J. Leschtina k majetkovému vyrovnání

Komentátor HN Jiří Leschtina se pro ihned.cz zamýšlí nad současnou situací kolem zákona o majetkovém vyrovnání. Text článku ze včerejšího dne (9. 8. 2012) přinášíme v plném znění.

ČSSD ve vodách extremismu

Pokud hodlá ČSSD dál hlásat, že církev nemá na restituce právní nárok, popírá zákon z roku 1990, jímž parlament vrátil církvi 170 budov a zavázal se v něm k přijetí zvláštního restitučního zákona. Zároveň Lidový dům útočí i na Ústavní soud.

Už samotný nápad sociálních demokratů zatáhnout české církve do krajských a senátních voleb je stejně ubohý, jako když občanští demokraté operovali v kampani 2002 sudetskými Němci. Navíc v předstihu zveřejněný billboard, na němž ruka v modrém obleku předává pytel s penězi do ruky anonymního preláta, je nejen daleko za hranicí vkusu. Ale možná i na hranici zákona.

Agitku jak z padesátých let totiž doplňuje text: '134 miliard chtějí ODS a TOP 09 darovat církvím.' ČSSD se tak už ani nesnaží předstírat, že nemá nic proti církevním restitucím, ale jen odmítá vládní podobu zákona. Vždyť pokud její plakát mluví o daru, a nikoliv o vrácení vyvlastněného majetku, říká tím, že k žádné krádeži nedošlo. Sociální demokraté vlastně popírají jeden z největších komunistických zločinů. A noří se tak po kolena do vod extremismu.

Oranžové přitakání libovůli

Z tohoto obvinění se ideologové Lidového domu nevykroutí ani oblíbeným argumentem odpůrců církve, že majetek jí nikdy nepatřil a měla ho pouze ve správě. Čímž mimo jiné ignoruje základní historický fakt, že od roku 1873 až do komunistického převratu byl veškerý majetek zapisován do takzvaných pozemkových knih, v nichž je církev uváděna jako právoplatný vlastník veškerých svých polí, lesů i budov. Zápisy v knihách mají charakter zákona a podle nich také bude majetek církvi vydáván.

Pokud hodlá ČSSD dál hlásat, že církev nemá na restituce právní nárok, popírá zákon z roku 1990, jímž parlament vrátil církvi 170 budov a zavázal se v něm k přijetí zvláštního restitučního zákona. Zároveň Lidový dům útočí i na Ústavní soud, jenž před dvěma lety označil dlouhodobé oddalování přislíbeného zákona o církevních restitucích za neospravedlnitelný projev 'legislativní libovůle'. Další přitakávání takovéto libovůli je rovněž projevem spíš extremistické než demokratické strany.

Když ČSSD předstírala, že není proti restitucím, žádala navrácení majetku církvím podle výčtového zákona. Což byl jen průhledný trik, jak vrácení komunistického lupu dokonale sabotovat. Takový zákon, v jehož příloze by byly uvedeny veškeré nemovitosti, by musel obsahovat asi sto tisíc položek. Což označil za nereálné i samotný Český úřad zeměměřický a katastrální, jenž se podobný seznam pokoušel vytvořit před deseti lety. A došel k závěru, že je vyloučeno, aby se v něm nevyskytly chyby.

Koho praštit přes pracky?

Sociální demokraté se zřejmě pokoušejí ukout podobně účinnou zbraň do krajských voleb, jakou objevili před čtyřmi lety ve zdravotních poplatcích. Tehdy šlo sice o populistický argument, ale bylo to pořád ještě klasické levicové téma. Dnes šermují víc než stamiliardou, po níž se chtivě natahuje prelátova ruka, ozdobená masivním prstenem. Co jiného to je než poněkud xenofobní pokus podnítit a živit v ateistických Čechách závist nebo rovnou nenávist k zástupcům jedné z tradičních institucí?

Jde ale také o snahu odvrátit pozornost od množících se informací o zneužívání evropských dotací v regionech. A že nejde jen o střední Čechy nebo Ústecký kraj, potvrzuje i čerstvá zpráva NKÚ, jež zaznamenala škody dosahující miliard i v jižních a západních Čechách a v Moravskoslezském kraji. To také do jisté míry vysvětluje zlověstnou větu, kterou v rozhovoru pro Hospodářské noviny pronesl šéf protikorupční policie Tomáš Martinec: 'Skupin podobných Rathově bylo víc.'

A tak spíš než na chtivé ruce prelátů by lidé u voleb měli myslet na nenechavé pracky lidí pracujících pro oranžové hejtmany.

Jiří Leschtina