Turismus může být cestou k Bohu

Turismus může člověku umožnit setkání s Bohem díky zkušenosti krásy stvoření. Tuto myšlenku zdůraznil Benedikt XVI. 23. dubna 2012 ve svém poselství účastníkům sedmého Světového kongresu pastorace turismu. Setkání organizuje Papežská rada pro pastoraci migrantů a lidí mimo domov společně s mexickou biskupskou konferencí ve východomexickém letovisku Kankún. Papež připomněl vzrůstající význam církevních památek pro turismus a rozmach novodobého poutnictví. Církev turismus provází pastorační péčí a podporuje jeho možnosti.

Kankún: Svatý otec ve svém poselství uvažuje o cestování jako o projevu lidské pouti a součásti hlubšího, významnějšího itineráře – tedy cesty, vedoucí k Bohu. Homo viator – člověk poutník – poznává nádheru zemí, civilizací a přírody a „z jejich velikosti a krásy srovnáním může poznat jejich stvořitele', citoval papež knihu Moudrosti (13,5). Turismus - jako cokoliv lidského - je však zároveň vystaven nebezpečím a negativním prvkům, zraňujícím práva a důstojnost. Jednou z nejohavnějších forem takovéhoto zla je sexuální turistika, která morálně, psychologicky i zdravotně ničí rodiny i celé komunity, zdůraznil Benedikt XVI. a vyzval k prevenci a odporu vůči devastujícímu zneužití turismu.
Svatý otec poté připomněl, že rozvoj mezinárodní turistiky má být součástí integrálního rozvoje lidské bytosti. „Musíme mít na mysli jiný typ turismu, který je schopen podporovat opravdové vzájemné poznávání, aniž se tím něco ubírá odpočinku a zdravé zábavě“, rezonoval Benedikt XVI. slovy své encykliky Caritas in Veritate (61) s tématem mexického kongresu, které zní: Turistika jinak.
V závěru svého poselství papež jmenuje tři oblasti, na které by se měla pastorace turismu zaměřit. V první řadě by se cestovní ruch měl inspirovat sociální naukou církve, a podporovat tudíž eticky zodpovědnou turistiku. Volný čas a dovolená by měly být právem, nikoliv privilegiem. Církev by se v tomto ohledu má stát mluvčím nejvíce znevýhodněných skupin obyvatelstva.
Za druhé nesmí pastorace turismu zapomínat na via pulchritudinis, cestu krásy. Poklady historicko-kulturního náboženského odkazu se rodí z víry a víru dosvědčují. Turistika má respektovat posvátnost navštěvovaných míst a liturgickou funkci, pro niž architektonické objekty nebo umělecká díla vznikaly a která zůstává jejich hlavním cílem.
A konečně za třetí má pastorace turismu doprovázet křesťany v době jejich dovolených, aby se tato údobí stala časem lidského a duchovního růstu. Turismus nám nabízí mnoho příležitostí k nové evangelizaci a misijnímu poslání církve. 'Přinášejme Krista jako odpověď na otázky dnešního člověka,' uzavírá Svatý otec své poselství do mexického Kankúnu.