Mší národů skončilo plenární zasedání předsedů Evropských biskupských konferencí, které se konalo 27. – 30. září 2012 ve švýcarském St. Gallen. Na závěr setkání jeho účastníci sepsali poselství k výzvám evangelizace v Evropě. Jeho znění přinášíme níže.
Poselství Plenárního zasedání CCEE, St. Gallen, Švýcarsko, 30. 9. 2012
Předsedové Evropských biskupských konferencí, kteří se sešli 27. – 30. září v St. Gallen (Švýcarsko), se bezprostředně před zahájením Roku víry, který vyhlásil Svatý otec Benedikt XVI., zabývali výzvami evangelizace. Svatému otci, jeho učení a jeho Petrově úřadu vyjádřili biskupové vděčnost a náklonnost.
Jsme si vědomi toho, že zvěstování Ježíše Krista je velkým Božím „ano“ k životu lidí, ke svobodě a lásce. Evangelium odhaluje skutečnou tvář člověka, chrání jej před morálním Zlem a vede jej do plnosti jeho lidství. S ohledem na vzrůstající nešvary volného hospodaření a etický liberalismus chceme připomenout, že křesťanství je nyní aktuálnější než kdy předtím; jeho stále aktuální dědictví je připraveno pro všechny, protože zastává takový humanismus, který je zároveň personalistický i všem společný. S pohledem upřeným na Krista církev zvěstuje člověka osvobozeného od hříchu, který se otevírá pro druhé i pro Boha, Stvořitele, je pevně zakotven v Tom, který je pramenem a garantem hodnot, které formují jednání jednotlivce i národů. Světové kultury se svými antropologickými vizemi na křesťanské poselství nemusí pohlížet nedůvěřivě, protože už odjakživa ukazuje své křídlo víry a křídlo rozumu. Obě tato křídla patří k člověku a jeho historii, jsou základem naší civilizace. Když církev svědčí o pravdě víry, účastní se kulturní a sociální diskuse na základě svého dědictví moudrosti a kultury jako výrazu zdravého rozumu. Snaha obnovit přirozené základy společnosti, jako jsou rodina nebo soužití různých kulturních a náboženských tradic, není náhodná.
Ptáme se, jaký účel sleduje postoj omrzelosti a systematické nedůvěry, který stojí za netolerancí a občas i za diskriminací nebo nákazou k nenávisti oproti víře a křesťanskému učení, a tím i proti samotnému Kristu. Hlas křesťanů je některými lidmi vnímán jako nepohodlný a je brán jako netolerantní a zpátečnický. Ve skutečnosti je jejich hlas vnímán jako nebezpečný, protože se šíří svobodně, neklaní se před zájmy někoho a není připraven nechat se umlčet. Oslabit osobnost člověka a společnost nevede k dobru lidstva, ale je v zájmu jednotlivců.
Oceňujeme především, i ve světle učení Druhého vatikánského koncilu, lidskou svobodu, jenž se má rozvinout s ohledem na práva člověka a jeho náboženská přesvědčení.
Poučili jsme se z naléhavé situace katolíků v Bosně a Hercegovině. Jejich osud budeme pozorně sledovat, solidárně je doprovázet a doufat, že jim bude zajištěna jejich svoboda.
V evropském kontextu v němž žijeme, si přejeme opravdový respekt a otevřenost k dialogu bez předsudků a arogance. Křesťané cítí svou odpovědnost jako občané a disponují dědictvím pravd, které v průběhu dějin posledních dvou tisíciletí našly uplatnění ve službě, v dobru a civilizaci. Náš úřad nás zavazuje, být moudrými pastýři našich obcí, které jsou přítomné v naší době jako kvásek v těstě a jako světla, která vyzařují světlo Kristovo k dobru všech.