Meda Mládková věnuje pražskému arcibiskupství vzácný obraz

Během ekumenické bohoslužby za oběti totalitních režimů, která se uskuteční v sobotu 17. listopadu v pražské svatovítské katedrále, věnuje Meda Mládková pražskému arcibiskupství reprodukci obrazu Zbraslavské Madony.

Praha: Stane se tak v souvislosti se slavnostním aktem udělování Svatováclavských medailí, jež bude součástí ekumenické bohoslužby a při kterém bude známá podporovatelka umění Meda Mládková mezi oceněnými.

 Obraz Madony Zbraslavské se zakladateli zbraslavského kláštera byl nalezen a zachráněn před zničením v padesátých letech minulého století při drancování a ničení klášterů komunistickou totalitou. Obraz byl darován paní Medě Mládkové jedním z českých politických exulantů, který ho přivezl do USA. Podle hodnocení prof. Mileny Bartlové jde o raně barokní olejomalbu na dřevěné desce ze třetí čtvrtiny 17. století, reprodukující uctívaný obraz Zbraslavské Madony. Madona Zbraslavská je jedním z nejcennějších a nejreprezentativnějších dochovaných mariánských obrazů z doby vlády Karla IV. (2. čtvrtina 14. století) a nyní je vystavena v Národní galerii v Praze. Velmi zdařilá zmenšená reprodukce obrazu Madony je zasazena do malby s klečícími postavami, přemyslovských králů Václava II. a III. jako zakladatelů kláštera Aula Regia. Na malbě je cenné zobrazení zbraslavského kláštera před barokní přestavbou i doplňující pečlivě vepsané texty, zřejmě opsané z dnes již neexistujících epitafů obou panovníků. Obraz má vysokou historickou i duchovní hodnotu jako výraz římskokatolické obnovy Čech po Třicetileté válce.

Společně s Medou Mládkovou převezmou v Den boje za svobodu a demokracii Svatováclavskou medaili z rukou předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miroslavy Němcové a arcibiskupa pražského a primase českého Dominika Duky ještě Anna (Aneta) Maclová a Marie Šeligová.

Anna (Aneta) Maclová (51), během jejíhož působení v Oblastní charitě Hradec Králové dostal novou tvář původní azylový dům pro muže – dnes Dům Matky Terezy – středisko sociálních služeb pro lidi bez domova, v roce 2002 vznikl Domov pro matky s dětmi, souběžně vznikla Poradna pro lidi v tísni, v roce 2004 Středisko rané péče Sluníčko a v roce 2006 Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím. Proměnami prošla i domácí péče, která nyní funguje v úzké spolupráci dvou středisek - Charitní ošetřovatelské a Charitní pečovatelské služby, vznikl Kruh dobrovolníků, vzdělávací programy, rozbíhá se terénní hospicová péče a je realizován projekt mezinárodní spolupráce zaměřený na výměnu zkušeností se zahraničními partnery v oblasti sociální rehabilitace. V současné době je Aneta Maclová zastupitelkou Statutárního města Hradec Králové a její prioritou je vytvoření a realizace koncepce sociálního bydlení. Dne 23. 11.2007 bylo Anetě Maclové uděleno papežské ocenění záslužného kříže „Pro Ecclesia et Pontifice“.

Meda Mládková (92) v roce 1946 odešla do Švýcarska, kde vystudovala ekonomii a později ve Francii dějiny umění. Společně s manželem se natrvalo usídlili ve Washingtonu v USA, kde vybudovali mimořádnou sbírku umění a zorganizovali řadu výstav českých a slovenských umělců, jimž tak umožnili vystoupit z izolace totalitního režimu a představit svou tvorbu ve svobodném světě. Po listopadu 1989 se Meda Mládková rozhodla celou kolekci věnovat Praze. Založila Nadaci Medy a Jana Mládkových a vybudovala Museum Kampa, pečující o jednu z nejvýznamnějších kolekcí uměleckých děl Františka Kupky, Otto Gutfreunda, sbírku Jiřího a Běly Kolářových, sbírku Jindřicha Chalupeckého a kolekci středoevropského moderního umění z let 1965-1985. Vedle výstavní činnosti se Museum Kampa podílí i na dalších společensky prospěšných aktivitách, jsou pořádány výtvarné dílny pro děti a rodiče, animační programy pro handicapované, workshopy, literární autorské večery a řada dobročinných projektů.                                                             

Marie Šeligová (90) pochází z chudé valašské rodiny. Vychodila osmiletou školu, a přestože se učila velmi dobře, rodinné poměry neumožnily další její studium. Ve čtrnácti letech musela jít sloužit k sedlákovi, v sedmnácti letech odešla pracovat na vinice v Bratislavě. V roce 1945 se provdala za vdovce, který měl v péči dvě malé děti. Odstěhovali se na Znojemsko a těžce pracovali na svém hospodářství. V roce 1952 byl manžel paní Marie Šeligové zatčen za údajnou velezradu a odsouzen na šest let nepodmíněně. Marie Šeligová převzala starost o hospodaření a nezletilé děti, které vychovávala v duchu křesťanských hodnot. V důsledku věznění manžel v roce 1958 zemřel a Marie Šeligová zůstala sama se sedmi dětmi, které z politických důvodů měly velké problémy s umístěním do škol i ve společenském zařazení. Největší oporou v nelehkém životním údělu byla Marii Šeligové víra v Boha a především se utíkala k Panně Marii Svatohostýnské. Po revoluci roku 1989 se Marie Šeligová aktivně zapojila do předávání svědectví o době totalitní moci a mj. iniciovala vznik památníku obětem komunistické diktatury v domovské obci Bantice.