Za mír mezi církvemi, za odpuštění a právo

Přinášíme text příspěvku k diskusi vyvolané vystoupením punkové skupiny Pussy-Riot v moskevském chrámu Krista Spasitele. Své stanovisko k tématu v něm zveřejnili zástupci  Německé diecéze Ruské pravoslavné církve v zahraničí. Článek je z časopisu Christ in der Gegenwart, titulek je původní. Článek přináší jeden z úhlů pohledu na celou záležitost.

Dne 21. února 2012 došlo v moskevském kostele Krista Spasitele – symbolické katedrále Ruské pravoslavné církve – k narušení klidu a církevního pořádku kvůli vystoupení punkové skupiny („P… Riot“). Během něho i v následně předváděném videoklipu došlo k vulgárním a blasfemickým vyjádřením této skupiny zaměřeným proti zástupcům Ruské pravoslavné církve jako celku. Též se vysmívali všem křesťanským věřícím. To se odehrálo zády k oltáři, před ikonostasem katedrálního kostela, na jeho vyvýšeném prostoru, tedy na centrálním liturgickém místě, které je určeno pro církevní pastorační a slavnostní obřady. (…)

Dnes má každý ruský občan, stejně jako my v Německu, právo a nárok na státní ochranu svobodného a nerušeného výkonu svého náboženství.

Je tedy politováníhodné, že jsme při různých vyjádřeních k této PR akci slyšeli mnohé výroky od umělců, poslanců, ministrů a dokonce i od spolkové kancléřky, které byly na úkor církve, ale vůbec nezaznělo žádné slovo soucitu, nemluvě o solidaritě, s ruskými věřícími. (…) Jakoby samozřejmě se ignorovaly historické souvislosti. Ve 20. století zažil ruský věřící lid nejprve výsměch ze své víry s podobným zaměřením a záhy nato vytrpěl znesvěcení a zničení desetitisíců kostelů (z 56 000 asi na 100) a klášterů (z 1 200 na nulu). To se odehrálo při největším pronásledování křesťanů všech dob s více než milionem mučedníků (biskupové, kněží, mniši, řádové sestry, laici, muži, ženy i děti). Boží dům, vybraný pro uvedenou akci, byl v roce 1931 vyhozen do povětří a srovnán se zemí (fotografie viz na www.xxc.ru/destruct). V roce 2000 byl znovu vybudován a zasvěcen novým ruským mučedníkům. Tak se stal symbolem bolesti Golgoty i radosti ze zmrtvýchvstání.

Pochybujeme, že by zaznívaly podobné jednostranně poučující požadavky „svobody umění“, kdyby výtržníci zpívali např. v památníku koncentračního tábora Buchenwald nebo v berlínské synagoze a vysmívali se přitom státu Izrael; anebo kdyby se v kolínské mešitě opičili po modlitebních úkonech a hanobili vůdčí osobnosti islámu či provozovali podobný tanec na Plötzensee (20. července) nebo na hrobech členů „Bílé růže“. (…) 5. února 2012 byl v našem katedrálním kostele v Mnichově přijat do řad novomučedníků člen naší obce Alexander Schmorell. Většinu naší diecéze tvoří němečtí státní občané a je pro nás zahanbující, když zjišťujeme, že v Německu byl znevážen význam kostela Krista Spasitele jako památného místa, i když se jeho původ váže k tisícům padlých při osvobozenecké válce proti Napoleonovi, a tím i k rusko-německému svazku obou národů při jejich touze po svobodě a sebeurčení. V roce 2012 by si 200. výročí společného boje německých, rakouských a ruských vojáků za svobodu, rovněž i zápasu mnoha dalších národů zasluhovalo respekt nejen ruské státní moci, ale i německých poslanců a ministrů.

Při cíleném proniknutí do prostoru křesťanské tradice se v žádném případě nejedná o „umění“, a tím méně o „modlitbu“, ale spíše o těžké charakterové, sociální a duchovní pochybení. (…) Při tomto demonstrovaném výsměchu tradicím pravoslavné modlitby taktéž došlo v chrámovém prostoru k vyslovení nadávek v souvislosti se jmény Krista, našeho Pána, a Boží Matky. (…)

Od každého legitimního a demokratického právního státu smíme očekávat ochranu mezicírkevního a mezináboženského míru. Zároveň s ohledem na očekávané odvolání můžeme prosit o zmírnění výměry trestu.

V našich kostelech se neustále modlíme „za ruskou zemi, za její věřící, kteří tam na všech místech žijí, i za naši německou zemi a za ty, kdo jí vládnou a ochraňují ji“, i „za blaho všech Božích svatyní“ a „za všechny, kteří tam s vírou, Boží bázní a zbožností vcházejí a odtud vycházejí“.

Nikolaj Artemoff (arcikněz, sekretář Německé diecéze Ruské pravoslavné církve v zahraničí)

André Sikojev (kněz, pověřenec u sídla německé vlády a německého parlamentu)

Německý originál článku je v příloze.