisku, ohledně oslav svátku sv. Václava.
Publikováno: 8. 10. 2011 16:59

Svatováclavské oslavy – státní, nebo církevní svátek?

 

Ještě před rokem se vzrušené debaty kolem svatovítské katedrály točily kolem jejího vnímání občany této země, kolem jejího poslání a významu v našich národních dějinách. Zdůrazňoval jsem tehdy porozumění pro ty, kdo nejsou sice věřící, ale považují katedrálu za „naši“, tedy místo natolik posvátné a spjaté s našimi dějinami, že se bojí, aby nepatřila výhradně církvi a nesloužila převážně bohoslužebným účelům. Je to nejen svatyně, ale i hrobka českých panovníků a dalších významných osobností, je to místo které patří ke kořenům naší státnosti a které vnímají téměř všichni naši občané jako místo zvláštní, mimořádné. My věřící je nazýváme místem posvátným, jiní je vnímají jako význačné, klíčové pro náš národ. To je něco, na čem se můžeme všichni společně shodnout a vyjadřovat této katedrále svou úctu každý svým způsobem, přičemž i věřící je občanem.

Také svatý Václav není a nebyl jen zakladatelem české státnosti, ani jen světcem. Byl obojím. K němu se utíkáme v dobách nejtěžších bez ohledu na své náboženské vyznání. My katolíci jej uctíváme mší, jiní věřící modlitbami, další pak zpěvem chorálu, při kterém zažíváme mimořádné silné emoce. Nechceme si svatého Václava přivlastnit. Naopak. Jsem rád, že zvláště v posledních letech se obnovuje jeho vnímání jako „vévody české země“, jediného právoplatného panovníka, který všem ostatním správu země jen svěřuje do jejich rukou. Takové bylo středověké chápání a možná dnes spíš pocitově vnímáme jeho přítomnost v klíčových okamžicích našich národních dějin. Proto pokládám za výraz krásné úcty, když lebku Václavovu veze do Boleslavi v předvečer jeho svátku prezidentská limuzína provázena policií či hradní stráží. Přál bych všem vidět úctu vojáků, kteří nejsou věřící, ale jsou hrdí na to, že mohou doprovodit ostatky zakladatele našeho státu.

Podobnou proměnou prochází v posledních letech i svátek našeho národního světce, svatého Václava samotného. Kdysi to byl ryze církevní svátek, který jsme za dob reálného socialismu vnímali jako znamení odporu. Poté, co byl poslanci schválen jako svátek státní, postupně se jeho náplň měnila. Nemyslím, že by bylo rozumné a slušné světit svátek "našeho" svatého Václava a vedle toho vnímat jako zcela odlišné oslavy Václava jako panovníka. Nejedná se opravdu o žádný návrat o staletí zpět, o žádnou jednotu trůnu a oltáře. Tyto obavy jsou liché. Jestliže se státní oslavy zúčastní pozvaní církevní představitelé, je přirozené, že na církevní oslavy jsou zváni představitelé státu.

Neměli bychom si plést angažmá představitelů politických stran s dobrými kontakty se státní správou této země. Začíná na nejnižší úrovni – u starostů i nejmenší obcí, se kterými jsem spolupracoval bez ohledu na jejich politickou příslušnost v zájmu obcí. Pokračuje přes hejtmany k ministrům a k nejvyššímu státnímu představiteli – prezidentu republiky. Snaha najít se všemi lidmi dobré vůle společnou řeč při sledování blaha této země není nic, co by mne ponižovalo a zač bych se styděl.

 Pokusme se i přes své politické a osobní výhrady a antipatie vidět na druhých lidech jejich lepší stránky, hledejme spíše to, co nás spojuje a ne to, co nás rozděluje. Bojím se totiž, že mnohdy jsme už ve stavu, kdy se díváme podezřívavě na pravdivé a správné výroky jen proto, že je vysloví někdo, kdo se nám nezamlouvá, na koho jsme zkrátka alergičtí. Zbytečně pak věcně rozdílná stanoviska personifikujeme a bojujeme spíše než proti myšlenkám, proti jejich nositelům. To bohužel bylo příznačné pro obě totality – nacistickou i komunistickou. Nevědomé zbytky takového myšlení mohou být v leckom z nás.

Těším se, že svatováclavské oslavy se stanou příležitostí k myšlenkovým návratům ke kořenům našeho státu, k promýšlení dobrých tradic a připomínání tak velkých hodnot, jako je rodina, víra či vlast.

 

Mons. Dominik Duka OP

arcibiskup pražský

 

 

 

 

 

 

 

Související články

Další aktuality

Naživo s Indy o tom, jak čeští dárci mění životy chudých indických dětí

Tento týden přijede do východních Čech indický koordinátor charitního projektu Adopce na dálku® P. Patrick Edward Pinto z oblasti Bangalore. O životě dětí z nejchudších indických rodin, kterým čeští dárci pomáhají získat vzdělání, bude vyprávět studentům na školách v Hradci Králové (20. 9.) a na Pardubicku (18., 19. a 23. 9.). Živé besedy pro veřejnost se uskuteční v Poličce (18. 9.), v Novém Městě nad Metují (20. 9.), v Kutné Hoře (21. 9.), v Dobrušce a v Rychnově (22. 9.) i v dalších městech. Ve čtvrtek 19. září se P. Pinto ještě setká s radním Pardubického kraje pro sociální péči a neziskový sektor Pavlem Šotolou a s řediteli Charit.
17.09.2019

Mše svatá zahájí proces blahořečení Adolfa Kajpra

Dnes uplynulo přesně 60 let od smrti P. Adolfa Kajpra SJ (1902–1959). Při příležitosti tohoto výročí a zahájení diecézní fáze procesu jeho blahořečení se bude slavit mše svatá v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí. Začne v neděli 22. září v 9 hodin a hlavním celebrantem bude pražský arcibiskup Dominik Duka OP. V závěru bohoslužby budou ostatky Božího služebníka Adolfa Kajpra uloženy v kostele.
17.09.2019

Mír spočívá na modlitbě a dialogu, píše papež komunitě Sant´Egidio

Ve španělském hlavním městě v neděli začalo každoroční mezinárodní setkání za mír, které za účasti tří set náboženských představitelů a osobností ze světa politiky i kultury pořádá římská komunita Sant´Egidio, tentokrát pod mottem „Mír bez hranic“. Třiatřicet let po modlitbě za mír v Assisi, k níž vyzval sv. Jan Pavel II., tak pokračuje tato „pouť míru“, jak ji v pozdravném poselství definuje papež František.
16.09.2019

Pastýřský list biskupa Vlastimila Kročila

Pastýřský list diecézního biskupa českobudějovického k 24. neděli v mezidobí.
16.09.2019

Svatoludmilská pouť na Levém Hradci

Ve dnech 14.-15. 9. 2019 se konala na Levém Hradci Svatoludmilská pouť, během níž byla vystavena lebka sv. Ludmily. V sobotu 14. 9. byla relikvie uvítána v kostele sv. Klimenta, poté byla slavena byzantsko-slovanská liturgie sv. Jana Zlatoústého ke cti sv. Ludmily. Hlavním celebrantem byl gen. vikář Apoštolského exarchátu Mons. Milan Hanuš. V neděli 15.9. slavnostní mši sv. celebroval Mons. Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský. Po mši kardinál Duka požehnal vyhlídku sv. Ludmily, následovala beseda a řeckokatolický chvalozpěv - Akathist.
16.09.2019