Jaký bude průběh konzistoře kardinálů?

V sobotu 18. února 2012 v 10.30 hodin bude pražský arcibiskup Dominik Duka OP v bazilice sv. Petra ve Vatikánu během zasedání konzistoře ustanoven kardinálem. Průběh konzistoře ukazuje, že "kardinálství" je Boží dar pro řízení a vedení církve po Božích cestách. Základní charakteristikou je služba.  
Publikováno: 17. 2. 2012 11:45

Slovo konzistoř pochází z latinského consistere („být dohromady s“) a od něj odvozeného consistorium (shromáždění, zasedání, rada). Původně se jím označovalo shromáždění císařových nejbližších spolupracovníků ve starověkém Římě, římská církev je pak převzala jako slavnostní zasedání nejbližších spolupracovníků a poradců papeže – kardinálů. Zatímco původně se na konzistoři projednávaly některé závažné otázky řízení církve, postupem času, především se vznikem kongregací (vatikánských ministerstev), se z ní stalo zasedání čistě formální.

Dnes konzistoř plní především dvě funkce: kardinálové dávají svůj souhlas s navrženými svatořečeními a papež uvádí do úřadu či ustanovuje (doslova „tvoří“) nové členy kardinálského sboru. Svou práci v řízení církve pak kardinálové vykonávají především v rámci zmíněných kongregací. Konzistoř, při níž bude v bazilice sv. Petra mezi kardinály uveden také pražský arcibiskup Dominik Duka, má charakter spíše společné modlitby než bohoslužby, neboť zasedání papežových poradců bylo původně pracovním setkáním a také je třeba vyhnout se dojmu, že se při ustanovení kardinálů jedná o udělení svátosti. Jistou zajímavostí je, že při nadcházející konzistoři bude evangelium zpívat jáhen z pražské arcidiecéze, který v současné době studuje v Římě.

Papež společné zasedání zahájí modlitbou pocházející přibližně z 5. století. V ní bude vyznávat, že Bůh, pramen všeho dobra, nepřestává svou církev zahrnovat dary. Bude také prosit, aby mu byl dán dar moudrosti nezbytný pro vedení církve. Protože církev žije z Božího slova, bude následovat čtení úryvku z Markova evangelia o rozmluvě Ježíše se svými učedníky. Učedníci v něm žádají, aby mohli spolu Ježíšem sedět na trůně ve slávě. A Ježíš jim odpovídá, že kdo chce obsadit nejpřednější místa, musí se stát služebníkem všech. Tento biblický úryvek naznačuje, že uvedení do kardinálské hodnosti není povýšením, ale ustanovením do služby: zatímco služba biskupů je na prvním místě službou lidem v konkrétním místě, služba kardinálů má dimenzi celosvětové církve.

Po papežově proslovu a krátké chvíli ticha začne vlastní moment kreace nových kardinálů. Svatý Otec prosloví starodávnou formuli, v níž mimo jiné zazní věta: „A proto, z autority všemohoucího Boha, svatých apoštolů Petra a Pavla i naší vlastní, tvoříme a slavnostně prohlašujeme kardinály svaté Římské církve tyto naše ctihodné bratry…“ Noví kardinálové před shromážděným Božím lidem vyznají víru církve a slíbí věrnost a poslušnost papeži; po té jim papež osobně předá kardinálský biret a prsten a přidělí kostel v Římě.

Předání kardinálského biretu, červeného čtyřrohého klobouku, papež doprovodí slovy, v nichž se zmiňuje, že červená je barva krve, kterou mají být noví kardinálové ochotni vycedit pro růst křesťanské víry, pokoj Božího lidu a svobodu církve. Prsten, znamení svazku s církví, má novým kardinálům připomínat, že jejich vlastní láska k církvi je posilována láskou nástupce sv. Petra. Na prstenu jsou zobrazeny postavy apoštolů Petra a Pavla inspirované sochami stojícími před vatikánskou bazilikou, s osmicípou hvězdou uprostřed, symbolem Panny Marie. Přidělení kostela v Římě odkazuje na dávnou tradici, kdy papežovými nejbližšími spolupracovníky byli římští faráři; znamená zároveň, že kardinál má své hmatatelné místo v Římě – srdci světové církve. Kreace kardinálů bude zakončena pozdravením pokoje, Otčenášem a další starověkou modlitbou, v níž bude papež prosit, aby Bůh, doplnil svou milostí lidskou slabost nových kardinálů, aby si mohli uchovat neporušenou víru a čistou mysl. Po konzistoři, při níž budou ustaveni noví kardinálové, bude bezprostředně následovat konzistoř týkající se procesu svatořečení sedmi blahoslavených.

Uspořádání konzistoře a zvolené texty zřetelně ukazují, v čem spočívá podstata „kardinálství“: Jedná se o Boží dar pro řízení a vedení církve po Božích cestách. Základní charakteristikou je úzké spojení s římským biskupem a služba celosvětové církvi, ochotná vydat se až k prolití krve. Závěrečná modlitba poukazuje na to, že kardinálové jsou i nadále slabými lidmi, za které je třeba se u Boha přimlouvat.

 

Radek Tichý, www.apha.cz

 

Autor článku:
František Jemelka

Související články

Další aktuality

Papež k Akademii pro život: Potrat a eutanázie - velice špatný zvyk zabíjet

Nestačí pouze usilovat o rovnou distribuci vakcín, péči o zdraví je třeba vnímat v širším kontextu rovných a spravedlivých kritérií a podpory života. – Papež František o tom mluvil při audienci pro účastníky plenárního zasedání Papežské akademie pro život. Třídenní setkání tohoto grémia, které probíhá částečně streamovaně, se soustřední na téma veřejného zdraví.
27.09.2021

Synodalita - Rozhovor s teologem Ctiradem Václavem Pospíšilem

Přinášíme vám seriál rozhovorů z dílny Teologické fakulty Jihočeské univerzity o dokumentech mezinárodní teologické komise. Tento díl je rozhovorem s teologem Ctiradem Václavem Pospíšilem o synodalitě.
27.09.2021

Náboženská svoboda - Rozhovor s teologem Ctiradem Václavem Pospíšilem

Přinášíme vám seriál rozhovorů z dílny Teologické fakulty Jihočeské univerzity o dokumentech mezinárodní teologické komise. Tento díl je rozhovorem s teologem Ctiradem Václavem Pospíšilem o náboženské svobodě.
27.09.2021

Svátosti - Rozhovor s teoložkou Veronikou Řehákovou

Přinášíme vám seriál rozhovorů z dílny Teologické fakulty Jihočeské univerzity o dokumentech mezinárodní teologické komise. Tento díl je rozhovorem s teoložkou Veronikou Řehákovou o svátostech.
27.09.2021

Radu evropských biskupských konferencí povede Litevec Grušas

V čele Rady evropských biskupských konferencí (CCEE) poprvé stojí arcibiskup, který se nenarodil na evropské půdě. Za nástupce kardinála Angela Bagnasca zvolili účastníci římského plenárního zasedání vilniuského arcibiskupa Gintarase Grušase, který se narodil v roce 1961 ve Washingtonu v litevské diaspoře.
27.09.2021