Režisér Strach vydává svědectví o Jiřině Jiráskové

Málokdo byl nedávno zesnulé herečce Jiřině Jiráskové v poslední fázi jejího života tak blízký, jako režisér Jiří Strach. Přinášíme zde jeho svědectví o charakteru známé umělkyně, které zpracoval ve formě své osobní modlitby.

Poslední Soude,

před Tebou teď stojí drobounká paní, malá vzrůstem, zato převeliká herectvím a lidstvím, a jmenuje se Jiřina Jirásková. Protože jsem jí posledních pár let směl být blízko maje její důvěru a tím i upřímně otevřené srdce, leccos o ní vím. Dovol proto, abych se stal v tomto přelíčení svědkem, snad i advokátem.

Svědčím o jejím pevném charakteru. Nebála se postavit davům, když to považovala za správné. Uměla se zastat lidí, na které kdekdo plival, i když věděla, že jí to přinese jen nevraživost. Posledním takovým gestem byl její podpis k petici za návrat církevního majetku, byť dobře věděla, že ji to populistické body nepřinese. Zatímco mnozí se podepsat báli, ona ne.

Svědčím o jejím humoru. Mnohdy sarkastickém, mnohdy ironickém, ale přesto vždy laskavém.

Svědčím o jejím velkém herectví, kterým dokázala po mnoho let naplňovat duše lidí a povznášet je. Důkazem budiž celý český národ, který ji za to uznával, ctil a obdivoval.

Svědčím o jejím altruismu. Málokdo ví o tom, jak v patronátní roli celá léta nezištně pomáhala organizaci UNICEF.

Svědčím o nevídané reflexi jejího vlastního života, všech chyb a hříchů. Když jsem se jí ptal, proč podlehla komunistickému opiu v padesátých letech a proč nenašla sílu zastat se Jiřiny Štěpničkové, odpověděla: “Byla jsem blbá, Jiříčku.” Žádné vytáčky, žádné relativizování vlastních vin, žádné alibistické nalhávání sobě samé. Byla to upřímná a hluboká lítost a smutek nad tím, že mnohé se už nedá napravit.

Svědčím o její statečnosti, se kterou nesla odchod z tohoto světa. Bolest snášela trpělivě, nepropadala sebelítosti, ale osudu čelila se vztyčenou hlavou.

Svědčím, že na hodinu své smrti čekala a žádným sebezáhubným způsobem ji nešla naproti.

Svědčím, že odešla zaopatřena všemi svátostmi.

Svědčím tedy o její víře, která se v posledních letech prohloubila natolik, že o Bohu nepochybovala. Slyšel jsem z jejích úst modlitbu Otčenáš tak procítěnou, s nadějí doufající, že by mohla být vzorem nám ostatním, co jí mnohdy bezmyšlenkovitě drmolíme.

Nepochybuji v Tvou spravedlnost, Poslední Soude, nepochybuji, že jako rentgen vidíš do zákoutí každé lidské duše. Vím, že dokážeš mnohé odpustit. A proto věřím, že Jiřina Jirásková u tvého soudu obstojí.

Jiří Strach