Homilie Svatého otce Františka při inaguraci

Dnes (19. března 2013), o slavnosti sv. Josefa, snoubence Panny Marie a patrona všeobecné církve, předsedal Svatý otec František od 9.30 hodin na prostranství před bazilikou sv. Petra mši svaté u příležitosti oficiálního zahájení svého pontifikátu. Zde pronesenou papežovu homilii uveřejňujeme v českém překladu.
Publikováno: 19. 3. 2013 14:09

Homilie Svatého otce

Drazí bratři a sestry,

děkuji Pánu za to, že mohu slavit tuto mši svatou na zahájení svého pontifikátu právě o slavnosti sv. Josefa, snoubence Panny Marie a patrona všeobecné církve. Tato okolnost má hluboký význam a zároveň je to den, kdy slaví své jmeniny můj ctihodný předchůdce: jsme mu nablízku v modlitbách, které vyjadřují naši vroucnost a vděčnost.

Srdečně zdravím své bratry kardinály a biskupy, kněze, jáhny, řeholníky a řeholnice i všechny věřící. Za to, že jsou zde přítomni, děkuji představitelům ostatních církví a církevních společenství, představitelům židovského společenství i dalších náboženských společností. Srdečně zdravím též představitele států a vlád, členy oficiálních delegací z mnoha zemí celého světa i diplomatický sbor.

V evangeliu jsme slyšeli, že „Josef … udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě“ (Mt 1,24). Tato slova již naznačují poslání, které mu Bůh svěřil: má být custos, ochránce. Koho má chránit? Marii a Ježíše, avšak tato ochrana se rozšiřuje i na celou církev, jak to zdůraznil už blahoslavený Jan Pavel II.: „Svatý Josef, který s láskou ochraňoval Marii a s radostí se věnoval výchově Ježíše Krista, také dnes střeží a chrání mystické Tělo Vykupitele, církev, jejímž obrazem i vzorem je nejsvětější Panna“ (Apoštolská exhortace Redemptoris custos, č. 1).

Jak tuto svou úlohu ochránce Josef plnil? Diskrétně, pokorně a tiše, zato však v trvalé blízkosti a s naprostou věrností, ačkoli pro něj někdy nebylo snadné všemu rozumět. Od svého sňatku s Marií až do události, kdy nacházejí dvanáctiletého Ježíše v jeruzalémském chrámě, je jim vždy s láskou a péčí nablízku. Jako Mariin snoubenec stojí po jejím boku v časech dobrých i zlých, na cestě do Betléma ke sčítání lidu i v úzkostných a zároveň radostných chvílích porodu, v dramatických okamžicích útěku do Egypta i při zoufalém hledání syna v chrámu, a také později, v každodenním životě doma v Nazaretě, v dílně, kde Ježíšovi předával své řemeslo.

A jak Josef plní své povolání být ochráncem Marie, Ježíše i celé církve? Tím, že vytrvale naslouchá Bohu, je otevřený jeho znamením a dává se k dispozici jeho, ne svým záměrům. Právě to Bůh žádal i od Davida, jak jsme slyšeli v prvním čtení: Bůh netouží po chrámu postaveném lidmi, ale požaduje věrnost svému slovu a svým záměrům. To on je stavitelem a používá živé kameny označené jeho Duchem. A Josef může být „ochráncem“, neboť dokáže naslouchat Bohu a nechá se vést jeho vůlí. To mu zároveň umožňuje, aby byl vnímavější i vůči osobám, které byly svěřeny do jeho ochrany. Pohlíží na události realisticky, vnímá jednotlivé okolnosti a dokáže se moudře rozhodovat. Z jeho příkladu se, drazí přátelé, učíme pohotově a ochotně odpovídat na Boží volání, a zároveň pozorujeme, co tvoří střed křesťanského povolání: je to Kristus. Chraňme ve svém životě Krista, abychom mohli chránit druhé lidi, abychom mohli chránit stvoření!

Povolání být ochráncem se však netýká pouze nás křesťanů; ještě dříve v sobě totiž zahrnuje jednoduše lidskou dimenzi, týkající se každého člověka. Být ochráncem znamená chránit celé tvorstvo, krásu stvořeného světa, jak o ní hovoří první kniha Mojžíšova a jak ji představuje svatý František z Assisi. Znamená to mít v úctě každého Božího tvora i prostředí, v němž žijeme. Znamená to chránit lidi a projevovat láskyplnou péči o každého člověka, zvláště o děti, starší osoby, potřebné a ty, na které nejčastěji zapomínáme. Znamená to pečovat jeden o druhého v našich rodinách: manželé a manželky nejprve chrání jeden druhého a poté, jako rodiče, též své děti, ty pak zase v daný čas ochraňují své rodiče. Znamená to budovat upřímná přátelství, v nichž se navzájem chráníme s důvěrou, úctou a laskavostí. Všechno bylo koneckonců svěřeno do naší ochrany a každý z nás je za to odpovědný. Buďme ochránci Božích darů!

Kdykoli totiž lidé této své odpovědnosti nedostojí, kdykoli nevěnujeme dostatečnou péči stvoření ani svým bratřím a sestrám, otevírá se prostor ke zkáze a srdce se zatvrzují. V každém dějinném období se bohužel najdou „Herodové“, jež osnují smrt, přinášejí zkázu a hyzdí tvář lidstva.

