Velká lekce Václava Havla

Ve vatikánském deníku Osservatore Romano vyšel zajímavý článek kardinála Giovanniho Coppy, bývalého apoštolského nuncia v České republice, o nedávno zesnulém bývalém českém prezidentovi Václavu Havlovi. Přinášíme vám český překlad tohoto článku.

Měsíc od smrti prvního presidenta České republiky

Velká lekce Václava Havla

Byl mistrem reflexe o transcedenci, o bytí, o lidském „já“ a lidském osudu

Měsíc po smrti Václava Havla (18. prosince) se jeví jako stále obtížnější napsat o něm něco hodnotného, i přestože byl v minulém století jedním ze světových protagonistů v dobrodružství lidského ducha a politické činnosti. Jeho dílem však byl celý jeho život. On sám to poznamenal na konci dopisu číslo 136, který 10. července 1982 poslal z vězení své manželce Olze: „Psaní mi chybí stále více a v hloubi duše jsem přesvědčen, že píši výhradně dílo svého života“ (Bologna, Centro Studi Europa orientale, 1983); citace je bohužel opomenuta jak v originálním vydání (Praha 1992), tak i v italském (Treviso, Santi Quaranta, 2010).

Havel byl velkým mistrem v reflexi moderního člověka o velkých problémech transcedence, bytí, lidského „já“ a lidského osudu. Jeho myšlení bylo nepřetržitě přitahováno odpověďmi na takové otázky; odpověďmi, které v posledku vedou ke konfrontaci s Bohem. Jeho Dopisy Olze, ale i všechna další díla, jako jsou jeho divadelní hry, spisy Moc bezmocných, Dálkový výslech, Člověk na hradě jsou studnicí filosofických a existenciálních úvah, které vyúsťují do poslední otázky o Bohu, o křesťanství a náboženství. Všechno možná prochází nepokojem, často brázděným aporiemi a protiklady, ale s upřímností vlastního urputného a neukojitelného hledání...

Celý text je ke stažení v příloze.