Homilie biskupa Radkovského z Národní svatováclavské pouti

V pátek 28. září 2012 vyvrcholily oslavy Dne české státnosti Národní svatováclavskou poutí, resp. její nedílnou součástí: slavnostní mší svatou na Mariánském náměstí ve Staré Boleslavi. Homilii věnovanou aktuální situaci ve společnosti při této liturgii pronesl plzeňský biskup František Radkovský. Přinášíme vám ji níže, a to v plném znění.
Publikováno: 1. 10. 2012 13:41

Homilie o slavnosti sv. Václava 2012, Stará Boleslav


Na toto místo se vracíme rok co rok. Přicházíme sem na den sv. Václava, který se stal dnem české státnosti. Připomínáme si zde počátky našeho státu a našich dějin. Celé naše dějiny tu však nezačaly. Naše dějiny nezačaly bratrovraždou. Začaly dávno před tím. V příštím roce si připomeneme příchod sv. Cyrila a Metoděje, jejich zakladatelské dílo kulturní a státoprávní, jejich význam pro slovanský svět, střední Evropu a Evropu vůbec. Jako zvláště významné pro nás si budeme připomínat, že pokřtili Václavova děda, knížete Bořivoje a jeho ženu sv. Ludmilu. Ani při tom však nebudeme u počátků národních dějin, protože ty sahají ještě dál a mizí někde v nepaměti.

Na toto místo se vracíme rok co rok. Přicházíme sem na den sv. Václava, který se stal dnem české státnosti. Připomínáme si zde počátky našeho státu a našich dějin. Celé naše dějiny tu však nezačaly. Naše dějiny nezačaly bratrovraždou. Začaly dávno před tím. V příštím roce si připomeneme příchod sv. Cyrila a Metoděje, jejich zakladatelské dílo kulturní a státoprávní, jejich význam pro slovanský svět, střední Evropu a Evropu vůbec. Jako zvláště významné pro nás si budeme připomínat, že pokřtili Václavova děda, knížete Bořivoje a jeho ženu sv. Ludmilu. Ani při tom však nebudeme u počátků národních dějin, protože ty sahají ještě dál a mizí někde v nepaměti.

Na toto místo se vracíme rok co rok. Přicházíme sem na den sv. Václava, který se stal dnem české státnosti. Připomínáme si zde počátky našeho státu a našich dějin. Celé naše dějiny tu však nezačaly. Naše dějiny nezačaly bratrovraždou. Začaly dávno před tím. V příštím roce si připomeneme příchod sv. Cyrila a Metoděje, jejich zakladatelské dílo kulturní a státoprávní, jejich význam pro slovanský svět, střední Evropu a Evropu vůbec. Jako zvláště významné pro nás si budeme připomínat, že pokřtili Václavova děda, knížete Bořivoje a jeho ženu sv. Ludmilu. Ani při tom však nebudeme u počátků národních dějin, protože ty sahají ještě dál a mizí někde v nepaměti.

V dějinách jedinců i národů jsou velké, někdy osudové křižovatky, na nichž se rozhoduje o budoucnosti. Zde stojíme na místě jedné z nich. V předvečer osmadvacátého září r. 935 (dlouho jsme mysleli, že šlo o rok 929) se při hostině v hlavách Čechů rozhodovalo o směru, kterým se vydat. Předáci seděli u bohatých stolů, mluvili o bezvýznamných věcech, žertovali a bavili se. Věděli, že panuje napětí, že něco je ve vzduchu, ale jedli a pili. Jejich mysl se zvolna kalila a po straně se vyslovily cynicky zlé názory. Jaké cesty se tehdy nabízely? Cesta Václavova, náročná mravními zásadami, zdlouhavá hledáním a vytvářením smíru, cesta zušlechťující, cesta křesťanské pravdy a lásky. Jinam směřovala cesta Boleslavova, cesta rychlá, cesta kruté moci a hrubé síly, cesta, k níž hleděli lidé závistiví a mocichtiví.

Ráno, ještě pořádně nezačal den, bylo o cestě rozhodnuto. Smrtící ranou do zad v přichystané léčce. Národ se rozdělil. Část jásala, podstatně větší část stála zděšena. Historikové řeknou, že to byl rázný a rozhodný Boleslav, kdo tehdy pevně vykročil k dotvoření vznikajícího státu. Zároveň ovšem přiznají, že Václav je symbolem pravého směřování našich dějin, protože bez pravdy, bez lásky, bez smíření a sebeobětování neexistuje dobrá budoucnost. Máme tisíciletou zkušenost, kam vede směr cesty Boleslavovy. Víme, co nás stály návraty ke směru Václavovu. Vždy jsme se k němu vrátili, ale co životů to stálo! Tolika statečných mužů a žen, tolika nevinných dětí! Tato tisíciletá zkušenost varuje a bolí.

Odpusťte, že při této slavnostní chvíli Vám říkám takové závažné a nepříjemné věci, avšak mou povinností biskupskou, občanskou i prostě lidskou je upozornit, že stojíme nikoli na křižovatce staré, ale na křižovatce zcela aktuální. Cítíme nejistotu. Svoboda, ve které jsme se nenaučili poctivě žít a nedovedeme s ní zacházet, se nám nelíbí. Rozhlížíme se, na koho to svést. Nedovedeme si přiznat, že na krizi morálky, která je kořenem všech problémů naší společnosti, neseme vinu všichni: je mezi námi příliš mnoho lidí, kteří nepracují poctivě, příliš mnoho lidí, kteří chtějí žít na účet druhých, kteří chtějí druhé ovládat, kteří nemluví pravdu a nedrží slovo, kteří jsou lhostejní vůči svým starým rodičům, nestarají se o své děti, hazardují své, ale hlavně cizí životy bezohlednou jízdou na silnicích a bezohledným chováním vůbec. Nekonečný by byl takový výčet. Netvrdím, že jsou takoví všichni, určitě je to menšina, ale zlo menšiny poškodí všechny, zvláště když většina je k tomu pasivní. Nedivme se tedy tolik, že věci jsou takové, jaké jsou. Že image naší země v zahraničí je silně pošramocená. Je to naší vinou, že se nám svoboda změnila ve svévoli.

