Jaký bude průběh konzistoře kardinálů?

V sobotu 18. února 2012 v 10.30 hodin bude pražský arcibiskup Dominik Duka OP v bazilice sv. Petra ve Vatikánu během zasedání konzistoře ustanoven kardinálem. Průběh konzistoře ukazuje, že "kardinálství" je Boží dar pro řízení a vedení církve po Božích cestách. Základní charakteristikou je služba.  
Publikováno: 17. 2. 2012 12:45

Slovo konzistoř pochází z latinského consistere („být dohromady s“) a od něj odvozeného consistorium (shromáždění, zasedání, rada). Původně se jím označovalo shromáždění císařových nejbližších spolupracovníků ve starověkém Římě, římská církev je pak převzala jako slavnostní zasedání nejbližších spolupracovníků a poradců papeže – kardinálů. Zatímco původně se na konzistoři projednávaly některé závažné otázky řízení církve, postupem času, především se vznikem kongregací (vatikánských ministerstev), se z ní stalo zasedání čistě formální.

Dnes konzistoř plní především dvě funkce: kardinálové dávají svůj souhlas s navrženými svatořečeními a papež uvádí do úřadu či ustanovuje (doslova „tvoří“) nové členy kardinálského sboru. Svou práci v řízení církve pak kardinálové vykonávají především v rámci zmíněných kongregací. Konzistoř, při níž bude v bazilice sv. Petra mezi kardinály uveden také pražský arcibiskup Dominik Duka, má charakter spíše společné modlitby než bohoslužby, neboť zasedání papežových poradců bylo původně pracovním setkáním a také je třeba vyhnout se dojmu, že se při ustanovení kardinálů jedná o udělení svátosti. Jistou zajímavostí je, že při nadcházející konzistoři bude evangelium zpívat jáhen z pražské arcidiecéze, který v současné době studuje v Římě.

Papež společné zasedání zahájí modlitbou pocházející přibližně z 5. století. V ní bude vyznávat, že Bůh, pramen všeho dobra, nepřestává svou církev zahrnovat dary. Bude také prosit, aby mu byl dán dar moudrosti nezbytný pro vedení církve. Protože církev žije z Božího slova, bude následovat čtení úryvku z Markova evangelia o rozmluvě Ježíše se svými učedníky. Učedníci v něm žádají, aby mohli spolu Ježíšem sedět na trůně ve slávě. A Ježíš jim odpovídá, že kdo chce obsadit nejpřednější místa, musí se stát služebníkem všech. Tento biblický úryvek naznačuje, že uvedení do kardinálské hodnosti není povýšením, ale ustanovením do služby: zatímco služba biskupů je na prvním místě službou lidem v konkrétním místě, služba kardinálů má dimenzi celosvětové církve.

Po papežově proslovu a krátké chvíli ticha začne vlastní moment kreace nových kardinálů. Svatý Otec prosloví starodávnou formuli, v níž mimo jiné zazní věta: „A proto, z autority všemohoucího Boha, svatých apoštolů Petra a Pavla i naší vlastní, tvoříme a slavnostně prohlašujeme kardinály svaté Římské církve tyto naše ctihodné bratry…“ Noví kardinálové před shromážděným Božím lidem vyznají víru církve a slíbí věrnost a poslušnost papeži; po té jim papež osobně předá kardinálský biret a prsten a přidělí kostel v Římě.

Předání kardinálského biretu, červeného čtyřrohého klobouku, papež doprovodí slovy, v nichž se zmiňuje, že červená je barva krve, kterou mají být noví kardinálové ochotni vycedit pro růst křesťanské víry, pokoj Božího lidu a svobodu církve. Prsten, znamení svazku s církví, má novým kardinálům připomínat, že jejich vlastní láska k církvi je posilována láskou nástupce sv. Petra. Na prstenu jsou zobrazeny postavy apoštolů Petra a Pavla inspirované sochami stojícími před vatikánskou bazilikou, s osmicípou hvězdou uprostřed, symbolem Panny Marie. Přidělení kostela v Římě odkazuje na dávnou tradici, kdy papežovými nejbližšími spolupracovníky byli římští faráři; znamená zároveň, že kardinál má své hmatatelné místo v Římě – srdci světové církve. Kreace kardinálů bude zakončena pozdravením pokoje, Otčenášem a další starověkou modlitbou, v níž bude papež prosit, aby Bůh, doplnil svou milostí lidskou slabost nových kardinálů, aby si mohli uchovat neporušenou víru a čistou mysl. Po konzistoři, při níž budou ustaveni noví kardinálové, bude bezprostředně následovat konzistoř týkající se procesu svatořečení sedmi blahoslavených.

Uspořádání konzistoře a zvolené texty zřetelně ukazují, v čem spočívá podstata „kardinálství“: Jedná se o Boží dar pro řízení a vedení církve po Božích cestách. Základní charakteristikou je úzké spojení s římským biskupem a služba celosvětové církvi, ochotná vydat se až k prolití krve. Závěrečná modlitba poukazuje na to, že kardinálové jsou i nadále slabými lidmi, za které je třeba se u Boha přimlouvat.

 

Radek Tichý, www.apha.cz

 

Autor článku:
František Jemelka

Související články

Další aktuality

Katolický týdeník: Poprvé zahrály svatovítské varhany

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu nedaleko Barcelony.
15.10.2019

Zrušení zdanění finančních náhrad Ústavním soudem

Zdanění finančních náhrad poskytovaných v rámci majetkového vyrovnání státu s církvemi je protiústavní. Před několika okamžiky takto rozhodl Ústavní soud v Brně.
15.10.2019

Varhany pro katedrálu svatého Víta se poprvé rozezněly v Barceloně

Ve varhanářské dílně Gerharda Grenzinga ve španělské Barceloně se v pondělí 14. října poprvé rozezněly nové varhany pro katedrálu svatého Víta v Praze. Poslechnout si je přijela delegace z České republiky v čele s kardinálem Dominikem Dukou. V pražské katedrále by měly poprvé zaznít 15. června 2020 na svátek hlavního patrona katedrály sv. Víta.
15.10.2019

Priority evangelizace (nejen) v Amazonii

Přinášíme překlad článku uruguayského salesiána Martína Lasarta, který vyšel na webu Settimana News. Martín Lasarte doprovází misionáře v Africe a Americe a papež František ho vybral mezi účastníky synody o Amazonii. Ve svém článku se zamýšlí nad otázkami priorit evangelizace v Amazonii a polemizuje přitom s tvrzením, podle něhož je přednostním řešením této věci svěcení tzv. viri probati, osvědčených ženatých věřících laiků spořádaného života.
15.10.2019

Výstavu Svědkové lidskosti lze shlédnout v pražském klášteře sv. Tomáše

Výstava „Svědkové lidskosti – Odpůrci nacismu z řad sudetoněmeckých křesťanů v letech 1938 – 1945“ představuje osudy deseti lidí, kteří se z křesťanského přesvědčení postavili nacismu a zaplatili za to svým životem. Ve dnech 17. října – 17. listopadu 2019 ji můžete shlédnout v pražském klášteře sv. Tomáše.
15.10.2019