Stále moderní inspirace svaté Anežky

U příležitosti vyvrcholení oslav 800. narození sv. Anežky České vám přinášíme krátké zamyšlení historika doc. Jaroslava Šebka o významu a inspiraci této světice pro náš národ.

V tomto roce si u příležitosti 800. let od jejího narození připomínáme sv. Anežku, jednu z našich výrazných postav náboženského života, která však dokázala promlouvat i do tehdejšího utváření sociálních a společenských poměrů. Letošní rok sv. Anežky je jednou z etap v rámci reflexe významných výročí, které se k našim historickým tradicím váží (k dalším důležitým bodům připomínání našich duchovních osobností patří i blížící se cyrilometodějské výročí v roce 2013). Lid ji uctíval jako světici v podstatě hned po její smrti, i když na potvrzení svého místa mezi světci si musela počkat několik staletí.

Svatá Anežka určitě není jen symbolem, který by oslovil pouze lidí, hlásící se k víře, ale naše národní, kulturní i historická paměť ji uchovává jako osobnost, přesahující konfesní hranice. Při pohledu na význam svatoanežské tradice je třeba říci, že se nejedná jen o kapitolu, která postupně zapadá prachem, a budeme na ni vzpomínat jen jako na zajímavou historickou záležitost. Velký zájem, který v našem národě stále vzbuzuje, je nepochybně dán i starobylými legendami, jež tuto významnou postavu našich dějin provázejí. Podle nich se třeba traduje, že bude v naší zemi dobře, až se najdou její ostatky. Popularita naší světice se možná odvíjí také od toho, že její svatořečení v Římě 12. listopadu 1989 bylo branou, která otevírala cestu k návratu svobody do naší vlasti. Zájem v širší veřejnosti o její osobnost souvisí určitě i s jejími charakteristickými vlastnostmi, s nimiž vstoupila do dávných příběhů. Jako dcera mocného panovnického rodu nezůstávala v lesku a přepychu paláců, ale dokázala se sklonit k potřebám svého národa a lidu, což je bezpochyby výzvou i pro mocenskou elitu dnešní doby. Její empatie se projevovala velkorysou dobročinností, rezignací na světské pocty a nezištnou péčí o chudé, nemocné a obecně potřebné lidi. Jedná se tedy o připomínku vlastností, kterých se v naší společnosti na počátku třetího tisíciletí příliš nedostává.

Možná, že to může být jedna z inspirací, která nám může pomoci při vytváření pozitivních alternativ k dnešním obtížím, s nimiž se musíme potýkat. Svatá Anežka ve své době také musela reagovat na tehdejší problémy, na něž bylo třeba najít adekvátní odpověď. Proto se inspiruje tehdejšími spirituálními trendy v Evropě 13. století, vycházejícími z františkánských ideálů, jež jsou zaměřený také na pomoc těm, které by dnešní jazyk označil za sociálně vyloučené a v ikonografii je často zobrazována právě s těmi nejpotřebnějšími.

Současně si však můžeme při pohledu na Anežčin ideál klást i mnohem obecnější otázky. Debata nad aktuálními dimenzemi našich národních, státních i duchovních tradic se může stát jednou z možností, jak sbližovat různé společenské proudy a být tak přirozeným tmelem veřejného prostoru. V této souvislosti bychom neměli zapomenout i na další momenty jejího života. Z historických pramenů a legend, týkající se této naší světice víme, že jedním z charakteristických znaků jejího jednání, byl kromě jiné i pocit zodpovědnosti za společnost a stát. Ten dala jasně najevo, když zprostředkovala smíření mezi královským otcem a synem, svým bratrem a synovcem - Václavem I. a Přemyslem Otakarem I.. Byla si vědoma toho, že osobní zájmy musí ustoupit obecnějšímu prospěchu. Myslím, že právě tento aspekt Anežčina života je dobré si připomenout nyní, když se začíná konečně více diskutovat o tristním stavu politického a společenského život. Její rozvážnost a uvážlivost se přitom projevila jak v době rozkvětu přemyslovského státu, tak ale i v době tehdejších politických a sociálních krizí, kdy země prožívá chaos a rozvrat. Myslím si, že i to je rozměr, který nepostrádá na aktuálním rozměru vzhledem k dramatickým událostem na starém kontinentu, kterých jsme nyní bezprostředními svědky.

Hledání aktuálních inspirací z našeho spirituálního i národního dědictví je současně jedním z důležitých předpokladů pro to, jak začít vytvářet základy, na nichž se může vytvářet základ našeho budoucího fungování i naší pozice v Evropě, která nyní zažívá hrozivý efekt dominového pádu důvěryhodnosti a stability a vzrůstající nejistoty z budoucnosti. Ve všem tom se můžeme učit z příkladu sv. Anežky, a to zvláště nyní, kdy pomalu nazrává čas, abychom dokázali ve veřejném prostoru zohlednit obecnější zájem a prosadit hodnoty, které nevyplývají pouze z momentálního ekonomického prospěchu či z diktátu „nervózních“ trhů a burz.       

Jaroslav Šebek