Stále víc jsou slyšet hlasy, že demokracie je špatný systém. Ale pozorně uvažujme, jaká je alternativa. Jestliže se nám nelíbí svoboda, co chceme – nesvobodu? Jestliže demokracie je špatná, co chceme – diktaturu? Mluvím o tom záměrně, protože taková nebezpečí, bohužel, vidím. Jsou jako stíny na okraji, ale dají se rozpoznat. V současném sporu o církevní majetek mě tolik nezajímá ten majetek, ale to, jakým způsobem chtějí někteří lidé vládnout. Ze zkušenosti víme, že církev přežije i bez restitucí; Bůh se vždy o ni postaral a opět postará. Avšak mnohem závažnější je to, co vyhřezlo kolem celé kauzy. Z osobní paměti i ze znalosti našich dějin víme, co vyroste ze špíny, lži, podněcované závisti, z nereálných líbivých slibů. Vždycky z toho vzejde pošlapání práva, zvůle, nesvoboda a bída. Tak začínaly obě diktatury minulého století, nacizmus i komunizmus.

Nedopusťme, aby jako následek naší morální krize a proto nezvládnuté svobody a demokracie se objevila nějaká diktatura další. Proto Vám radím, proste sv. Václava o jediné. O statečnost při obhajobě Pravdy, Lásky a Svobody a o zdravý rozum pro nás všechny. Amen.

 

František Radkovský

Související články

Další aktuality

New Generation z Kyjeva v Nové Pace

Sbor Jednoty bratrské v Nové Pace připravil bydlení pro uprchlíky z Ukrajiny v Hotelu Centrál i v dalších bytech a domech. To vše je propojeno s křesťanskou bilingvní (ukrajinština a angličtina) školou New Generation z Kyjeva, kterou vedení školy Brána navštívilo před čtyřmi lety. Nyní její ředitelka hledala místo, kde by mohly složit hlavu rodiny spojené s touto školou (asi 100 osob), ale i samotná škola obnovit každodenní výuku. Společenství pomohlo sehnat prostory, kde jsou každý den vyučovány ukrajinské děti, které se přestěhovaly s rodiči do Nové Paky, a některé jsou nadále vyučovány online. Škola NG spolupracuje s Bránou: chodí tam na obědy, učí se česky, dělají výlety a podobně. Je to oboustranně obohacující spolupráce. V současnosti dochází k registraci všech ukrajinských dětí do školy Brána, i když ještě není jisté, jestli zde všechny zůstanou na další školní rok nebo se vrátí do své země.
28.06.2022

Novinky v novopacké škole Brána

Počátkem roku 2021 škola Brána se zřizovatelem, jímž je Sbor Jednoty bratrské v Nové Pace, došla k rozhodnutí otevřít k mateřské a základní škole další stupeň vzdělávání. Vysoká škola to zatím není, ale střední ano. Už dlouhá léta v Nové Pace vnímali, že učňovské školství potřebuje pozvednout. Jde zejména na chlapce. Mnoho rodičů, než aby syna poslali na „učňák“, raději se ho snaží za každou cenu protlačit na obor s maturitou, i když je jasné, že je spíše praktik. V církevním školství nyní existuje pouze jedna obdobná škola tohoto typu, na Moravě. Rozhodnutí padlo na obor Instalatér plus. Plus znamená rozšíření studia s přesahem do dalších příbuzných oborů, zejména elektro a stavební. Tato Mistrovská střední výhledově cílí i na maturitu. Prioritou je bezpečné prostředí – to, co mnoho současných škol postrádá. Proto byl současně založen pro vzdálenější zájemce i Domov mládeže. Střední škola zahájí činnost 1. září 2022.
28.06.2022

Videospot: Charita pomáhá už 100 let

Charita Česká republika pomáhá už celé jedno století. Potřebné provází na cestě životem od bezbranného dětství až do bezmocného stáří.
23.06.2022

Charita Česká republika slaví 100 let, po revoluci stál za její obnovou arcibiskup Jan Graubner

Charita vyrostla z přirozené potřeby pomáhat potřebným. V Československu vznikla jako systematicky fungující organizace právě před 100 lety a po pádu komunistického režimu, který se její činnost snažil zastavit, ji církev vybudovala v podstatě znovu. Předseda České biskupské konference arcibiskup Jan Graubner a ředitel Charity Česká republika Lukáš Curylo dnes symbolicky zahájili oslavy tohoto významného jubilea, které budou probíhat až do příštího roku a představí nejen historii Charity a její nejvýznamnější milníky, ale především její současnost, významné projekty a služby, které poskytuje potřebným.
23.06.2022

Živé přenosy na TV Noe v červenci

Televize Noe bude s námi (vámi) po celou dobu velehradských slavností. Bude také živě přenášet na YT kanále Církev.cz přenos z Národního synodálního setkání a nejen to. Přinášíme přehled všech aktuálních živých přenosů TV Noe v červenci.
22.06.2022