Italové se loučí s kardinálem Martinim

V milánské katedrále se dnes konalo poslední rozloučení s kardinálem Carlo Maria Martinim. Někdejší milánský metropolita odešel 31. srpna 2012 ve věku 85 let. Jak připomněl P. Federico Lombardi, zesnulý byl biskupem, který slovem, perem i novátorskými pastoračními postupy dokázal hlásat víru lidem naší doby. Díky tomu získal uznání ze strany blízkých i vzdálených a stal se vzorem pro mnoho biskupů na celém světě.
Publikováno: 3. 9. 2012 19:53

Milán: Někdejší milánský arcibiskup byl po své smrti 31. března 2012 vystaven v milánské katedrále, kam se s ním přišla rozloučit řada osobností církevního, politického i společenského života.

Se zármutkem jsem přijal zprávu o smrti kardinála Carla Maria Martiniho, která nastala po dlouhé nemoci prožívané s vnitřním pokojem a v důvěryplné odevzdanosti Pánu,“ píše Benedikt XVI. v kondolenčním telegramu adresovaném milánskému arcibiskupovi, Angelu Scolovi. Papež vyjadřuje upřímnou soustrast příbuzným zemřelého i celé arcidiecézi a kard. Martiniho připomíná jako „drahého bratra, který velkoryse sloužil evangeliu a církvi“.

S vděčností vzpomínám na jeho intenzívní pastorační dílo, které šířil jako horlivý a věrný duchovní syn sv. Ignáce, odborník, učitel, uznávaný biblista, vážený rektor Papežské gregoriánské univerzity a Papežského biblického institutu, a posléze jako bdělý a moudrý arcibiskup ambrosiánské arcidiecéze,“ stojí v papežském telegramu.

Benedikt XVI. dále vyzdvihuje zejména službu Božímu slovu, v níž zemřelý kardinál „otevíral církevnímu společenství poklady Písma svatého, zejména skrze důraz na Lectio Divina.“ Na závěr papež ujišťuje o své modlitbě k Pánu, aby „na přímluvu Panny Marie přijal tohoto svého věrného služebníky a vynikajícího pastýře do nebeského Jeruzaléma“ a uděluje své apoštolské požehnání těm, kdo oplakávají jeho odchod.

Italský prezident Napolitano označil kardinálovu smrt za „bolestivou a velkou ztrátu nejen pro katolickou církev, ale celou Itálii“. I v posledních letech svého života a ve své nemoci kardinál podle něj s Italy komunikoval jako „velký mistr intelektuálního a morálního života“.  Předseda vlády Mario Monti kardinála Martiniho označil za jednoho z „největších Italů a Evropanů, kteří formovali náboženské myšlení a společenský život naší doby“.  Podle jeho slov kardinál zdůrazňoval hodnotu spojené Evropy a hovořil i o těžkých obdobích, které čekají Itálii. „Existuje jen málo lidí, kteří natolik ovlivnili mé zaměření a má rozhodnutí jako Carlo Maria Martini,“ říká Mario Monti.

Kardinál Martini byl vzděláním i charakterem jezuitou, učencem, znalcem Písma svatého. Slovo Boží pro něho bylo výchozím bodem a základem jeho postoje ke všem aspektům skutečnosti,“ uvedl pro Vatikánský rozhlas vedoucí Tiskového střediska Svatého stolce P. Federico Lombardi. „Duchovní cvičení sv. Ignáce z Loyoly byly matricí jeho spirituality a duchovní pedagogie, základem trvalého a konkrétního vztahu mezi četbou Božího Slova a životem.“ Podle Lombardiho projevil Jan Pavel II. mimořádnou intuici, když člověka s tak bohatou osobní kulturou, duchovním životem a vědeckým zápalem postavil do čela jedné z největších diecézí na světě.

Schopnost kardinála Martiniho obracet se také k nevěřícím mu vynesla pověst symbolu pokrokové církve. Předseda Papežské rady pro kulturu kardinál Gianfranco Ravasi k tomu dodává: „Tato s oblibou užívaná schémata jsou jako studená razidla zmrazující vnitřní žár lidí, situací či kontextů. Martiniho pohled byl bezpochyby pohledem upřeným za to, co je prvoplánové, snažil se odhadnout budoucí vývoj.“ Podle Ravasiho byla Martiniho role prorocká: „Prorok je dobře zasazen v dějinách, cítí jejich pohyby a jejich napětí. Tato definice by však měla platit tak trochu pro všechny věřící a pastýře. Jde totiž o schopnost rozlišit a dokázat zařadit do přediva dějin složitost jednotlivých situací.“

Někdy se říkalo, že Martini prohlašoval věci, které byly v rozporu s ortodoxní naukou církve, například v oblasti bioetiky. (Těmto tématům se věnuje např. i poslední uveřejněný rozhovor s kardinálem Martinim v italském deníku Corriere della Serra, který vyšel o tomto víkendu.) „Ve skutečnosti měl skálopevnou víru, která byla zároveň mimořádně pozorná k různým tvářím složité skutečnosti, k mnoha dalším aspektům, které je třeba brát v úvahu. Právě v tomto smyslu lze myslím říci, že jeho pohled mířil vždy dál,“ uvedl k tomu předseda Papežské rady pro kulturu.

Související články

Další aktuality

Rozhovor s velvyslancem Václavem Kolajou v italském tisku

Tento týden publikovala italská tisková agentura ACI Stampa v souvislosti s blížícím se výročím sametové revoluce a českou národní poutí do Říma obsáhlý rozhovor s českým velvyslancem ve Vatikánu Václavem Kolajou. Jakým způsobem fungovaly vztahy mezi Svatým stolcem a Československem v období komunismu? A proč si v době železné opony Československo vysloužilo titul jednoho z nejvíce protikatolicky zaměřených států? To jsou některé z otázek, na které český velvyslanec odpovídal.
16.08.2019

Tři novici Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele složili dočasné sliby

Během včerejší slavnosti Nanebevzetí Panny Marie složili v bazilice na Svaté Hoře u Příbrami novici br. Pavel Hodousek, P. Jan Kuník a br. Lukáš Michalovič do rukou provinciála Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele P. Václava Hypiusa dočasné sliby čistoty, chudoby a poslušnosti.
16.08.2019

Programové tipy Radia Proglas na 34. týden 2019

V týdnu od 19. srpna se můžete například těšit na reportáž o kurzu přežití, který absolvovali výherci soutěže Hrdina Barvínku, nebo na rozhovor s Mons. Václavem Malým k připomínce 21. srpna 1968.
15.08.2019

Nanebevzetí Panny Marie slavíme již více než 16 století

Na dnešní den 15. srpna připadá Slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Odkdy a proč si vlastně tento svátek připomínáme? Jak se na tuto skutečnost dívají jiné církve?
15.08.2019

Biskup Vlastimil Kročil: Novému proboštu vyprošuji od Boha milost a sílu

Ve středu 14. 8. 2019 uvedl diecézní biskup Vlastimil Kročil vikáře Ivo Prokopa do úřadu jindřichohradeckého probošta. V úřadu chce nový probošt navázat na službu předchůdců.
15.08.2019