Církvi majetek nikdy nepatřil?

V současné diskusi kolem tzv. "církevních restitucí" je často, mimo jiné, nastolována otázka historického vlastnictví církevního majetku. K tomuto tématu jsme připravili komentář historika a politologa PhDr. Michala Pehra:
Publikováno: 1. 3. 2012 13:11

Církvi majetek stejně nepatřil

Nejenom v našem prostředí se velmi často setkáváme s demagogickým argumentem, že církev nikdy majetek nevlastnila, protože to byl majetek panovníka respektive státu a církev ho měla jen propůjčený, a tudíž stát si ho mohl kdykoliv přivlastnit. Tento „oblíbený“ argument kritiků církve využívá skutečnosti, že vývoj vlastnictví církevního majetku prošel po právní stránce složitým procesem, a navíc mnohdy se stal cílem zájmu nejrůznějších „nenechavců“ nebo chceme-li nejednoho státu, panovníka či diktátora, protože církev se mnohdy jevila jako snadnou obětí, nemající často žádné mocenské prostředky.

Pravdou je, že ve středověku nebo i později skrze patronátní právo jsme svědky nejrůznějších interpretací církevního majetku a snad právě proto jsme v této době svědky i boje duchovní a světské moci o nadvládu.

Historický vývoj však potvrdil vlastnictví církve, která získala majetek v průběhu staletí různým způsobem. To nebyly jen dary panovníka či knížete, který mohl církvi majetek odejmout. Velmi často totiž církev majetek získala historickým vývojem na základě nejrůznějších intencí, příspěvků věřících, odkazů, darů ale i koupí a také na základě své vlastní hospodářské činnosti.

O tom, že církev je právoplatným vlastníkem svého majetku, nepochybovalo ani prvorepublikové Československo, který ač někdy protikatolicky naladěno uvádělo vždy příslušnou církevní instituci jako právoplatného vlastníka. Je nepochybné, že kdyby existovaly jakékoliv pochybnosti o vlastnictví, tak už meziválečné Československo by tento majetek zpochybnilo a snažilo se jej získat ve svůj prospěch, ale to se nikdy nestalo. To až v pozdější době jsme svědky nemístného zpochybňování, kdy komunistický režim zabavil podstatnou část církevního majetku s cílem ji ekonomicky ovládnout. Stále platné (proti) církevní zákony z roku 1949 jsou toho dokladem.

                                                                                      Autor: PhDr. Michal Pehr

Autor článku:
František Jemelka

Související články

Další aktuality

Vznikl nový internetový portál Velikonoce.cz

Farnosti a sbory mohou nově prezentovat své velikonoční programy na stránkách www.velikonoce.cz. Návštěvníci webu mohou vyhledávat v nabídce programů podle jednotlivých dnů, podle věkového zaměření (pro děti, mládež, rodiny, seniory). Je uveden přehled nejen online přenosů, ale také kostelů otevřených k soukromé modlitbě, inspirace k prožití velikonočního smíření s Bohem, k vedení domácí bohoslužby či tvoření nebo netradiční aktivity o Velikonocích...
09.04.2020

Prohlášení arcibiskupa Fishera k případu kardinála Pella

Přinášíme vám překlad textu prohlášení arcibiskupa ze Sydney, Anthonyho Fishera OP, ohledně osvobozujícího rozsudku Australského nejvyššího soudu v případu kardinála George Pella.
09.04.2020

Křížová cesta 2020 vedená Svatým otcem Františkem 10. dubna

Přinášíme vám překlad celého textu křížové cesty, kterou bude Svatý otec František vést na Svatopetrském náměstí na Velký pátek 10. dubna 2020.
09.04.2020

Modlitba v rodině – Velikonoční triduum

Letos se křesťané nemohou sejít, aby slavili nejdůležitější slavnost a tajemství liturgického roku. Přesto se každá rodina může v modlitbě spojit s celou církví. Nabízíme tedy návrh domácího slavení Velikonočního tridua. Jednotlivé části modlitby nejsou nic jiného, než slova Písma, modlitby a gesta, která prožíváme během liturgie. Texty jsou doplněny také o modlitby před jídlem a požehnání velikonočních pokrmů o Neděli Zmrtvýchvstání Páně.
09.04.2020

Požehnané Velikonoce 2020!

Jménem celé České biskupské konference přejeme vám i vašim blízkým požehnané velikonoční svátky!
08.04.2020