Beatifikační obraz Tomáše Císařovského

V sobotu 13. října 2012 se v katedrále sv. Víta před zraky přítomných poprvé rozvinul beatifikační obraz malíře Tomáše Císařovského. Jedná se o rozsáhlé dílo mnoha významů, zachycující okamžik smrti čtrnácti mučedníků. Přinášíme text kurátora Pavla Lagnera, který vysvětluje jednotlivé roviny obrazu.
Publikováno: 15. 10. 2012 14:03

Toto výjimečné výtvarné dílo vzniklo k uctění památky čtrnácti mučedníků při příležitosti jejich blahořečení v roce 2012 a jeho autorem je akademický malíř Tomáš Císařovský. V symbolické rovině odkazuje na historickou neblahou událost, ke které došlo dne 15. února 1611.

Autor obraz maloval od poloviny června a ukončil ho koncem srpna 2012. Tomu předcházela pečlivá a podrobná příprava skic nejen celku, ale i tváří, gest a jiných detailů. Nejprve ovšem proběhlo výběrové řízení a k účasti v něm bylo vyzváno celkem osm českých výtvarníků, z nichž sedm soutěž obeslalo. Proběhla ve dvou kolech a nejdříve sedmičlenná a ve druhém kole osmičlenná komise složená ze zástupců Provincie bratří františkánů a odborné i laické veřejnosti nakonec vybrala Císařovského návrh, a to pro jeho významově jednoznačný a intenzivní emocionální výraz a jako dílo významného umělce, reprezentujícího současnou špičkovou figurativní malbu.

Tomáš Císařovský se narodil v roce 1962, v letech 1983 - 1988 vystudoval v Praze Akademii výtvarných umění a žije i pracuje v Praze. Věnuje se převážně figurální a portrétní malbě s výraznými barevnými odstíny, doplněné v posledních letech o krajinné motivy. Pravidelně vystavuje v českých i zahraničních galeriích a je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách. Z jeho rozsáhlé tvorby v této souvislosti vyzdvihněme především například figurální portrét Jana Pavla II. pro kostel sv. Ducha v Ostravě – Zábřehu.

Obraz blahoslavených Čtrnácti pražských mučedníků je namalován technikou olejomalby na plátně, které je z jednoho kusu, čistě lněné a rozměr obrazu činí 280 x 195 cm. Autorkou rámu je architektka Martina Portyková a byl zhotoven firmou Houska & Douda – pasířství.

Stěžejní dominantou obrazu je čtrnáct postav františkánů. Jejich tváře jsou umělcovou obrazovou licencí a fabulací, nicméně představují Jana Martineze, bratra Šimona, Bartoloměje Dalmasoniho, Jeronýma hraběte z Arese, Kašpara Daverio z Bosto u Varese, Jakuba z Augsburgu, Klementa ze Švábska, Krištofa Zelda, Didaka Jana, Jana Rodeho, bratra Emmanuela, bratra Jana a bratra Antonína v čele s vikářem kláštera Bedřichem Bachsteinem. Řeholníci pocházeli nejen z území dnešních Čech, ale i Španělska, Francie, Itálie, Německa a Holandska. Ve výrazu jejich obličejů v předním plánu se zračí nepochopení, zděšení, strach ale i smíření a odevzdanost Bohu. Každá z namalovaných tváří nese jednu z mnoha emocí, kterými byli jistě všichni v posledních chvílích naplněni. Tak zde také najdeme výraz usebrané modlitby, nebo v zadním plánu úsměv s jasným gestem ruky ukazujícím cestu, kterou se všichni zakrátko vydají, jako vyjádření radostného očekávání setkání s Kristem a pohledy vzhůru jakoby již do nebeské brány. Fyziognomie je jedinečná a osobitá, vidíme lidské tváře s vlastní individualitou. Autor shromáždil ve vzájemné bratrské skupině nikoli anděly, ale konkrétní lidské bytosti v osudovém okamžiku, pro které je smrt těžkým a bolestivým krokem avšak naplněný nadějí a vírou. Středobodem semknuté skupiny jsou rozpažené ruce představeného kláštera, stojícího pevně před svými spolubratry v gestu nenásilí, které můžeme vnímat coby symbol nikoli odporu, ale účinné modlitby a odevzdání se do rukou Božích.

