Jubilejní rok Matky Vojtěchy Hasmandové

Matka Vojtěcha Hasmandová, jejíž beatifikační proces právě probíhá v Římě, bude mít v blízké budoucnosti dvě výročí. Dne 21. ledna uplyne 25 let od smrti této boromejky a 25. března 2014 uplyne 100 let od jejího narození. V 'Jubilejním roce Matky Vojtěchy' se na místech spojených s jejím životem chystají různé aktivity.

Řím: Putovní výstava s názvem „MATKA VOJTĚCHA – SLUŽEBNICE BOŽÍ – STATEČNÝ SVĚDEK VÍRY“ zachycuje na 15 panelech její život od r. 1914 do r. 1988. Výstava přináší svědectví o tom, jak se z malého venkovského děvčátka stala velmi záhy milosrdná sestra sv. Karla Boromejského, která umírá v pověsti svatosti. Zcela vydaná ve službě svému společenství, otevřená působení Ducha svatého a s hlubokým církevním smýšlením vedla společenství k pokoncilní obnově. Byla oporou a posilou lidem, s nimiž se setkávala, spoluvězeňkyním a také mnoha kněžím.

Touto výstavou chceme v rámci celocírkevních a slovanských slavností, Roku víry a jubilea příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu připomenout i toto jubileum Matky Vojtěchy Hasmandové - služebnice Boží. Výstava si neklade za cíl přesně zdokumentovat všechny významné historické události spojené s osobou Matky Vojtěchy, je poctou výjimečné ženě víry. Je poctou řeholnici, již jsme měly možnost poznávat a zakoušet vliv její osobnosti v období, kdy byla naší generální představenou.

Výstava bude zahájena 20. ledna 2013 v Brně a 22. ledna 2013 v Praze a potrvá až do března 2014. Bude probíhat v sedmi našich diecézích, a nakonec se přesune do Říma -  do Nepomucena a na Velehrad v Římě. Za účasti českých a moravských biskupů bude sloužena mše svatá na poděkování za život a za svědectví života Matky Vojtěchy, a to 20. ledna v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla v 10.30 hod. a 22. ledna v Praze na Malé Straně v kostele sv. Karla Boromejského v 18 hod.

Dne 14. září 2013 uspořádáme na biskupském gymnáziu v Brně konferenci o životě a působení Matky Vojtěchy Hasmandové. Matka Vojtěcha se narodila 25. března 1914 v Huštěnovicích u Velehradu, na malé slovácké vesnici, v rodině se sedmi dětmi. Dostala jméno Antonie. Již v 6 letech jí zemřela matka. Boží volání k zasvěcenému životu zaslechla ve velmi mladém věku. Ve svých
13 letech vstoupila do řeholního společenství Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ve Frýdlantě nad Ostravicí. Po období řeholní formace a studiu na učitelském ústavu v Praze působila jako učitelka v Třeboni. Ve válce jako ošetřovatelka v nemocnici ve Slaném.

Po 2. světové válce ještě čtyři roky v Brně Líšni ve škole. Po zrušení škol zastávala službu představené komunity v Prachaticích. Zde v 50. letech ukrývala františkánského kněze Remigia Janču. Byl prozrazen a spolu s ním jako představená domu byla i ona zatčena a několik dalších sester s ní. Pro údajnou velezradu zakusila osm let komunistického žaláře jako politická vězeňkyně. Nespravedlivý rozsudek přijala se statečností a s vědomím, že je v rukou Božích a jako důsledek poslušnosti. Během výkonu trestu se zasazovala o to, aby vězni mohli praktikovat náboženský život. Toto náročné období života prožila statečně v postoji víry, kterou hájila před nespravedlivými komunistickými soudy, a vyznávala skutky lásky vůči spoluvězeňkyním, v dopisech příbuzným a spolusestrám. Po propuštění na amnestii žila ve Vidnavě u polských hranic ve velké komunitě sester (110). V roce 1969 se zde stala představenou. V této době už znala dokument Perfectae caritatis přeložený a rozmnožený jako samizdat.

