Nezvyklá kanonizace sv. Hildegardy z Bingen

Dne 10. května 2012 Svatý otec Benedikt XVI.  rozšířil na všeobecnou církev liturgický kult úcty sv. Hildegardy z Bingen, mnišky benediktinského řádu, žijící ve 12. století. Hildegarda z Bingen tak byla neobvyklým způsobem uvedena do společenství svatých světové církve. Dosud byla uctívána pouze v německy mluvících oblastech a zvláštní úctu měla u benediktinů.
Publikováno: 17. 5. 2012 15:51

Vatikán: Porýnská mystička se narodila v německém Bermersheimu v roce 1098 a zemřela 17. září 1179 v Rupertsbergu. „Hildegarda je považována za světici již dlouhá staletí. První kroky k její kanonizaci hned po její smrti však spadaly do nejasného období, kdy kanonizační procesy přecházely z biskupské kompetence na papežskou, což se podepsalo i na jejím případě. Všeobecné přesvědčení o svatosti Hildegardy z Bingen je však nepřetržité již od té doby, nejprve v prohlášení biskupů Mohuče, Trevíru, Špýru, Limburgu a také celého benediktinského řádu. Kromě toho mnoho papežů o ní veřejně mluvilo jako o světici. V poslední době Pius XII., Jan Pavel II. a Benedikt XVI. Toto obecné přesvědčení tedy nepřímo způsobilo, že kanonizační proces byl považován za nadbytečný,“ vysvětluje kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregace pro svatořečení.
Benedikt XVI. tedy konstatováním existence dávné, pevné a stálé fama sanctitatis et miraculorum, přistoupil k takzvané ekvivalentní kanonizaci, podle legislativy stanovené papežem Urbanem VIII. (1623-1644), kterou později dále tematizoval Prospero Lambertini, pozdější papež Benedikt XIV. (1740-1758). „V takzvané ekvivalentní kanonizaci Svatý otec nařizuje, aby Boží služebník, ke kterému se podle obecného přesvědčení hodnověrných historiků váže starobylý kult a pověst hrdinských ctností či mučednictví nebo zázraků, byl uctíván ve všeobecné církvi recitací denní modlitby církve a slavením mše svaté v konkrétní den a to bez nějakého formálně definitivního výroku, bez předcházejícího kanonického procesu a bez slavení obvyklé kanonizace,“ říká kardinál Amato a dodává:  „Příklady tzv. ekvivalentních kanonizací zmiňuje Prospero Lambertini v kapitole XLI knihy I svého opus magnum, a jmenuje např. svatého Romualda, sv. Norberta, sv. Bruna, maďarského krále sv. Štěpána, českého knížete sv. Václava, sv. papeže Řehoře VII., či sv. Gertrudu Velikou. Později přibyli ještě další.“

Související články

Další aktuality

Červená středa – připomínka pronásledovaných za víru – již zítra

Mezinárodní iniciativa Červená středa se letos v České republice uskuteční 25. listopadu již potřetí. Program v Praze začne konferencí v Karolinu o pronásledování pro víru ve světě, po ní bude následovat společná křesťansko-židovská modlitba a průvod kolem tří červeně nasvícených budov. Symbolem této iniciativy je nasvícení významných budov na červeno, což odkazuje na utrpení pronásledovaných pro víru. Akci organizuje společně Česká biskupská konference s Ekumenickou radou církví v ČR, Federací židovských obcí v ČR a Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku.
24.11.2020

Vyjádření Stálé rady ČBK k situaci kolem Rady České televize

Přinášíme vyjádření Stálé rady ČBK k situaci ohledně Rady České televize:
24.11.2020

Ekumenická rada církví zvolila generálního sekretáře

Valné shromáždění ekumenické rady církví na svém jednání dnes, 24. 11. 2020, zvolilo generálním sekretářem na další čtyři roky Petra Jan Vinše.
24.11.2020

Papež lékařům: Jste neoslavovanými hrdiny pandemie

Papež František prostřednictvím krátkého videa oslovil lékaře a ošetřovatele ve svojí vlasti u příležitosti tamějšího Dne ošetřovatelů (21.11.) a Dne lékařů (3. 12.), připadajích na tyto dny.
24.11.2020

P. Stanislav Přibyl zve na Červenou středu

„Náboženská svoboda, svoboda vyznání, je sice základní lidské právo, ale není zdaleka samozřejmostí,“ říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. Proto si oběti pronásledování pro víru ve světě připomeneme již tuto středu, na Červenou středu, 25. listopadu.
24.11.2020