Rád bych nyní poprosil vás všechny, kdo máte odpovědnost za sféru hospodářskou, politickou či společenskou, i vás všechny lidi dobré vůle: buďme společně „ochránci“ stvoření, ochránci Božího plánu vepsaného do přírody, ochránci druhých lidí i životního prostředí. Nedovolme, aby pokrok tohoto světa doprovázela znamení zkázy a smrti! Abychom však mohli být „ochránci“, musíme střežit i sami sebe. Nezapomínejme tedy, že nás život poškozuje i nenávist, závist a pýcha! Znamená to také bdít nad vlastními pocity, nad svým srdcem, neboť z něj vycházejí dobré i zlé úmysly: úmysly, které budují nebo ničí. Nesmíme se bát projevovat dobrotu či dokonce něhu!

Zde bych rád zmínil ještě jednu věc: péče a ochrana vyžaduje dobrotu, vyžaduje jistou něhu. V evangeliích se svatý Josef projevuje jako silný, odvážný a pracovitý muž, v jeho srdci však nacházíme velikou něhu, která není ctností slabých, ale spíše znamením síly ducha a schopnosti naslouchat, projevovat soucit, otevřít se druhému člověku a milovat. Nesmíme se bát projevovat dobrotu a něhu!

Společně se svátkem svatého Josefa dnes slavíme také začátek služby nového římského biskupa, nástupce svatého Petra, služby vyžadující i jistou moc. Ježíš Kristus bezpochyby Petrovi moc předal, avšak o jakou moc se jedná? Ježíšovu trojí otázku po Petrově lásce doprovází trojí příkazy: pas mé beránky, pas moje ovce. Nikdy nezapomínejme na to, že skutečná moc spočívá ve službě a že také papež, má-li uplatňovat svou moc, musí o to více vstupovat do služby, jež svého zářivého vrcholu dosáhla na kříži. Musí se nechat inspirovat pokornou, konkrétní a věrnou službou svatého Josefa a podobně jako on otevírat svou náruč, aby v ní chránil všechen Boží lid a s něžnou láskou objímal celé lidstvo, zvláště lidi nejchudší, nejslabší a nejméně významné, všechny ty, které zmiňuje Matouš v úryvku o posledním soudu lásky: hladové, žíznivé, cizince, nahé, nemocné i vězně (srov. Mt 25,31-46). Chránit umí jen ten, kdo slouží s láskou!

Ve druhém dnešním čtení hovoří svatý Pavel o Abrahamovi, který „ačkoli už nebylo naděje … přece doufal a uvěřil“ (Řím 4,18). Ačkoli už nebylo naděje, navzdory vší nadějí! Také dnes, uprostřed mnohých temnot, potřebujeme zahlédnout světlo naděje a stát se lidmi, kteří přinášejí naději druhým. Chránit stvoření a každého člověka, pohlížet na ně s něhou a láskou, znamená otevírat obzor naděje a dovolit, aby těžká mračna prostoupilo světlo, znamená to vnášet vřelost naděje. Pro věřící, pro nás křesťany, podobně jako pro Abrahama, podobně jako pro svatého Josefa, se naděje, kterou neseme, opírá o Boží horizont, který před námi otevřel Kristus. Opírá se o skálu, kterou je Bůh sám.

Chránit Ježíše s Marií, chránit celé stvoření, chránit každého člověka a zvláště lidi nejchudší, chránit sebe sama: k této službě je povolán římský biskup, ale také každý z nás, aby tak mohla zazářit hvězda naděje. Chraňme proto s láskou vše, co nám Bůh daroval!

Prosím Pannu Marii, svatého Josefa, svaté Petra a Pavla a svatého Františka o přímluvu, aby Duch Svatý provázel mou službu. Na vás všechny se pak obracím: modlete se za mne. Amen!

 

(překlad: Jiří Gračka)

Soubory ke stažení

Související články

Další aktuality

Při setkání dominikánské rodiny se bude slavit stotřicítka

Tématem tradičního podzimního setkání dominikánské rodiny, které se uskuteční 12. října 2019 v prostorách pražského kláštera bratří dominikánů v Husově ulici, bude letos 130. výročí vzniku „jedné z malých ratolestí na velkém a starobylém kmeni řádu sv. Dominika“, České kongregace sester dominikánek. Hlavním celebrantem zahajovací mše svaté, která začne v 9.15 hod v kostele sv. Jiljí, bude Dominik kardinál Duka OP.
23.09.2019

Národní svatováclavská pouť 2019

Již tuto sobotu 28. září se ve Staré Boleslavi uskuteční Národní svatováclavská pouť. Hlavním celebrantem mše svaté v 10.00 bude apoštolský nuncius v ČR, arcibiskup Charles D. Balvo. Letos si připomeneme také deset let od návštěvy papeže Benedikta XVI.v České republice.
23.09.2019

Benefiční koncert podpoří Adopci na dálku

Ve středu 25. září budou Boni pueri pod vedením sbormistra Marka Štilce zpívat pro chudé indické děti v hradecké katedrále Sv. Ducha od 19:45. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován na vzdělávání školáků z nejchudších indických rodin zapojených do Adopce na dálku®. Na benefiční koncert, kterým vyvrcholí indická návštěva, jsou srdečně zváni všichni dárci i široká veřejnost.
23.09.2019

Přímé přenosy bohoslužeb od 23. do 29. září 2019

Všem, kdo se nemohou zúčastnit mše svaté v kostele a chtěli by se připojit alespoň prostřednictvím médií, nabízíme přehled bohoslužeb, vysílaných během následujících dní přímým přenosem v TV Noe, Radiu Proglas, České televizi a Českém rozhlasu.
23.09.2019

Vatikánská varování k německé synodální cestě

Církev v Německu nastoupila vlastní synodální cestu. Její počínání vzbuzuje otazníky v jiných místních církvích a rovněž ve Vatikánu, jak dosvědčuje papežův list Němcům a naposled list kardinála Marca Ouelleta německému episkopátu. Situaci přibližuje berlínský korespondent Vatikánského rozhlasu Tomasz Kycia.
20.09.2019