Cenu Paměti národa získala řeholnice

Během včerejšího slavnostního večera v pražském Radiopláci, kterého se zúčastnil i emeritní pražský arcibiskup, kardinál Miloslav Vlk, byla udělena čtyřem laureátům Cena Paměti národa. Mezi oceněnými byla řádová sestra Anna Magdalena Schwarzová.

Praha: Cena Paměti národa je občanským oceněním, které uděluje neziskové sdružení POST BELLUM lidem, kteří se zachovali statečně v době totalitních režimů 20. století v Československu.

Oceněná řeholnice Anna Magdalena Schwarzová (přáteli přezdívaná Nina) se narodila 14. března 1921 v Praze, ve středostavovské rodině. Pod vlivem vzdálené příbuzné konvertovala jako dospívající dívka ke katolicismu, absolvovala gymnasium a už v roce 1939 se přihlásila do kláštera. Nepřijali ji. Prošla pak všemi útrapami, které čekaly Židy v protektorátu Böhmen und Mähren a 7. prosince 1941 ji spolu s rodiči deportovali do Terezína.  Anna s maminkou v ghettu přežily, navzdory nemocem, hladu a dalšímu strádání. Otce nacisté zaraždili v Osvětimi, stejně jako další příbuzné.

Po válce se Anna Schwarzová stala postulantkou karmelitánského kláštera a studovala jazyky na FFUK v Praze. V roce 1948 byla do kláštera přijata, po únorovém převratu ji na příkaz komunistického aparátu jako novicku poslali 'do civilu' a též vyhodili ze studií. Patřila tehdy ke křesťanskému společenství Rodina. Stýkala se s Oto Mádrem, Josefem Zvěřinou, Václavem Vaškem, Zdeňkem Bonaventurou Boušem…

12. února 1953 ji StB zatkla a obvinila z páchání 'protistátní činnosti ve spojení s již odsouzeným špionem Vatikánu' Mádrem. V březnu 1954 stanula před soudem (skupina Hošek a spol.), verdikt zněl jedenáct let zbavení svobody za velezradu, ztráta občanských práv a zabavení majetku. Byla vězněna v Ruzyni a v Pardubicích až do amnestie v roce 1960.

Šedesátá léta prožila v Českém Krumlově, pracovala v papírně, nejdřív jako dělnice, pak (neoficiálně) i jako tlumočnice. Teprve po 21. srpnu 1968 se vrátila do Prahy, roku 1976 šla do důchodu a o rok později, když se šťastnou shodou okolností dostala na Západ, složila v Římě řádné řeholní sliby, ačkoli i nadále zůstávala mimo klášter.

Chartu 77 Anna Magdalena Schwarzová nepodepsala, s chartisty se ovšem stýkala, úzce se spojila s disentem, spolupracovala i s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných (StB ji ve svých materiálech nesmyslně označuje za členku 'katolické sekce VONS'). Patřila k nemnoha politických vězňům z 50. let, kteří se i za normalizace účastnili protirežimních aktivit. Byla opakovaně zatýkána a sledována, policie u ní prováděla domovní prohlídky, sebrala jí pas, odposlouchávala telefon.

Na přelomu 70. a 80. let začala Anna Magdalena Schwarzová jezdit do Polska (m.j. proto, že StB oznámila do českého kláštera v Jiřetíně, pod který sestra Magdalena patřila, že její návštěvy jsou nadále nežádoucí, což klášter akcpetoval). Protože se přátelila s chartistou a politickým vězněm, jezuitou Františkem Líznou, tajná policie ji podezírala, že chystá jeho útěk za hranice. Jakkoli se podílela na opozičních aktivitách, její ústřední zájem v Polsku představoval Karmel – tajná policie ji však měla za špiónku.

Včera také obdrželi Cenu Paměti národa válečný veterán Imrich Gablech a bývalí političtí vězni Miluška Havlůjová a Luboš Jednorožec.