Beatifikační obraz Tomáše Císařovského

V sobotu 13. října 2012 se v katedrále sv. Víta před zraky přítomných poprvé rozvinul beatifikační obraz malíře Tomáše Císařovského. Jedná se o rozsáhlé dílo mnoha významů, zachycující okamžik smrti čtrnácti mučedníků. Přinášíme text kurátora Pavla Lagnera, který vysvětluje jednotlivé roviny obrazu.
Publikováno: 15. 10. 2012 12:03

Toto výjimečné výtvarné dílo vzniklo k uctění památky čtrnácti mučedníků při příležitosti jejich blahořečení v roce 2012 a jeho autorem je akademický malíř Tomáš Císařovský. V symbolické rovině odkazuje na historickou neblahou událost, ke které došlo dne 15. února 1611.

Autor obraz maloval od poloviny června a ukončil ho koncem srpna 2012. Tomu předcházela pečlivá a podrobná příprava skic nejen celku, ale i tváří, gest a jiných detailů. Nejprve ovšem proběhlo výběrové řízení a k účasti v něm bylo vyzváno celkem osm českých výtvarníků, z nichž sedm soutěž obeslalo. Proběhla ve dvou kolech a nejdříve sedmičlenná a ve druhém kole osmičlenná komise složená ze zástupců Provincie bratří františkánů a odborné i laické veřejnosti nakonec vybrala Císařovského návrh, a to pro jeho významově jednoznačný a intenzivní emocionální výraz a jako dílo významného umělce, reprezentujícího současnou špičkovou figurativní malbu.

Tomáš Císařovský se narodil v roce 1962, v letech 1983 - 1988 vystudoval v Praze Akademii výtvarných umění a žije i pracuje v Praze. Věnuje se převážně figurální a portrétní malbě s výraznými barevnými odstíny, doplněné v posledních letech o krajinné motivy. Pravidelně vystavuje v českých i zahraničních galeriích a je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách. Z jeho rozsáhlé tvorby v této souvislosti vyzdvihněme především například figurální portrét Jana Pavla II. pro kostel sv. Ducha v Ostravě – Zábřehu.

Obraz blahoslavených Čtrnácti pražských mučedníků je namalován technikou olejomalby na plátně, které je z jednoho kusu, čistě lněné a rozměr obrazu činí 280 x 195 cm. Autorkou rámu je architektka Martina Portyková a byl zhotoven firmou Houska & Douda – pasířství.

Stěžejní dominantou obrazu je čtrnáct postav františkánů. Jejich tváře jsou umělcovou obrazovou licencí a fabulací, nicméně představují Jana Martineze, bratra Šimona, Bartoloměje Dalmasoniho, Jeronýma hraběte z Arese, Kašpara Daverio z Bosto u Varese, Jakuba z Augsburgu, Klementa ze Švábska, Krištofa Zelda, Didaka Jana, Jana Rodeho, bratra Emmanuela, bratra Jana a bratra Antonína v čele s vikářem kláštera Bedřichem Bachsteinem. Řeholníci pocházeli nejen z území dnešních Čech, ale i Španělska, Francie, Itálie, Německa a Holandska. Ve výrazu jejich obličejů v předním plánu se zračí nepochopení, zděšení, strach ale i smíření a odevzdanost Bohu. Každá z namalovaných tváří nese jednu z mnoha emocí, kterými byli jistě všichni v posledních chvílích naplněni. Tak zde také najdeme výraz usebrané modlitby, nebo v zadním plánu úsměv s jasným gestem ruky ukazujícím cestu, kterou se všichni zakrátko vydají, jako vyjádření radostného očekávání setkání s Kristem a pohledy vzhůru jakoby již do nebeské brány. Fyziognomie je jedinečná a osobitá, vidíme lidské tváře s vlastní individualitou. Autor shromáždil ve vzájemné bratrské skupině nikoli anděly, ale konkrétní lidské bytosti v osudovém okamžiku, pro které je smrt těžkým a bolestivým krokem avšak naplněný nadějí a vírou. Středobodem semknuté skupiny jsou rozpažené ruce představeného kláštera, stojícího pevně před svými spolubratry v gestu nenásilí, které můžeme vnímat coby symbol nikoli odporu, ale účinné modlitby a odevzdání se do rukou Božích.

