Kardinálové českých zemí

V sobotu 18. února 2012 se od 10.30 hodin pražský arcibiskup Dominik Duka OP zúčastní v bazilice sv. Petra ve Vatikánu zasedání kardinálské konzistoře. Během ní se stane dalším kardinálem pocházejícím z českých zemí.
Publikováno: 17. 2. 2012 13:15

V případě nositelů kardinálského purpuru v českých zemích v minulosti se z velké části jednalo o výrazné osobnosti, které neovlivňovaly jen dění u nás, ale minimálně i ve středoevropském rámci. Stačí zmínit jména Arnošt Vojtěch z Harrachu z pobělohorského období či z předminulého století Bedřicha Schwarzenberga (ten se stal kardinálem ještě před jmenováním pražským arcibiskupem ve 33 letech v roce 1842 jako arcibiskup v Salcburku), Bedřicha Fürstenberga, který se zasloužil o rozvoj cyrilometodějské úcty, nebo  Františka Saleského Bauera.

První kardinálské jmenování pro Československo však přišlo až v roce 1935, kdy se jím stal pražský arcibiskup Karel Kašpar. Velké šance se tehdy přisuzovaly také olomouckému arcibiskupovi Leopoldu Prečanovi, protože se významně zasloužil o zdar celostátního katolického sjezdu v Praze v létě 1935, jehož průběh s uznáním později hodnotil i Vatikán. Kašpar byl však velice dobře zapsán v kuriálních kruzích již od dob svých římských studií, což byl důležitý odrazový můstek pro rozvoj jeho církevní kariéry. Slavnostní jmenování kardinálů proběhlo v Římě 16. prosince 1935 a během římského pobytu vyslovil Kašpar také přání, aby proběhlo svatořečení Anežky České. Karel Kašpar se poté triumfálně vrátil do Prahy a lze říci, že i toto jmenování přispělo k dalšímu vylepšení vztahů mezi republikou a katolickou církví, které se projevilo i významnou rolí, jakou sehrála katolická politika při prosazení volby Edvarda Beneše prezidentem.

Tři další jmenování se odehrály již v etapě komunistické vlády. První z nich se týkalo pražského arcibiskupa Josefa Berana, který byl od června 1949 internován na různých místech Čech a Moravy. Poté, co byl z internace v roce 1963 propuštěn, začala probíhat intenzivní jednání, jež měla řešit jeho další osud. Při jednání s vatikánskými představiteli se snažilo komunistické vedení prosadit co nejméně výhodné podmínky pro církev a dosadit na významné pozice v církevní struktuře (tedy na místo pražského arcibiskupa) režimu loajální kandidáty. Na podzim 1964 předsednictvo ÚV KSČ například navrhovalo, aby se arcibiskupství odsunulo na jiné místo v Praze a budova na Hradčanském náměstí tak získala jiné využití. Papež Pavel VI. ho jmenoval kardinálem v lednu 1965 a odlet na konzistoř a oficiální převzetí kardinálské hodnosti bylo cestou, jak otázku dalšího církevního vývoje u nás řešit. Beran se nerad podvolil tvrdému nátlaku ze strany komunistického státu a odletěl do Říma bez možnosti návratu. Beranova osobní oběť však přispěla k tomu, aby se správy pražského arcibiskupství ujal František Tomášek, který byl původně navrhován na post olomouckého biskupa (do Prahy byl proponován hodnostář, který by se choval k režimu vstřícněji). Tím pádem však většina diecézí v českých zemích zůstala do Pražského jara neobsazena. František Tomášek získal kardinálský purpur v květnu 1976 „in pectore“, tedy tajně (jeho jmenování bylo zveřejněno až v červnu 1977). S tím bylo spojeno definitivní sladění diecézních hranic se státními (30. 12. 1977) a jmenování Tomáška pražským arcibiskupem.

Tajně byl v konzistoři za kardinála vyhlášen v roce 1969 i litoměřický biskup Štěpán Trochta, jehož jméno vešlo ve známost až o čtyři roky později. To však již stoupal zájem komunistických úřadů o omezení jeho vlivu, a proto byl vystaven šikanám ze strany církevního tajemníka. Po jednom takovém vyčerpávajícím rozhovoru Trochta v dubnu 1974 zemřel. 

Tomáškův nástupce Miloslav Vlk byl první, kdo získal v roce 1994 kardinálskou hodnost v polistopadovém období. Od devět let později jmenoval papež Jan Pavel II. kardinálem Tomáše Špidlíka, který byl zároveň prvním, kdo neměl biskupské svěcení. S letošním jmenováním arcibiskupa Duky je spojeno i jedno historické prvenství. Poprvé v historii má pražská arcidiecéze na několik měsíců dva kardinály s volitelským právem.

 

Jaroslav Šebek, www.apha.cz 

Autor článku:
František Jemelka

Související články

Další aktuality

Kardinál Angelo De Donatis je pozitivní na koronavirus

V pondělí 30. března 2020 byl kardinál Angelo De Donatis, generální vikář římské diecéze, po projevu některých symptomů pozitivně testován na koronavirus (COVID-19). Kardinál byl převezen do nemocnice Gemelli v Římě.
31.03.2020

Zemřel fr. Jordán Vinklárek OP

V pondělí 30. března 2020 ve 23.45 v Charitním domově ve Staré Boleslavi odevzdal svou duši Pánu fr. Jordán Jaromír Vinklárek OP. Zemřel ve věku 95 let, 69 letech řeholních slibů a 55 letech kněžství. Byl posledním dominikánem české provincie, který vstoupil do řádu před násilným přerušením řeholního života v roce 1950. Vynikal velkou horlivostí o spásu duší v době komunistického pronásledování i za nově nabyté svobody. R. I. P.
31.03.2020

Videoseriál Velikonoce v rodině: 4. díl - Vigilie vzkříšení

Jak prožít Vigilii vzkříšení Páně? Nápovědu, komentář a inspiraci najdete ve videu, které pro vás připravila Liturgie.cz.
31.03.2020

Poděkování arcibiskupa Graubnera pracovníkům Charit

Arcibiskup Jan Graubner, předseda Komise pro Charitu při ČBK, napsal děkovný dopis řediteli Charity ČR Mgr. Lukáši Curylovi, ve kterém děkuje všem pracovníkům Charit za jejich mimořádné nasazení v této době.
31.03.2020

Videoseriál Velikonoce v rodině: 3. díl - Velký pátek

Jak prožít Velký pátek? Nápovědu, komentář a inspiraci najdete ve videu, které pro vás připravila Liturgie.cz.
31.03.2020