Dobré vůle není nikdy nadbytek

Přinášíme dokument Rady Iustitia et Pax, v němž se biskup Václav Malý zamýšlí nad významem dobrovolnictví v současné společnosti.

Dne 1. května slavíme památku svatého Josefa - dělníka. Ve 30. letech 20. století byl svatý Josef vyhlášen za nebeského ochránce pracujících. Papež Pius XII. v roce 1955 postavil svátek práce pod jeho ochranu. Tím je vyzdvižena hodnota práce a její význam pro dobře prožitý život. Stvořitel pověřil člověka, s nímž se chce podílet na svém díle, aby sebe i svět zdokonaloval a vytvářel hodnotné mezilidské vztahy. Člověka uspokojuje nejen práce za peněžitou odměnu, ale i činnost pro druhé, bez ohledu na odměnu a čerpání svého volného času.

Svobodně zvolená nezištná činnost ve prospěch druhých, to je neformální dobrovolnictví. Dobrovolník dává vědomě část svého času, energie a schopností ve prospěch druhých. Manažer, bankovní úřednice, právník, profesor, účetní ve svém volném čase pomáhají zrodu mikrofirem, které vytvoří pracovní místa, jež by jinak nevznikla. To není utopie, to je také jedna ze současných podob dobrovolnických aktivit. Dobrovolné činnosti máme nejčastěji spojené s volnočasovými, sportovními či obecními aktivitami. Dvacetiletý svobodný rozvoj občanské společnosti ale ukazuje význam dobrovolnictví téměř ve všech oblastech současné společnosti. A mnohaleté zkušenosti ukazují, že dobrovolné angažování se ve prospěch zdravotně či sociálně znevýhodněných, dětí či seniorů, místních komunit či společenství imigrantů je nejen veřejně prospěšné, ale též ekonomicky nedocenitelné.

Vedle tradiční role dobrovolníků mezi hasiči, ve skautském hnutí či v mnoha sociálně-zdravotních aktivitách církví, dnes hrají dobrovolníci nezastupitelnou roli i ve zdravotnictví, ve školství, ale i v byznysu. Dokonce i manažeři renomovaných firem usilují o posílení soudržnosti mezi svými spolupracovníky účastí na dobrovolnické práci pro školská či sociální zařízení. Profesor Luigino Bruni z Milánské univerzity ve své knize „Cena nezištnosti' (italsky 2007, anglicky 2012) vysoce oceňuje práci bez nároku na finanční odměnu. Hovoří o ní jako o podmínce pro udržení stávajícího společenského řádu vůbec - právě proto, že je tak dominantně postavený na placené práci „zištné'.

V dobrovolnictví lze vidět cestu ven z krize mezilidských vztahů, lék na odcizené fungování státu i trhu. K podobným závěrům dochází i sociolog Pavol Frič („Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století“, 2010), který dlouhodobě sleduje dobrovolnické prostředí v České republice. Dobrovolnictví dnes sociální vědci, profesionálové v neziskové sféře, příslušníci veřejné i státní správy, ale i nezanedbatelná část veřejnosti připisuje významnou roli při řešení sociálních problémů, které s sebou přináší rychle se měnící společnost. Dobrovolnictví je vnímáno jako nenahraditelná součást funkční společnosti, která ovšem neplní jen roli jakéhosi milosrdného samaritána, ale přináší alternativu, povzbuzuje a oživuje vstřícný pohled na svět. Významně posiluje ovzduší důvěry v celé společnosti.

Zabralo by příliš mnoho prostoru uvést všechny motivy, proč se lidé dobrovolně angažují. Vedle nesobecké radosti z vlastní schopnosti něco prospěšného vykonat jistě hrají svou roli i jiné osobně výhodné důvody, třeba jen zájem o uznání od druhých. Je však naším záměrem zaměřit se spíš na celospolečenské přínosy dobrovolnictví. Především se dobrovolnictví osvědčuje jako vyvažování účelnosti, která pohlcuje tolik naší každodennosti. Připomíná známý fakt, že ne vše se dá koupit a zaplatit. Právě to osobně nejcennější v našich životech se přece neděje podle výkonnostních a cenových tabulek – naše vztahy s blízkými, čas věnovaný druhým, vlastní potřeba získat si pozornost druhých. Dobrovolné vedení skupin dětí a mládeže, dobrovolná pomoc v péči o nemohoucí či ochota na zavolání dobrovolně vyrazit k živelní katastrofě, k vážné havárii, požáru či do zasněžených hor, to vše si zaslouží náš respekt, je to ale i naše příležitost. Dobrovolnictví se podílí nejen na předávání společenského étosu příštím generacím, nemálo také obohacuje i náš vlastní životní obzor.

Dále nás dobrovolně poskytované činnosti přivádějí mezi lidi či do oblastí, s nimiž se běžně nesetkáváme. Významně se tak rozšiřuje okruh naší zkušenosti, posiluje se porozumění pro zvláštní situace a odbourává nedůvěru vznikající někdy jen z chybějícího styku mezi některými okruhy lidí. Nezanedbatelnou hodnotu však má také prolínání různorodé zkušenosti těch, kdo se při dobrovolnické práci setkávají. Účast lidi ‚zvnějška‘ na chodu činností, v nichž se angažují, pak přináší žádoucí nové podněty a přirozenou kontrolu do nejrůznějších oblastí vzdělávacího, sociálního, zdravotnického systému.

Cenné jsou všechny aktivity, které vytvářejí příležitost pro spolupráci občanů s místními organizacemi, samosprávou, podnikateli, církevními institucemi i komunitami. Podpora dobrovolnictví v komunitě v městech a obcích je cesta ke spolupráci a zvýšení důvěry mezi občany všech věkových i profesních skupin. Jedná se na příklad o podporu seniorů a zdravotně postižených, o nabídku dobrovolnictví pro nezaměstnané, jako přirozenou cestu k návratu na trh práce, o společnou péči o životní prostředí a řadu dalších. Tyto aktivity vytvářejí příležitost pro spolupráci občanů s místními organizacemi, samosprávou i podnikateli.

Základní „vzorec“ pro komunitní dobrovolnictví zní: různorodost činností + sdílení společných hodnot + aktivní společenství. Je to přirozený a tvořivý prostředek podpory občanské společnosti, jehož cílem je sociální integrace a zvýšení kvality života občanů prostřednictvím partnerství občanské, veřejné a komerční sféry, ale i církevní na místní i regionální úrovni. Zvláště tento typ dobrovolnictví má význam pro obnovení důvěry a přetrhaných vazeb mezi lidmi a zároveň má výrazný podíl na rozvoji obce, města a kvality života jejich občanů. Komunitní dobrovolnictví tvoří velmi široké spektrum aktivit, od místní sousedské, nebo zájmové skupiny, přes propojování komunit, až po sdílení hodnot v rámci společnosti. Cenné jsou aktivity, které vytvářejí příležitosti pro úzkou spolupráci občanů s neziskovými organizacemi, samosprávou i podnikateli. V současné době se stále s většími obavami hovoří o fenoménu nezaměstnanosti. Takové situace možná lépe zvládne ten, kdo vnímá význam dobrovolnické práce pro celek i pro toho, kdo se na takové práci podílí. Pro nás křesťany jsou mezilidské vztahy odrazem duchovního života. Jejich uspořádání podle vzoru Ježíše z Nazareta je pro nás znamením Božího království, jež máme hledat především. To ostatní, co potřebujeme k životu, nám bude přidáno.

Václav Malý, biskup

předseda rady Iustitia et Pax České biskupské konference