Na generální kapitule ve Znojmě-Hradišti byla Boží Prozřetelností postavena do úřadu generální představené Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského od roku 1970 až do své smrti 21. ledna 1988. Tato její služba generální představené byla zasazena do doby po ukončení 2. vatikánského koncilu a vrcholila v roce 150. výročí přítomnosti sester boromejek v České republice.

Osm let po její smrti dostal biskup Vojtěch Cikrle z Vatikánu dovolení otevřít diecézní beatifikační proces. Stalo se tak 26. listopadu 1996. Po ukončení práce v Brně se tato kauza „přestěhovala“ do Říma, kde tehdejší postulátor římského procesu Mons. Josef Laštovica  pod vedením Kongregace pro kauzy svatých vypracoval knihu o životě, ctnostech, smrti a pověsti svatosti. V r. 2009 byl celý spis odevzdán k vlastnímu studiu na tuto Kongregaci. Nyní se připravuje další část procesu, a to proces nad uzdravením na přímluvu služebnice Boží Matky Vojtěchy Hasmandové.
 
Matka Vojtěcha se v Brně osobně setkala s Matkou Terezou. Sdílely spolu své nadšení pro Pána a pro milosrdenství. Aby svoji zkušenost z tohoto setkání přiblížila sestrám, poslala do komunit Poselství Matky Terezy a slova homilie P. Jiřího Skoblíka, kterou měl při setkání věřících s Matkou Terezou 9. listopadu 1984 v kostele sv. Ignáce v Praze. Tato slova charakterizují samotnou Matku Vojtěchu: „My máme dnes příležitost si naprosto prakticky dokázat pravdivost myšlenky svatého Pavla o duchovním Těle Kristově. Jeden jediný silný člověk, plný Ducha svatého a víry, jak to kdysi bylo řečeno o svatém Štěpánu v Duchu svatém, dokáže snadno a bez námahy elektrizovat veliké množství ostatních článků, jak jsme tady dnes všichni shromážděni. Síla Boží z této ženy se do nás takřka hmatatelně přelévá. A my si uvědomujeme povinnou vděčnost Bohu, že nám do světa staví takové lidi znovu a znovu v každém století. Vždyť pro nás, jako pro všechny potomky, platí stále to hrozivé slovo: „Běda světu, kdyby nebylo svatých.“ Ale zase naopak, buď Bohu čest a sláva, že jsou. Že nám ukazují cestu, dávají odvahu, sílu a ukazují, jak by náš ubohý a nedokonalý život vlastně také měl vypadat. A tak nám napomáhají k tomu, abychom aspoň o malý krůček ze svých slabostí pokročili kupředu.“

V církvi před 2. vatikánským koncilem byl řeholní život chápán jako jistá cesta vedoucí ke svatosti. V tomto duchu byla vychována Matka Vojtěcha, což od dětství odpovídalo také její vlastní touze. V souladu se svým základním zaměřením na Boha přijímala životní události jako Bohem připravené, požadavky z nich vyplývající brala vážně a odpovědně. Stejným způsobem se chopila i své služby generální představené a všeho, co z tohoto úkolu pro ni vyplynulo. Jako svůj prvotní úkol přijala koncilní výzvu k obnově řeholního společenství. Přestože bylo obtížné a nebezpečné získávat církevní dokumenty, s odvahou jí vlastní o ně usilovala, podněcovala jejich překlady, četla je, mluvila o nich při setkáních se sestrami.

Protože se necítila schopná sama vyjádřit identitu svého společenství a dobře splnit tento úkol, pozvala ke spolupráci všechny sestry a teology. Ve volbě svých spolupracovníků – teologů prokázala obdivuhodnou prozíravost, protože ti, které vybrala, skutečně poctivě hledali identitu boromejek a nechtěli předávat pouze své vlastní představy. Nejvíce spolupracovala s P. Františkem Šilhanem, SJ, P. Stanislavem Špůrkem, CSsR., Th.D., P. Janem Evangelistou Urbanem, OFM, Th.D., P. Josefem Zvěřinou, Th.D., P. Janem Evangelistou Víchou, OFMCap.

Z těchto jmenovaných měl na Matku Vojtěchu největší vliv P. Jan Evangelista Urban, který ji duchovně doprovázel. Dále pak P. Jan Evangelista Vícha, který pro sestry častěji vedl duchovní cvičení, přednášel a pomáhal při tvorbě Kapitul pro obnovu řeholního života.

