Během ekumenické bohoslužby v pražské katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha dojde 17. listopadu od 18.00 hodin k odhalení pamětní desky umučených kanovníků a členů Řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Mezi umučenými členy Řádu sv. Lazara vyčnívá osobnost kanovníka Antonína Bořka-Dohalského z Dohalic.
Praha: Antonín Bořek – Dohalský se narodil 23. října 1889 na rodovém zámku v Přívozci u Domažlic. Po studiu bohosloví na papežské univerzitě De Propaganda Fide v Římě byl 28. února 1912 vysvěcen na kněze. Působil jako vojenský kurát na haličské frontě a později se staral o italské válečné zajatce v Milovicích. V roce 1924 jej pražský arcibiskup František Kordač ustanovil svým sekretářem a ceremoniářem.
V roce 1937 se stal jedním ze zakládajících členů Českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského a věnoval se pastorační a charitativní činnosti. Se změněnými poměry, které s sebou přinesla německá okupace a válka, se Antonín Bořek-Dohalský nedokázal vnitřně vyrovnat. V roce 1939 proto rezignoval na úřad arcibiskupského kancléře. Dne 5. června 1942, po dosloužené mši v ústavu slepých dívek řádu Františkánek na Kampě byl zatčen (téhož dne byl zatčen také Antonínův starší bratr František). V tento okamžik chybělo 13 dnů do odhalení úkrytu a likvidace dvou atentátníků na Heydricha a pěti dalších parašutistů v pražském pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, o kterém vedle preláta Otto Stanovského věděl též Antonín Bořek-Dohalský.
Po kratším věznění v Terezíně byl převezen do Osvětimi. Zde nevydržel nelidské zacházení a krátce po svém příchodu, 3. září 1942, umírá. Dle jediného svědectví, jež se nám zachovalo, byl ubit při pochodu na práci. Ohlášené urny s popelem se nikdo nedočkal. Život Antonína Bořka-Dohalského, šlechtice, kněze a vlastence v jedné osobě se tak tragicky uzavřel ve věku nedožitých 53 let.