Na obraze zcela chybí tradiční vyobrazení svatosti – svatozář nad hlavou. Avšak postavy obklopuje světlá aura, postavy jakoby žhnou a září celé. Kolem skupiny krouží čtyři černí krkavci či havrani, symboly zla, zlověstnosti, smrti, krutosti a brzkého násilného konce jejich pozemské existence. Tomuto reji smrti kolem svatosti tvoří pozadí přechod od rudé barvy nahoru ke žluté. Temné i světlejší odstíny červené zde neznačí jen prolitou krev, ale jsou významově symbolem utrpení, sil zla a mučednictví. Ve středu plátna je oranžová barva výrazem pro záři a slávu. Zde můžeme i vzpomenout na dobová svědectví, která vypráví o jasném světlu vycházejícím z kláštera po pohřbu zavražděných bratří. Výjev se ve své horní části jakoby otevírá nekonečnu v barvě žluté, která je v dějinách křesťanského zobrazování významem pro Boží slávu, bránu nebe, věčnost, stálost ve víře, štěstí a radost. Již nad hlavami mučedníků je vztyčena zelená ratolest jako atribut života, vítězství a mučednictví. Nad vším se ve slavnostním vrcholu vytvořené scény vznáší holubice vyjadřující Ducha svatého, který sestupuje do očištěného srdce podobně, jako sestoupil na Krista při jeho křtu v Jordánu. Je alegorií církve a kromě Ducha svatého symbolem oběti, zmrtvýchvstání, pravdy, moudrosti, pokory, prostoty a čistoty. V symbolické žluté barvě a bílé holubici je přítomno oslavení františkánských mučedníků po Boží pravici.

Jedná se o celistvé dílo mnoha významů a sdělení postihující v sobě nejen tragickou událost, ale i cestu obětí do věčnosti a jejich oslavení. Úkolem autora tedy bylo zobrazení všech těchto rovin v jediném obraze. Klíčovým momentem je zde, podobně jako u mnoha jiných světců a především u nejčastějšího zobrazení Ježíše Krista, okamžik smrti. Smrt jako předěl mezi pomíjivostí a věčností, smrt, která vykupuje.

Mobiliář a soubory uměleckých předmětů v našich chrámech a kostelích bývají velmi často postupným vrstvením stylů, od gotiky přes baroko po historizující romantismus, a tvůrčích počinů, které v době svého vzniku mohly vzbuzovat úžas, ale i rozpaky. Jako úchvatné sourodé celky je nyní vnímáme díky zvyku a plynutí času. Doplňování a obohacování sakrálních prostor o současné umění není bohužel častým jevem. Blahořečení čtrnácti pražských mučedníků byla ale nad míru vzácná příležitost přispět v naší době do pokladnice a historie křesťanského umění.

Pavel Lagner, kurátor galerií a sbírek PPF Art,
člen výběrové komise

Související články

Další aktuality

Papež František: Ježíš je s námi po celou dobu, i když o tom možná nevíme

Při pravidelné středeční audienci, po dlouhé pauze opět na nádvoří sv. Damaška ve Vatikánu, pokračoval papež František v cyklu katechezí věnovaných modlitbě. Tentokrát se Svatý otec zaměřil na téma „duchovního boje“ a na to, jak velcí mistři křesťanské historie uznávají, že modlitba není pro naši lidskou přirozenost vždy snadná.
12.05.2021

Při slavnostním otevření plzeňské katedrály sv. Bartoloměje se spojí biskupství, město, filharmonie i divadlo

Katedrála sv. Bartoloměje po třech letech otevře své brány veřejnosti. Program k jejímu otevření od 2. do 6. června nabídne koncert varhaníků tří katedrál, Plzeňské filharmonie nebo opery Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Celý červen bude na plzeňském náměstí Republiky nainstalována výstava s názvem Srdce města, srdce diecéze mapující historii i současnost katedrály. Projekčně stojí za největší revitalizací v posledních sto letech architektonický Atelier Soukup, Opl, Švehla.
12.05.2021

Papež František ustanovil službu laického katechety

Svatý stolec zveřejnil dnes 11. května 2021 Motu proprio „Antiquum ministerium“, kterým papež František ustanovuje službu laického katechety. Cílem je podpořit evangelizaci současného světa zdola, v laickém prostředí, aniž bychom - jak zdůrazňuje papež - upadali do klerikalizace.
11.05.2021

Aplikace Noc kostelů pro Android

Pro návštěvníky letošní Noci kostelů je k dispozici další možnost, jak si předem naplánovat vlastní program z široké nabídky, kterou pořadatelé chystají. Kromě již tradičních webových stránek www.nockostelu.cz a různých tiskovin je možné využít také aplikaci pro zařízení se systémem Android.
11.05.2021

Aktualizovaný program: Oslavy 300. výročí blahořečení sv. Jana Nepomuckého - Nepomuk 2021

Přinášíme vám aktualizovaný program oslav 300 let od blahořečení sv. Jana Nepomuckého, kterého si v květnu 2021 připomene město Nepomuk. Jedná se o největší událost v novodobé historii této obce, ve které se celosvětově nejznámější český světec kolem roku 1340 narodil.
11.05.2021