Církvi majetek nikdy nepatřil?

V současné diskusi kolem tzv. "církevních restitucí" je často, mimo jiné, nastolována otázka historického vlastnictví církevního majetku. K tomuto tématu jsme připravili komentář historika a politologa PhDr. Michala Pehra:
Publikováno: 1. 3. 2012 13:11

Církvi majetek stejně nepatřil

Nejenom v našem prostředí se velmi často setkáváme s demagogickým argumentem, že církev nikdy majetek nevlastnila, protože to byl majetek panovníka respektive státu a církev ho měla jen propůjčený, a tudíž stát si ho mohl kdykoliv přivlastnit. Tento „oblíbený“ argument kritiků církve využívá skutečnosti, že vývoj vlastnictví církevního majetku prošel po právní stránce složitým procesem, a navíc mnohdy se stal cílem zájmu nejrůznějších „nenechavců“ nebo chceme-li nejednoho státu, panovníka či diktátora, protože církev se mnohdy jevila jako snadnou obětí, nemající často žádné mocenské prostředky.

Pravdou je, že ve středověku nebo i později skrze patronátní právo jsme svědky nejrůznějších interpretací církevního majetku a snad právě proto jsme v této době svědky i boje duchovní a světské moci o nadvládu.

Historický vývoj však potvrdil vlastnictví církve, která získala majetek v průběhu staletí různým způsobem. To nebyly jen dary panovníka či knížete, který mohl církvi majetek odejmout. Velmi často totiž církev majetek získala historickým vývojem na základě nejrůznějších intencí, příspěvků věřících, odkazů, darů ale i koupí a také na základě své vlastní hospodářské činnosti.

O tom, že církev je právoplatným vlastníkem svého majetku, nepochybovalo ani prvorepublikové Československo, který ač někdy protikatolicky naladěno uvádělo vždy příslušnou církevní instituci jako právoplatného vlastníka. Je nepochybné, že kdyby existovaly jakékoliv pochybnosti o vlastnictví, tak už meziválečné Československo by tento majetek zpochybnilo a snažilo se jej získat ve svůj prospěch, ale to se nikdy nestalo. To až v pozdější době jsme svědky nemístného zpochybňování, kdy komunistický režim zabavil podstatnou část církevního majetku s cílem ji ekonomicky ovládnout. Stále platné (proti) církevní zákony z roku 1949 jsou toho dokladem.

                                                                                      Autor: PhDr. Michal Pehr

Autor článku:
František Jemelka

Související články

Další aktuality

Červená středa – připomínka pronásledovaných za víru – již zítra

Mezinárodní iniciativa Červená středa se letos v České republice uskuteční 25. listopadu již potřetí. Program v Praze začne konferencí v Karolinu o pronásledování pro víru ve světě, po ní bude následovat společná křesťansko-židovská modlitba a průvod kolem tří červeně nasvícených budov. Symbolem této iniciativy je nasvícení významných budov na červeno, což odkazuje na utrpení pronásledovaných pro víru. Akci organizuje společně Česká biskupská konference s Ekumenickou radou církví v ČR, Federací židovských obcí v ČR a Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku.
24.11.2020

Vyjádření Stálé rady ČBK k situaci kolem Rady České televize

Přinášíme vyjádření Stálé rady ČBK k situaci ohledně Rady České televize:
24.11.2020

Ekumenická rada církví zvolila generálního sekretáře

Valné shromáždění ekumenické rady církví na svém jednání dnes, 24. 11. 2020, zvolilo generálním sekretářem na další čtyři roky Petra Jan Vinše.
24.11.2020

Papež lékařům: Jste neoslavovanými hrdiny pandemie

Papež František prostřednictvím krátkého videa oslovil lékaře a ošetřovatele ve svojí vlasti u příležitosti tamějšího Dne ošetřovatelů (21.11.) a Dne lékařů (3. 12.), připadajích na tyto dny.
24.11.2020

P. Stanislav Přibyl zve na Červenou středu

„Náboženská svoboda, svoboda vyznání, je sice základní lidské právo, ale není zdaleka samozřejmostí,“ říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. Proto si oběti pronásledování pro víru ve světě připomeneme již tuto středu, na Červenou středu, 25. listopadu.
24.11.2020