Vyhlášení soutěže o Cenu Josefa Luxe 2013

Věra Luxová, předsedkyně Správní rady Nadačního fondu Josefa Luxe, vyhlásila na závěr tradiční mše svaté 27. listopadu 2012, kterou při příležitosti výročí úmrtí Josefa Luxe pravidelně organizuje pražská KDU-ČSL v kostele sv. Josefa na Malé Straně, soutěž o Cenu Josefa Luxe 2013. 

Praha: Třetího ročníku soutěže se mohou zúčastnit vysokoškolští studenti a doktorandi, kteří do 30. června 2013 odevzdají originální badatelské odborné práce z oborů historie, politologie nebo sociologie v rozsahu 40-70 normostran, vztahující se k tématu soutěže: Transformace české společnosti po roce 1989 a rozvoj demokracie do současnosti.

Více informací na http://www.facebook.com/CenaJosefaLuxe.

Vzpomínkovou bohoslužbu vedl P. Miroslav Šimáček, arciděkan z Ústí nad Labem, dlouholetý přítel Josefa Luxe i jeho rodiny. Osobnost bývalého výrazného předsedy KDU-ČSL připomněl slovy: 'Jeho život se naplnil v duchu toho, co jsme slyšeli v 1. čtení: ´…blažení, kdo umírají ve spojení s Pánem, jejich skutky jdou s nimi.´ Josef Lux si byl dobře vědom toho, že člověk nežije jen pro krátkodobé cíle. Díval se daleko.

Nedávno jsme slavili svátek Krista Krále. Jedná se v něm o Boží vládě. Pius XI. ho vyhlásil encyklikou Quas primas a v ní píše: ´…společnost a její představení odmítáním Krista odmítají nejen pravdu o Bohu, ale i pravdu o člověku, a vrhají se tak do zkázy falešných přestav, že člověk je sám sobě zákonem a zdrojem dobra a on sám je svým cílem. Bez Boha netušíme, jaká je naše důstojnost a jakou máme cenu, proč jsme na světě a jaký je náš cíl´.“

To byla optika, kterou se Josef Lux díval i na svůj život i na svůj úkol v politice. Tím k nám mluví i dnes:  „Naplnit svůj život křesťanstvím je velmi pragmatické. Je to paradoxní, ale je to velmi rozumné, je to velmi moudré. Nepoznal jsem žádnou lepší nabídku, jak naplnit tento život, Kdykoliv jsem od ní upustil, tak se mě nedařilo, nic mi nešlo. Dnešní svět se k těmto hodnotám – i když je nazývá třeba jinak – klopotně prokousává. A co víc: naplnit svůj život, svoji životní šanci, těch několik desítek let, tento výsek věčnosti křesťanstvím je nejenom pragmatické, rozumné, ale jak se zdá, bude to také velmi moderní.
Byl bych rád, abychom si toto společně uvědomili, abychom tu šanci nepropásli a nenechali se odvést nějakou ‚hloupou‘ reklamou či nějakým hloupým pozlátkem. Všem přeji, abychom to společně zvládli.“ (projev k účastníkům Celostátního setkání mládeže na Svaté Hoře u Příbrami, 1999)