První kroky viděla v obnovení konstitucí. Při své práci na konstitucích zasadila charizma kongregace a její život do rámce Písma svatého. Pobídkou k obnovnému procesu jí bylo vyjádření koncilu především v dekretu Perfectae caritatis. Nastoupila tuto obtížnou cestu a hledala, jak vyjádřit pro sestry nové pojmy vztahující se k řeholnímu životu: charizma a spiritualita. Způsob, jakým Matka Vojtěcha tyto pojmy uchopila, se postupně stal i chápáním sester. Samotné hledání podstaty společenství bylo a stále zůstává výzvou k osobnímu hledání každé sestry. Radost Matky Vojtěchy byla patrná právě tehdy, když poznávala, že kongregace je stále věrná poslání, pro které byla založena:

„Domnívám se, že neztrácíme ducha našich zakladatelek. Chceme jej však žít stále lépe a věrněji. S důvěrou v pomoc a stálou přítomnost Ducha svatého, pod záštitou naší Matky lásky, bolesti a milosrdenství chceme jít hlouběji k duchovním pramenům našeho společenství a v pokoře trpělivě razit cestu duchovnímu životu kongregace, a to především rozjímáním a kontemplací, pravdivým životem chudoby a žitým milosrdenstvím.“
(Z VIII. generální kapituly)

Studiem dokumentů, směrnic k obnově a svým vlastním zamýšlením se nad životem společenství postupně objevovala oblasti života zasvěcených osob, které mají být prožívány v souladu s charizmatem společenství. V mnoha případech písemně zachycovala skutečnosti, které sestry žily, hledala jejich smysl v životě boromejky a podávala k nim výklad. Podle P. Jana Pavlíka, SJ, který studoval spisy Matky Vojtěchy při přípravě ke kanonizačnímu procesu, mají všechny vysokou teologickou úroveň, přestože Matka Vojtěcha teologii nijak obsáhle nestudovala. V písemnostech je zřetelný vliv církevních dokumentů, O. Urbana a O. Víchy.

Matka Vojtěcha se rozhodla, přes zákaz …. přijímat nový řeholní dorost tajně. Zakoupila rodinné domy, kam poslala sestry důchodkyně  do civilu, aby vychovávaly mladé sestry.V neposlední řadě je důležitým rysem osobnosti Matky Vojtěchy nadšení, které přenášela také na sestry. Sama napsala, odkud čerpala entuziasmus, který byl u ní více plodem Ducha svatého než lidské snahy: „Náš život denně podávaný v lásce na oltář je výkupným darem pro Boží království, je spojovacím článkem mezi nebem a zemí.“
(Ze Zprávy o kongregaci při VIII. GK)

V rámci Federace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského se Matka Vojtěcha účastnila zamyšlení nad charizmatem zakladatelů. Svoje úvahy a závěry ze setkání rady federace pak předávala sestrám.

V celé své službě, a to až do konce, vytrvale zvala sestry, aby stále nově hledaly své poslání a způsob, jak je uskutečňovat v současné společnosti. Povzbuzovala je k modlitbě, ke snaze o dobrý příklad, o dokonalou lásku, aby tím přispěly nejen k obnově kongregace, ale i církve a celého světa. Do všeho, co dělala pro sestry, vkládala především své vlastní srdce.

Přínos Matky Vojtěchy pro Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského je bezesporu jedinečný a velmi vzácný. Byla pohotová ke znamením doby a měla schopnost na ně odpovídat pod vedením Ducha svatého a k tomu vedla i své společenství a ty, kteří k ní přicházeli pro radu.

Dalším sdělením, kterým k nám promlouvá život Matky Vojtěchy, je její neúnavné osobní hledání Boha, bez nějž by neměl její život smysl. Zdálo by se pošetilé její dětské rozhodnutí dosáhnout svatosti. Ale protože tento ideál celý svůj život naplňovala, stal se realitou. V tom může být velkým povzbuzením pro každého.

V Římě 8. prosince 2012

SM. Remigie Anna Češíková SCB, postulátorka