Výzkum odhalil velkomoravské osídlení Olomouce

Během archeologického výzkumu u olomouckého kostela Panny Marie Sněžné odhalili v uplynulých dnech pracovníci Národního památkového ústavu doklady o existenci kostela z doby velkomoravské. Nález podle nich potvrzuje množící se doklady o kontinuitě Olomouce jako správního a církevního sídla po pádu Velké Moravy.

Olomouc: Významný objev byl učiněn v rámci záchranného archeologického výzkumu při rekonstrukci schodiště vedoucího ke kostelu Panny Marie Sněžné na náměstí Republiky.

„Pod hmotou barokního schodiště byla odkryta unikátně dochovaná původní konfigurace terénu se souvrstvím z 9. a 10. století. Z těchto vrstev bylo získáno několik desítek fragmentů vápenných malt, fragment omítky a především zlomky antické pálené střešní krytiny,“ vyjmenovává pracovník odboru archeologie územního pracoviště NPÚ v Olomouci Pavel Šlézar. Uvedené nálezy podle něj naznačují, že v blízkém okolí existoval kostel z velkomoravského a pozdějšího období a k výrobě jeho střechy byla druhotně použita keramická střešní krytina starší opuštěné stavby z doby římské. „Odkrytý byl také příkop raně středověkého olomouckého hradu a pozůstatky gotického klášterního kostela minoritů,“ dodává Šlézar.

Unikátnost objevu podle něj spočívá v tom, že okolní prostor Denisovy ulice i náměstí Republiky byl v minulosti snížen o více než dva metry a většina dokladů o pravěkém a středověkém osídlení v tomto prostoru tak byla zničena. V neporušené vrstvě pod schodištěm byly nyní odhaleny zlomky keramických nádob, zvířecí kosti i zlomky hliněných omazávek stěn obydlí. „Zajímavým dokladem dálkových kontaktů je fragment surového baltského jantaru,“ říká Šlézar.

Objevené kulturní vrstvy podle pracovníka památkového ústavu přiléhaly do těsné blízkosti příkopu, který je pozůstatkem po opevnění olomouckého předhradí. Počátky tohoto opevnění spadají už do velkomoravského období a celý systém sloužil až do 14. století, kdy byl zasypán a nahrazen novou kamennou hradbou. Dalším odkrytým pozůstatkem původního opevnění raně středověkého hradu bylo kamenné základové zdivo románské hradby. „Tyto objevy přinesly světlo do mnohaleté diskuze o podobě olomouckého hradu, který v raném středověku zaujímal prostor Petrského a Václavského návrší, a který je poprvé zmiňován kronikářem Kosmou k roku 1055,“ vysvětluje Šlézar a dodává: „Již od velkomoravské epochy byl hrad tvořen opevněnou akropolí na Václavském návrší.“

Mimořádně cenným nálezem jsou podle něj fragmenty malt a omítky a především zlomky antické střešní krytiny. „Spolu s dříve učiněnými nálezy, jako jsou fragmenty římských cihel z Neředína a zlomky tzv. židovské malty s příměsí drcených cihel z první poloviny 10. století z výzkumu na Tereziánské zbrojnici, lze konstatovat, že se v Olomouci či okolí pravděpodobně nacházela zděná římská stavba,“ shrnuje archeolog. Střešní krytina pak byla ve velkomoravském období opětovně využita pro pokrytí střechy zděného kostela na předhradí. Obdobným způsobem bylo podle Šlézara řešeno pokrytí střech u velkomoravských kostelů kolem Uherského Hradiště, zejména kostela v Uherském Hradišti – Sadech, pravděpodobného sídla a místa posledního odpočinku moravského arcibiskupa Metoděje a krále Svatopluka.

„Uskutečněný archeologický výzkum potvrdil množící se doklady sídelně-správní a církevní kontinuity olomouckého ústředí po pádu Velké Moravy, které stály za rozmachem Olomouce jako sídla údělného přemyslovského knížectví i pozdějšího královského města, rozvíjejícího se až do dnešních dnů,“ shrnuje Pavel Šlézar.

Podrobné informace o významném objevu lze získat v tiskové zprávě na webu Národního památkového ústavu.