Na obraze zcela chybí tradiční vyobrazení svatosti – svatozář nad hlavou. Avšak postavy obklopuje světlá aura, postavy jakoby žhnou a září celé. Kolem skupiny krouží čtyři černí krkavci či havrani, symboly zla, zlověstnosti, smrti, krutosti a brzkého násilného konce jejich pozemské existence. Tomuto reji smrti kolem svatosti tvoří pozadí přechod od rudé barvy nahoru ke žluté. Temné i světlejší odstíny červené zde neznačí jen prolitou krev, ale jsou významově symbolem utrpení, sil zla a mučednictví. Ve středu plátna je oranžová barva výrazem pro záři a slávu. Zde můžeme i vzpomenout na dobová svědectví, která vypráví o jasném světlu vycházejícím z kláštera po pohřbu zavražděných bratří. Výjev se ve své horní části jakoby otevírá nekonečnu v barvě žluté, která je v dějinách křesťanského zobrazování významem pro Boží slávu, bránu nebe, věčnost, stálost ve víře, štěstí a radost. Již nad hlavami mučedníků je vztyčena zelená ratolest jako atribut života, vítězství a mučednictví. Nad vším se ve slavnostním vrcholu vytvořené scény vznáší holubice vyjadřující Ducha svatého, který sestupuje do očištěného srdce podobně, jako sestoupil na Krista při jeho křtu v Jordánu. Je alegorií církve a kromě Ducha svatého symbolem oběti, zmrtvýchvstání, pravdy, moudrosti, pokory, prostoty a čistoty. V symbolické žluté barvě a bílé holubici je přítomno oslavení františkánských mučedníků po Boží pravici.

Jedná se o celistvé dílo mnoha významů a sdělení postihující v sobě nejen tragickou událost, ale i cestu obětí do věčnosti a jejich oslavení. Úkolem autora tedy bylo zobrazení všech těchto rovin v jediném obraze. Klíčovým momentem je zde, podobně jako u mnoha jiných světců a především u nejčastějšího zobrazení Ježíše Krista, okamžik smrti. Smrt jako předěl mezi pomíjivostí a věčností, smrt, která vykupuje.

Mobiliář a soubory uměleckých předmětů v našich chrámech a kostelích bývají velmi často postupným vrstvením stylů, od gotiky přes baroko po historizující romantismus, a tvůrčích počinů, které v době svého vzniku mohly vzbuzovat úžas, ale i rozpaky. Jako úchvatné sourodé celky je nyní vnímáme díky zvyku a plynutí času. Doplňování a obohacování sakrálních prostor o současné umění není bohužel častým jevem. Blahořečení čtrnácti pražských mučedníků byla ale nad míru vzácná příležitost přispět v naší době do pokladnice a historie křesťanského umění.

Pavel Lagner, kurátor galerií a sbírek PPF Art,
člen výběrové komise

Související články

Další aktuality

Benedikt XVI. napsal list k pohřbu svého bratra Georga

Emeritní papež Benedikt XVI. sledoval pohřeb svého bratra Georga Ratzingera, zesnulého 1. července, v přímém přenosu z Vatikánu. Zůstal tak v duchovním spojení s komunitou v řezenském dómu, zdůraznil biskup Rudolf Voderholzer při zahájení rekviem. Na pohřebních obřadech, které začaly ve středu 8.7.2020 v 10 hodin v řezenském dómu, zastupoval emertiního papeže jeho osobní sekretář, arcibiskup Georg Gänswain, který také přednesl pohřební řeč napsanou Benediktem XVI. a adresovanou řezenskému biskupovi. Přinášíme ji v plném znění:
09.07.2020

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc červenec 2020

Naléhavý úmysl papeže Františka na tento měsíc se věnuje modlitbě k Panně Marii, aby nám vyprosila moudré a svobodné srdce, které Bohu svým životem říká: dělej si, Pane, se mnou, co chceš!
09.07.2020

Papež František: Hledání Boží tváře je zárukou dobrého konce naší cesty

Petrův nástupce sloužil jako obvykle v kapli Domu sv. Marty mši svatou, ale dnes také v přímém televizním přenosu. Připomněl tímto způsobem svoji první pastorační cestu za hranice svojí diecéze, když se 8. července roku 2013, jen necelých pět měsíců od svého zvolení (13. 3.), vydal na ostrov Lampedusa, nejjižnější výspu Itálie a Evropské unie. Dnešní bohoslužby se proto účastnili členové úřadu Svatého stolce pro integrální lidský rozvoj ze Sekce pro migranty a uprchlíky, kterou vede pod přímým papežovým vedením kardinál Michael Czerny SI.
08.07.2020

Sdělení ČBK k omezením v době pandemie

Sdělení ČBK k zavedeným omezením v liturgii v době pandemie:
07.07.2020

Skončilo 123. plenární zasedání ČBK

Biskupové Čech, Moravy a Slezska se sešli 6. a 7. července na 123. plenárním zasedání ČBK na Velehradě. Jednání se účastnili i předsedové konferencí vyšších řeholních představených. Po celou dobu byl zasedání biskupů přítomen i apoštolský nuncius v ČR arcibiskup Charles D. Balvo.
07.07.2020