Jaký bude průběh konzistoře kardinálů?

V sobotu 18. února 2012 v 10.30 hodin bude pražský arcibiskup Dominik Duka OP v bazilice sv. Petra ve Vatikánu během zasedání konzistoře ustanoven kardinálem. Průběh konzistoře ukazuje, že "kardinálství" je Boží dar pro řízení a vedení církve po Božích cestách. Základní charakteristikou je služba.  
Publikováno: 17. 2. 2012 12:45

Slovo konzistoř pochází z latinského consistere („být dohromady s“) a od něj odvozeného consistorium (shromáždění, zasedání, rada). Původně se jím označovalo shromáždění císařových nejbližších spolupracovníků ve starověkém Římě, římská církev je pak převzala jako slavnostní zasedání nejbližších spolupracovníků a poradců papeže – kardinálů. Zatímco původně se na konzistoři projednávaly některé závažné otázky řízení církve, postupem času, především se vznikem kongregací (vatikánských ministerstev), se z ní stalo zasedání čistě formální.

Dnes konzistoř plní především dvě funkce: kardinálové dávají svůj souhlas s navrženými svatořečeními a papež uvádí do úřadu či ustanovuje (doslova „tvoří“) nové členy kardinálského sboru. Svou práci v řízení církve pak kardinálové vykonávají především v rámci zmíněných kongregací. Konzistoř, při níž bude v bazilice sv. Petra mezi kardinály uveden také pražský arcibiskup Dominik Duka, má charakter spíše společné modlitby než bohoslužby, neboť zasedání papežových poradců bylo původně pracovním setkáním a také je třeba vyhnout se dojmu, že se při ustanovení kardinálů jedná o udělení svátosti. Jistou zajímavostí je, že při nadcházející konzistoři bude evangelium zpívat jáhen z pražské arcidiecéze, který v současné době studuje v Římě.

Papež společné zasedání zahájí modlitbou pocházející přibližně z 5. století. V ní bude vyznávat, že Bůh, pramen všeho dobra, nepřestává svou církev zahrnovat dary. Bude také prosit, aby mu byl dán dar moudrosti nezbytný pro vedení církve. Protože církev žije z Božího slova, bude následovat čtení úryvku z Markova evangelia o rozmluvě Ježíše se svými učedníky. Učedníci v něm žádají, aby mohli spolu Ježíšem sedět na trůně ve slávě. A Ježíš jim odpovídá, že kdo chce obsadit nejpřednější místa, musí se stát služebníkem všech. Tento biblický úryvek naznačuje, že uvedení do kardinálské hodnosti není povýšením, ale ustanovením do služby: zatímco služba biskupů je na prvním místě službou lidem v konkrétním místě, služba kardinálů má dimenzi celosvětové církve.

Po papežově proslovu a krátké chvíli ticha začne vlastní moment kreace nových kardinálů. Svatý Otec prosloví starodávnou formuli, v níž mimo jiné zazní věta: „A proto, z autority všemohoucího Boha, svatých apoštolů Petra a Pavla i naší vlastní, tvoříme a slavnostně prohlašujeme kardinály svaté Římské církve tyto naše ctihodné bratry…“ Noví kardinálové před shromážděným Božím lidem vyznají víru církve a slíbí věrnost a poslušnost papeži; po té jim papež osobně předá kardinálský biret a prsten a přidělí kostel v Římě.

Předání kardinálského biretu, červeného čtyřrohého klobouku, papež doprovodí slovy, v nichž se zmiňuje, že červená je barva krve, kterou mají být noví kardinálové ochotni vycedit pro růst křesťanské víry, pokoj Božího lidu a svobodu církve. Prsten, znamení svazku s církví, má novým kardinálům připomínat, že jejich vlastní láska k církvi je posilována láskou nástupce sv. Petra. Na prstenu jsou zobrazeny postavy apoštolů Petra a Pavla inspirované sochami stojícími před vatikánskou bazilikou, s osmicípou hvězdou uprostřed, symbolem Panny Marie. Přidělení kostela v Římě odkazuje na dávnou tradici, kdy papežovými nejbližšími spolupracovníky byli římští faráři; znamená zároveň, že kardinál má své hmatatelné místo v Římě – srdci světové církve. Kreace kardinálů bude zakončena pozdravením pokoje, Otčenášem a další starověkou modlitbou, v níž bude papež prosit, aby Bůh, doplnil svou milostí lidskou slabost nových kardinálů, aby si mohli uchovat neporušenou víru a čistou mysl. Po konzistoři, při níž budou ustaveni noví kardinálové, bude bezprostředně následovat konzistoř týkající se procesu svatořečení sedmi blahoslavených.

Uspořádání konzistoře a zvolené texty zřetelně ukazují, v čem spočívá podstata „kardinálství“: Jedná se o Boží dar pro řízení a vedení církve po Božích cestách. Základní charakteristikou je úzké spojení s římským biskupem a služba celosvětové církvi, ochotná vydat se až k prolití krve. Závěrečná modlitba poukazuje na to, že kardinálové jsou i nadále slabými lidmi, za které je třeba se u Boha přimlouvat.

 

Radek Tichý, www.apha.cz

 

Autor článku:
František Jemelka

Související články

Další aktuality

Konference o mládeži 2019: Mluvme jazykem současnosti

Tématem 23. konference o mládeži byla digitální evangelizace, která se uskutečnila ve dnech 5. – 6. prosince v Češkovicích na Blanensku. Účastníci debatovali o možnostech, inspiracích a představách evangelizačního působení v digitálním prostoru v ČR.
06.12.2019

Abeceda křesťanské víry - 7. díl E - Evangelium

Sedmým písmenem v abecedě je „E“, jako evangelium. Evangelium doslova znamená „dobrá zpráva“. A co je tedy ta dobrá zpráva? Více v zamyšlení generálního sekretáře ČBK P. Stanislava Přibyla ze série krátkých videí Abeceda křesťanské víry.
06.12.2019

Kardinál Michael Czerny: Téma migrace je pro mne osobní, prožili jsme to jako rodina

Papež František jmenoval v říjnu třináct nových kardinálů. Jedním z nich byl i brněnský rodák Michael Czerny, jehož rodina po roce 1948 emigrovala do Kanady, kde on posléze vstoupil k jezuitům. Od roku 2016 působí ve Vatikánu v Sekci pro migranty a uprchlíky Dikasteria pro integrální lidský rozvoj. Při příležitosti synody o Amazonii jsme požádali kardinála Czerného o rozhovor, který nyní přinášíme v českém překladu.
06.12.2019

Betlémské světlo 2019

Letošní cesta skautů pro Betlémské světlo do Vídně se uskuteční v sobotu 14. prosince 2019. V neděli 15. prosince 2019 v 9.00 hodin při mši v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově předají skauti světlo z Betléma do rukou brněnského diecézního biskupa Vojtěcha Cikrleho.
06.12.2019

Film o biskupovi Vojtaššákovi v italské režii: Okysličení unavené víry Západu

Vojtaššák, dny barbarů - tak byl nazván nový dokumentárně-hraný film o spišském biskupovi Jánovi Vojtaššákovi. Snímek v režii italské autorské dvojice Alberta Di Giglia a Luigiho Beneschiho přiblížil publiku vatikánské filmotéky dramatické kapitoly pronásledování církve v Československu. “Je to svědectví okysličující stagnující a unavenou víru nás, obyvatel Západu,” říká Di Giglio.
04.12.2019